Na dlouhou frontu a ne zrovna vstřícné úřednice na Hradčanském náměstí, kde ministerstvo zahraničí ověřuje platnosti listin, David Mucha hned tak nezapomene. V Brazílii zakládá pobočku pro českou firmu, která tam chce prorazit v oblasti retailu, a potřeboval vyřídit poměrně banální úkon - plnou moc pro brazilského prokuristu.

Kromě toho, že díky své plynné portugalštině a španělštině vyřizuje nezbytné procedury v Latinské Americe, byrokratické kolečko ho neminulo ani doma v České republice.

Týdeník Ekonom respektuje přání majitelů firmy, jež má už několik zahraničních zastoupení a pro niž nyní Mucha pracuje v Brazílii, nezveřejnit název ani přesnou činnost. "Nechtějí, aby se někdo jejich myšlenky chytil a kopíroval je," vysvětluje důvody Mucha. To nic nemění na tom, že zkušenost, kterou udělal jak v Česku, tak v Latinské Americe, je přenosná i pro další potenciální české firmy, které chtějí v zahraničí prorazit.

Známky, kolky, razítka

"Cesta vede nejprve k notáři. Odtud na ministerstvo spravedlnosti, kde potvrdí, že onen notář je skutečně notářem. Na počkání tu vyřídí do 10 dokumentů, v mém případě to bylo osm," popisuje zatím relativně hladký začátek anabáze, která pokračuje na ministerstvu zahraničí, které musí ověřit, že razítko ministerstva spravedlnosti skutečně patří ministerstvu spravedlnosti.

"Ale naráz tu ověří už jen pět dokumentů. Byl jsem tam ve středu a se zbytkem dokumentů mě úřednice odkázala na pátek. Pak naštěstí souhlasila, že zbylé dokumenty mohu donést po polední přestávce. Tak jsem šel taky na oběd, pak zase do fronty a zbylé dokumenty si nechal ověřit odpoledne, kdy za okénkem byla jiná paní," shrnuje Mucha.

Náměstek ministra zahraničí zodpovědný za oblast proexportní politiky Tomáš Dub nad historkou nevěřícně kroutí hlavou s tím, že takový přístup prověří. "Jsou věci, které z byrokratických hlav nevytlučete. Tyhle případy do jisté míry souvisejí i s počtem lidí. Počítáme proto s posílením kapacity," řekl Dub týdeníku Ekonom.

Faktem je, že na povinnost dostavit se k takzvané superlegalizaci, tedy ověření dokumentů pro použití v zahraničí, s kolkem i na právo úředníků omezit počet ověřovaných listin nenápadně upozorňuje web ministerstva zahraničí: "Kolkové známky je třeba přinést s sebou. Legalizační oddělení si vyhrazuje právo omezit počet jednorázově přijímaných dokumentů dle aktuální vytíženosti oddělení." O tom, zda může být dokumentů maximálně pět, sedm, osm či dvanáct, se ale nic nepíše.

I tato drobná zkušenost je tak poněkud v rozporu s deklarovanou snahou státu snižovat byrokratickou zátěž, firmám zbytečně nepřekážet a pomáhat při exportu tam, kde je to potřeba. "Stát tu není od toho, aby zajišťoval export, ale aby dobře připravil domácí podmínky. Alfou a omegou je konkurenceschopný produkt," zdůrazňuje například generální ředitel společnosti Siemens Edvard Palíšek.

Plná moc za týden

Do obrázku bujné byrokracie, která rozhodně českým podnikatelům cestu neumetá, pak zapadá i fakt, že na žádném z jmenovaných úřadů není možné zakoupit požadované kolky. „Nechápu, proč buď neprodávají kolky na místě, nebo proč neinkasují přímo peníze či neakceptují karty,“ podotýká Mucha „Úroveň služby je také tristní, neexistují pořadníky, čekací čísla,“ dodává.

Kapitolou samou pro sebe je pak podle jeho slov brazilský konzulát, kde tamní pracovnice, mimochodem Češky, diplomaticky řečeno nenavozují právě přátelskou atmosféru. „Konzulát navíc vyžaduje platbu v dolarech, a složenou jen u pobočky Citibank. Pak musíte zpět donést potvrzení o transakci a za tři dny můžete očekávat vyřízení,“ shrnuje Mucha. Časové a finanční náklady na zřízení a ověření plné moci vypočítává zhruba na týden a na pět tisíc korun.

Jistou satisfakcí může být fakt, že ve srovnání s byrokracií, kterou provází založení pobočky přímo v Brazílii, to ještě nic není.

Byrokratické kolečko popisuje Mucha telegraficky: přihlásit a definovat předmět podnikání, složit základní kapitál, provést registraci daňového poplatníka, získat unikátní daňové číslo CPF pro fyzické osoby a CNPJ pro právnické osoby, které slouží k hlídání finančních toků všem - od jednotlivců po velké firmy. Následuje registrace u místního notáře a na obchodním soudu, zápis federálního daňového čísla, zápis firmy u státu, kde má firma sídlit, zápis firmy ve městě, kde bude sídlit. Chybět nesmí registrace firmy do centrální banky, přes niž putují všechny platby do ciziny, založení běžného firemního účtu a vyřízení pracovních víz.

Pro srovnání - podle studie Doing Business Světové banky trvá rozjezd podnikání v České republice 20 dní, v Brazílii 119. „Moje zkušenost se zřízením zastoupení firmy v podobě fyzické osoby je zhruba 50 až 60 dní. Všechno jde samozřejmě vyřídit i do týdne, ale jen s korupcí. Údajně to stojí v přepočtu tak milion korun,“ říká Mucha.

Uzavřený prioritní trh

Brazílie je v platné české Exportní strategii na roky 2012-2020 považována vedle Ruska, Číny, Spojených států či Indie za prioritní zemi pro český vývoz. Přesto se dá právě na této latinskoamerické zemi zároveň ilustrovat rozdíl mezi strategií na papíře a obchodní realitou. Je jen málo takto perspektivních zemí, které svůj trh úzkostlivě chrání tvrdými daňovými a celními opatřeními. To dramaticky zvyšuje cenu dovozového zboží a komplikuje v Česku tolik vzývaný export.

„Otevřeně to říká i brazilská prezidentka Dilma Rousseffová, která má za hlavní cíl vymýcení chudoby: Co jde vyrobit v Brazílii, bude vyrobeno v Brazílii. A na to postupně narážejí i velké firmy, jako je Boeing, Hewlett-Packard, Johnson & Johnson a další, které zde už proto zakládají filiálky,“ říká konzultant a expert na oblast Latinské Ameriky David Mucha.

V závislosti na typu výroby tam, kde je to možné, proto i českým firmám doporučuje raději založení vlastní pobočky a výrobu přímo na místě než přímý export.

„Byrokracie a ochranářská opatření jsou určitě problém, a rozumím, že mohou mnoho firem děsit, ale neměla by je odradit, koneckonců i odměna za dobytí brazilského trhu není zanedbatelná,“ podotýká Marek Zmrzlík, zástupce agentury CzechTrade (respektive ministerstva průmyslu a obchodu, protože od 1. srpna se pracovníci poboček CzechTrade stali kmenovými zaměstnanci MPO - viz též Ekonom č. 33/2012) v brazilském Săo Paulu.
On i David Mucha shodně upozorňují, že brazilská populace postupně bohatne a hlad po zboží z dovozu je velký.

„V nějakých segmentech přímý export samozřejmě smysl má. Je ale nutné udělat přesnou analýzu, zda bude po zboží poptávka. Brazilci milují dovozové zboží, připomíná mi to situaci u nás krátce po roce 1989. Ženou se tam proto značky z celého světa a staví se obrovská shopping centra,“ říká Mucha.

Mezi české produkty s velkým potenciálem počítá nijak překvapivě například české pivo. „To je typický příklad zboží, které se vyplatí z Česka exportovat, které v této kvalitě v Brazílii nikdy nevyrobíte, a Brazilci ho milují,“ říká Mucha.

Podobně jako u každého byznysu tedy platí, že výhodnost podnikání a důsledný průzkum trhu si musí každá firma zajistit sama. Stát může v zahraničí hodně pomoci, neměl by však zároveň překážet zbytečnou byrokracií doma.

Zájem o Brazílii roste

Zatímco na podnikatelské klima v České republice je tuzemský podnikatel přirozeně připraven, v zahraničí je nutné počítat s tím, že leccos funguje jinak. „Brazilci strašně neradi dělají rozhodnutí, nechávají si na ně poměrně hodně času. Není to tak, že se vlétne na jednání a za půl hodiny je hotovo. Spousta Evropanů si myslí, že je možné dělat obchod s Brazílií po e-mailu. Já na začátku oslovil e-mailem a telefonicky přes 50 výrobních firem. Ozvalo se jich pět, jedna, jíž jsem napsal v březnu, odepsala až v červnu, jestli to ještě platí,“ popisuje své zkušenosti Mucha.

Firmy musejí počítat i s tím, že postavení zaměstnance je v Brazílii silné, povinné jsou například 13. platy, pracovní spory vyhrávají mnohem častěji zaměstnanci než zaměstnavatelé. České investice i export do Brazílie ale postupně roste, v loňském roce byl historicky nejvyšší a českých firem, které mají o dvousetmilionový brazilský trh zájem, stále přibývá.

„Brazílie se bezesporu v současné době těší velkému zájmu, to se odráží i v počtu firem, které se o region zajímají a kontaktují naši agenturu. Firmy se snaží rozšířit svá exportní teritoria a Brazílie jakožto obrovský trh s rostoucí kupní silou je pro ně velmi atraktivní,“ říká Marek Zmrzlík. Podle statistik CzechTradu také patří brazilská kancelář v současné době mezi nejvytíženější kanceláře zahraniční sítě.


 

Související