Tradiční, léty prověřený recept na to, jak udržet klid i ve státě, který je v úpadku, zní: panem et circenses. Tedy chléb a hry. Teď jsou aktuální spíše ty hry.

Líbivé zápasy, nějakou tu výhru a třeba i postup do závěrečných bojů Eura 2012 bychom proto měli přát obzvláště reprezentacím zemí skupiny PIGS, které se na šampionát probojovaly jako jeden muž: Španělsko, Itálie, Irsko, Řecko i Portugalsko. Buďme rádi i za ně; fotbal dává zapomenout na domácí trable, případně dává volný průchod emocím, což má, jak známo, očistný efekt.

Česká republika je na tom ve vztahu k finanční krizi, vládnímu deficitu či zahraničnímu dluhu pořád docela dobře. Pomyslného chleba má ještě dost a tak na žádné velké fotbalové radovánky vlastně ani nemá nárok. Potud je nejvyšší prohra české reprezentace na mezinárodní scéně za posledních 40 let (1:4 s Ruskem) vlastně v pořádku. Je proto na místě českým chlapcům vyčinit, že Řekům nedopřáli ani tu trochu radosti a obrali je ke vší jejich smůle i o další body z Eura.

Fotbal bez ekonomické krize

Jinak to ale při pohledu na fotbalový pažit vypadá, že snad Evropa na nějakou krizi zapomněla. Hospody v pořadatelských městech jsou plné k prasknutí, samotné Euro 2012 vyšlo organizátory na nezanedbatelných 40 miliard eur, které se jen těžko vrátí. Na peníze lze přepočítat i fotbalisty. Celková hodnota všech hráčů na turnaji je 3,845 miliardy eur. Nejdražší je se 625 miliony eur tým Španělska, Česko je ze šestnácti účastníků dvanácté s cenou hráčů 105 milionů eur.

Přepočet eur na hlavy fotbalistů je vůbec zajímavá veličina. Lze na ní dobře ukázat, s jakými sumami se při záchraně eurozóny operuje, a zároveň poměřit kvalitu jednotlivých týmů. Například za aktuální půjčku 100 miliard eur ze záchranného fondu by si španělská vláda mohla koupit 1111 Christianů Ronaldů. Nebo 12 500 Milanů Barošů.

Robert Břešťan
šéfkomentátor týdeníku Ekonom

Související