Českou armádu by mohl v nejbližších letech čekat návrat ke kořenům. Lépe řečeno, k někdejší federální minulosti. Vedení ministerstva obrany chce totiž vyjednávat se Slovenskem o propojování některých obranných schopností. Mimo jiné se oživuje i 10 let starý nápad, aby obě armády společně zajišťovaly vzdušný prostor.

"Myšlenka, jakou bylo svého času 'společné nebe', se logicky nabízí, a my jsme otevřeni se o ní bavit," řekl týdeníku Ekonom první náměstek ministra obrany Jiří Šedivý. Vedení resortu muselo dosud čekat na ustavení nové slovenské vlády, aby mělo pro taková jednání partnera.

Sdílení armádní muziky

Důvody pro takové úvahy jsou nasnadě: Česko i Slovensko krátí svoje armádní rozpočty, co to jde. Jen český resort obrany bude do dvou let hospodařit pouze s necelými 36 miliardami, což je o celou třetinu méně, než měl před vypuknutí krize.

Navíc podobné projekty se postupně stávají tématem číslo jedna také na půdě NATO. V rámci iniciativy takzvané Chytré obrany se vedení aliance snaží přimět členské země, aby pomocí sdílení jednotlivých schopností dosahovaly "více muziky za méně peněz".

Podobným úvahám se přitom nebrání ani Slováci. "Evropské země řeší problémy s obrannými rozpočty, a jedním z východisek je společný postup při pořizování vojenských komodit," říká mluvčí slovenského ministerstva Milan Vanga.

A právě provozování stíhacího letectva představuje jednu z nejnákladnějších položek. V případě Česka jde o téměř dvacet miliard korun, které zaplatí za desetiletý pronájem a servis 14 švédských stíhaček Gripen. K tomu je ale třeba navíc přičíst ještě náklady na palivo a případný výcvik nových pilotů, na které jen letos půjde z rozpočtu celkem 140 milionů.

Nebe se spojovat nebude

O tom, jak konkrétně by propojování stíhacího letectva mohlo vypadat, se bude teprve vyjednávat. Jisté však je, že na nápady, které se objevovaly už za bývalého ministra Jaroslava Tvrdíka, nedojde. Tehdy se mluvilo například o možnosti, že by se vzdušný prostor bývalého Československa znovu spojil a v jeho střežení by se obě země střídaly - jeden týden by měli pohotovost slovenští stíhači, druhý týden čeští.

Nynější ambice jsou mnohem skromnější. "Ochrana vzdušného prostoru je základním pilířem národní suverenity, takže až taková forma sloučení není na pořadu dne," říká Šedivý. Úvahy se podle něho spíše ubírají směrem, jak dosáhnout co nejvíce úspor při provozování samotných letounů - tedy dosažení situace, kdy si obě země budou společně zajišťovat jejich servis, dodávky náhradních dílů nebo výcvik pilotů. "Lze si dokonce představit, že díky těsnější spolupráci by si obě země mohly vystačit s menším počtem letounů," tvrdí Šedivý.

Právě mnohem střídmější cíle stejně jako masivní škrty v rozpočtech dávají šanci, že se tentokrát podaří úvahy uvést do života. Jenomže na to, aby obě země dosáhly významnějších úspor, musejí splnit jeden nezbytný předpoklad: mít ve výzbroji stejný typ stíhaček. A v tom je zatím problém. Zatímco Česko dnes vyjednává se Švédy o možnosti prodloužit pronájem gripenů i po roce 2015, Slováci vlastní ruské stíhačky MIG-29. Myšlenka na slučování stíhacího letectva tak nevypadá reálně dříve než kolem roku 2025. Tehdy se totiž na jedné straně začne blížit ke konci životnost slovenských migů, a na druhé straně by právě do roku 2025 mohl být podle některých neoficiálních informací prodloužen pronájem gripenů. Obě země by se tak v tomto období ocitly v situaci, kdy budou muset řešit budoucnost letectva. Východiskem by pak dokonce mohlo být, že by si nové stroje pořídily společně. "Z cenového hlediska by to bylo jistě zajímavé," říká Šedivý.

Nicméně, do té doby si Česko a Slovensko plánují vyzkoušet propojování schopností v některých méně exponovaných oblastech. Generálové obou zemí například před pár týdny avizovali, že by společně uskutečnili několik větších nákupů, ať už by šlo o moderní radary pro protivzdušnou obranu nebo kulomety. "Další průniky lze hledat v oblasti výcviku a školství. Slovenské straně jsme například nabídli, že bychom jí pomohli s výcvikem čtyř vojenských policistů před jejich výjezdem do Afghánistánu," uvádí náměstek Šedivý. V úvahu by podle něho přicházela i možnost, že by obě země například provozovaly jednu společnou vojenskou akademii.

Vladimír Šnídl

Rozhovor s náměstkem ministra obrany Jiřím Šedivým najdete na www.ekonom.cz/stihacky

Foto: Jan Rasch