Ekonom v iPadu

Týdeník Ekonom (včetně tohoto článku) si můžete přečíst i na vašem iPadu.

APLIKACI STAHUJTE ZDE.

Kariéra Mihalise Kalogerpoulose se dlouho ubírala jedním směrem - jako vystudovaný technik si našel práci ve firmě obchodující s elektronikou a 10 let se zabýval prodejem zvukových aparatur. Pak mu ale do života zasáhla krize. "Obchody najednou přestaly jít. Na nějaký čas se mi ještě podařilo změnit obor a uchytit se jako pomocná síla na univerzitě. Nakonec jsem ale skončil jako nezaměstnaný," vypráví dvaatřicetiletý Řek v rozhovoru pro týdeník Ekonom.

Až potud by šlo o jeden z typických příběhů posledních let. Bez práce je dnes více než milion Řeků, přičemž mezi mladými lidmi již nezaměstnanost přesáhla 50 procent. Mihalis však místo pobírání podpory raději zkusil rozjet vlastní byznys. A to v poněkud netradičním odvětví. "Ve svém volném čase jsem se věnoval pěstování kaktusů, a tak mě napadlo, že bych to mohl dělat i ve velkém. Řecké klima je pro pěstování suchomilných rostlin jako stvořené. Je až s podivem, že toho zatím málokdo využívá," říká.

Loni na podzim si půjčil 20 tisíc eur a u města Patras na severu Peloponéského poloostrova postavil skleník o rozloze 160 metrů čtverečních. V něm teď pěstuje na tři tisíce kaktusů. "Většina z nich je určena pro zájemce, kteří kupují kaktusy do svých zahrad a pro dekorativní účely," vysvětluje.

Klienty si zatím hledá mezi místními lidmi, v budoucnu by však chtěl oslovit i kupce v zahraničí. Podle Mihalise jde o zajímavý byznys. "Cena vypěstovaného kaktusu může dosahovat až 120 eur, samozřejmě v závislosti na rozměrech a vzácnosti odrůdy. Rozhodně v tom vidím budoucnost," dodává.

Návrat ke kořenům

Příklad mladého pěstitele ilustruje jeden z málo známých důsledků řecké krize. Kromě toho, že uvrhla ekonomiku do stále přetrvávající recese, přiměla také mnoho Řeků přemítat o nových způsobech obživy. Populárními se staly zejména obory v zemědělství, kterému - paradoxně jako jednomu z mála odvětví řecké ekonomiky - krize pomohla.

Ještě před krizí počet řeckých zemědělců dlouhá desetiletí každým rokem klesal: zatímco v roce 1981 se jím živilo okolo milionu lidí, v roce 2008 to už bylo jen 700 tisíc. Nyní se však trend obrátil a jen za poslední dva roky přesedlalo na zemědělství podle dostupných statistik kolem 60 tisíc lidí.

"Ještě loni bych si nedokázala představit držet v ruce motyku a zalévat hlávkový salát," řekla například agentuře Reuters třicátnice Spiridoula Lakkaová. Tuto bývalou grafickou designérku rovněž přivedla k zemědělství špatná ekonomická situace. Kvůli ní nedávno vyměnila velkoměstský život v Aténách za návrat do ospalé vesnice poblíž albánských hranic, odkud před 13 lety vyrážela do světa. "Vždy jsem chtěla vesnici opustit. V Aténách bych si však dnes nedokázala sehnat místo ani jako servírka," dodává.

Hnijící pomeranče

Noví farmáři jsou pro řecké zemědělství výraznou vzpruhou. To totiž dlouhodobě upadalo a spoléhalo zejména na evropské dotace. Mezi místními lze slyšet historky o pěstitelích pomerančů nebo rajčat, kteří dostali dotace a následně raději nechávali své plody shnít, aby nemuseli platit sběračům. Domácí trh tak postupně zaplavily dovážené plodiny ze zahraničí - a to včetně těch, které se ve velkém pěstují v samotném Řecku. Jen v roce 2011 dovezla země podle serveru GR Reporter pomeranče za zhruba tři miliony eur, citrony za 19 milionů a brambory za 77 milionů eur.

Výsledek? Ceny produktů na domácím trhu dlouhodobě rostly, nehledě na snižující se příjmy běžných Řeků.

V poslední době se ale situace začíná obracet. Jedním z impulzů se stala akce několika malých zemědělců, kteří letos v únoru přijeli do Soluně a na ulici rozdávali zadarmo tuny svých brambor, kterých měli plné sklady. O jejich vzdoru informovala řada místních i zahraničních médií, což přispělo k tomu, že běžní Řekové začali stále více nakupovat produkty od vlastních farmářů - pokud možno s vyloučením jakýchkoli distributorů.

Také proto zájem o farmaření roste. Školy, jež nabízejí kurzy pro začínající zemědělce, letos přijímají nezřídka i trojnásobný počet zájemců. A mezi jejich studenty lze najít pestrou směsici lidí, včetně manažerů s titulem MBA. "Tito lidé dnes nemohou najít adekvátní práci, proto přicházejí k nám, aby se naučili, jak co nejlépe využívat kousek půdy, kterou mají někde po svých prarodičích," říká Panos Kanellis, ředitel Americké farmářské školy v Soluni.

Co Řecku pomůže?

Jenomže příběhy těchto nových farmářů mají i svoji odvrácenou stránku: zdaleka ne pro všechny jde totiž o vysněné povolání. "Zejména na lidech, kteří se vracejí z města na venkov, je vidět zoufalství. Nepřicházejí proto, že by chtěli, ale kvůli tomu, že nemají jiné možnosti," poznamenává pro Reuters Stefanou Vaggelis, jeden ze starousedlíků v severořecké vesnici Konitsa.

To ovšem není případ začínajícího pěstitele kaktusů, s nímž mluvil týdeník Ekonom. Mihalis Kalogerpoulos si totiž svůj nový život pochvaluje. "Pěstování mě baví, jsem sám sobě pánem, a navíc dělám něco, v čem vidím smysl. Naše ekonomika dnes potřebuje mnohem více lidi, kteří něco vytvářejí, než těch, kteří jako já před tím jen obchodovali se zahraničním zbožím," uvádí.

I jeho podnikání má však své limity. "Vypěstovat kaktus trvá minimálně dva roky. Zatím si tedy nevydělávám ani tolik, abych dokázal pokrýt životní náklady," přiznává. Výhodou však podle něho je, že kaktusy nevyžadují celoroční péči, takže při svém podnikání může dělat i různé příležitostné práce. "Například na podzim, když kaktusy začínají hybernovat, budu sbírat houby, a ty pak prodávat do místních restaurací. Snažím se zkrátka co nejvíce využívat možností, které nabízí zdejší příroda," dodává.

To je také důvod, proč o svém rozhodnutí vrhnout se na zemědělství nepochybuje. "I kdyby mi projekt s kaktusy nevyšel, vždy budu mít možnost přeorientovat se a pěstovat ve skleníku něco jiného," říká.

Odstrašující byrokracie

Přesto ne všechno při jeho podnikání šlo podle plánu. Zejména v počátcích měl co dělat, aby se dostal přes tradiční brzdu řecké ekonomiky: byrokracii. "Krize-ne-krize, státní úředníci se ani dnes moc nepřetrhnou v tom, aby začínajícím podnikatelům nějak ulehčili život," vypráví. Hodně adrenalinu si prý užil, už jen když si chtěl do skleníku zavést elektřinu. "Celé čtyři měsíce jsem obíhal různá oddělení a vyřizoval telefonáty, abych zjistil, co k tomu vůbec potřebuji. Musel jsem dokonce požádat svoji kamarádku, která je právnička, aby se do toho vložila, jinak by se snad se mnou nikdo nebavil," vzpomíná.

Po intenzivním snažení Mihalis zjistil, že jeho skleník je moc malý na to, aby mu tam elektrárenská společnost zavedla proud. "Ocitl jsem se na začátku. Vyřešil jsem to tak, že pro topení jsem si pořídil agregát se spalovacím motorem a pro osvětlení LED lampy na baterie," říká.

Podobné zkušenosti nejsou u místních podnikatelů nikterak neobvyklé. Česká televize například na jaře popsala příběh jistého spolumajitele lomu na mramor z ostrova Naxos, který se rozhodl rozjet těžbu, při níž by zaměstnal pět lidí. Ani dva roky mu ale nestačily k tomu, aby si opatřil všechna potřebná razítka.

"Třeba takové ministerstvo lesů chce ode mne vědět, zda mi v lomu nestojí les. Památkářům zase musím napsat, kolik je tady na ostrově antických chrámů a kostelů," řekl reportérům. Problémem navíc je, že potvrzení mají jen omezenou dobu platnosti, takže pokud si je včas neopatří všechna, propadnou mu i razítka, která již získal.

O těchto a podobných problémech, které brzdí řecký růst, dobře ví - alespoň podle oficiálních proklamací - také nový řecký kabinet premiéra Antonise Samarase. Ten začátkem srpna schválil desetibodovou strategii ke spuštění dlouho odkládaných reforem. Osekání byrokracie a zjednodušení vyřizování různých povolení je v ní na prvních místech. "Pomocí těchto změn chceme vyslat jasný signál, že Řecko je odhodláno měnit současné klima," prohlásil ministr pro rozvoj Costis Hatzidakis.

I když je možné, že jde pouze o další prázdné fráze, mnoho Řeků se shoduje, že jejich země má na to, aby se ze současné situace dostala. "Vidím kolem sebe spoustu lidí, kteří se snaží něco dělat a vymýšlejí nové projekty. Chápou, že pokud nezačneme sami něco vytvářet, těžko se můžeme pohnout z místa," podotýká pěstitel kaktusů Mihalis Kalogerpoulos.

Vladimír Šnídl

Nová šance. Technik Mihalis Kalogerpoulos po ztrátě práce rozjel vlastní byznys - začal ve velkém pěstovat kaktusy. Řecká ekonomika podle něho dnes potřebuje lidi, kteří něco vytvářejí. Foto: Archiv

Související