Přestože je vzorem Miloše Zemana Tomáš G. Masaryk, masarykovský fotoportrét na koňském hřbetě bychom s ním asi nepořídili. Někdejší premiér a předseda ČSSD nás v pražské centrále "své" Strany práv občanů Zemanovci přivítal s hůlkou v ruce a v pantoflích.

"Mám něco s nohou," omlouvá svoji fyzickou indispozici jeden z kandidátů na nového českého prezidenta. Oč méně je pohyblivý, o to více pohostinný. "Nabídněte si," ukazuje na nakrájený gothaj, rohlíky a sklenky s bílým vínem. O chvíli později potenciální budoucí hlava českého státu při vášnivější gestikulaci zvrhla "nápoj bohů" do měkkého salámu. Zde se ale naplno projevil hostitelův prognostický talent. V souladu s jeho předpovědí se ukázalo, že i gothaj nasátý vínem může být zajímavým kulinářským zážitkem. Ať už boj o prezidentský úřad v únoru příštího roku dopadne jakkoli, v případě Miloše Zemana, který o český "trůn" usiluje už podruhé, jsme se znovu přesvědčili, že má mimořádnou schopnost i z prohry udělat své vítězství.

Chcete být prezidentem-moderátorem, který bude zaštiťovat debatu mezi politickými stranami. Nechtějí ale lidé nyní, v pohnutých dobách hospodářské a vládní krize, za prezidenta skutečného lídra, vůdcovský typ?

Prezident má pomoci k tomu, aby se politické strany na neutrální půdě dokázaly dohodnout. Svého času jsem přispěl k domluvě mezi dvěma nejsilnějšími politickými stranami, ač se to zdálo některým naivním novinářům nemožné. Chtěl bych mít podíl na tom, aby tu vznikla silná vláda a silná opozice a v obou případech s výraznými lídry.

Na čem by se za vaší moderace, v době hospodářské krize, měli politici dohodnout?

Na tom, že budou preferovat investice před spotřebou. Že výrazně změní strategii vládní hospodářské politiky. V roce 2002 byl podíl investic ve výdajové struktuře rozpočtu asi 30 procent, dnes je přibližně 10 procent. Rozdíl představuje nějakých 200 miliard. Investice jsou vytlačovány sociálními výdaji, přemrštěnými částkami na státní aparát, předraženými vojenskými nákupy a v neposlední řadě i náklady dluhové služby. Ty před 10 lety představovaly 20 miliard korun ročně, nyní jde o 80 miliard. Je-li ekonomika podinvestovaná, podlamuje zdroje svého budoucího růstu.

Současná vláda dělá zbytečné a tupé škrty. Nehledá rezervy a do poslední chvíle se bála zvyšování daní. Ale Švédsko, které je zemí s nejvyšší daňovou zátěží v Evropě, je výborné z hlediska konkurenceschopnosti a současně za poslední desetiletí snížilo státní dluh o polovinu.

Jak si představujete, že se investice zvýší? Na úkor dalšího zadlužování státu?

Vůbec to neznamená, že investorem má být stát. Investice by měly být založeny na PPP projektech. Ve své vládě jsem jako pilotní projekt prosadil smlouvu s izraelskou firmou Housing & Construction na dostavbu dálnice do Ostravy a dál na polské hranice. Tato smlouva měla tři části. Náklady na samotnou stavbu, náklady na 30 let udržování a náklady na generální opravu, než by byla předána státu. Novináři položky sečetli a s inteligencí sobě vlastní je porovnali s náklady na přímou stavbu, kterou nabízelo Ředitelství silnic a dálnic. Tak vzniklo tvrzení o předraženém projektu. Přitom náklady na přímou stavbu jsou už dnes, kdy dosud není hotovo, vyšší o 19 miliard korun, než bylo uvedeno v naší smlouvě! Termín je překročen o čtyři roky a dálnice se k tomu vlní.

No a vidíte, i současný ministr dopravy Pavel Dobeš váš PPP projekt na D47 nedávno uvedl jako odstrašující příklad.

Pan ministr Dobeš ve svých 29 letech má právo být neinformován.

Mohl byste ale tyto konkrétní představy prosazovat jako prezident-moderátor?

Prezident má kromě formálních kompetencí i některé neformální, a ty si musí sám vydobýt. Ty mu ústava nedává. Například prezident má právo pozvat si ministry a jednat s nimi o problematice resortů, třeba i s ministrem Dobešem o resortu dopravy.

Váš oblíbenec Masaryk říkal: Nebát se a nekrást. Od Václava Klause jsme druhou část tohoto hesla nikdy neslyšeli. Vy byste moralizoval více než současný prezident?

Otázky týkající se Václava Klause byste měli pokládat spíše jemu. Václavu Havlovi jsem vždy říkal, že moralizující odsudky jsou nutnou, nikoli však postačující podmínkou. Na druhé straně, pokud něco víte o mých postojích, tak jsem korupci i tunelování mnohokrát zmiňoval. Navrhoval jsem třeba zákon o prokázání původu příjmů a majetku, který je běžný v západoevropských zemích. Ale kvůli odporu ODS se ho nepodařilo prosadit.

Po roce 2002 byl předložen znovu, a tentokrát se ho nepodařilo prosadit ve třetím čtení kvůli odporu některých sociálnědemokratických poslanců. Grossova aféra mi k tomu dala dodatečné vysvětlení.

Co nabídnete Romům? Řešení romské otázky může stát desítky miliard korun...

Já lidi rozlišuji jen podle toho, zda chtějí pracovat, či nechtějí. Je mi srdečně jedno, zda jsou to Romové, či Neromové. Kdo pracovat nechce - a vím, že to zní tvrdě a nepopulárně - tomu je třeba omezit sociální dávky. Místo nich nabízet práci, ať jsou to veřejně prospěšné práce či veřejná služba. Teprve tehdy, když na to přistoupí, je možné jim poskytovat důstojné, nikoli však vysoké sociální zabezpečení. To se však netýká jen Romů, znám i spoustu bílých flákačů.

EK18 46 zeman NEW

NĚMECKA MIMO EU BYCH SE BÁL

Nejlepší ekonomikou Evropy je Německo, jehož úspěch stojí na výrobě. Jak se na to díváte po těch letech, kdy se i u nás tolik zdůrazňoval odklon od výroby ke službám.

Můj někdejší ministr průmyslu Miroslav Grégr vždy hájil tezi, že průmysl nás živil, živí a živit bude. S touto tezí jsem v zásadě souhlasil.

Organický a pozvolný růst sektoru služeb je normální. Pokud to ale přeženete do extrému, tak bez silné průmyslové základny, ale také bez silného zemědělství a stavebnictví, vás služby samy o sobě zdaleka neuživí.

Bojíte se zvyšujícího se vlivu Německa?

Sdílím názor, že Německo je v současné době demokratické a demokratické je právě proto, že je pevnou součástí Evropské unie. Bál bych se Německa, které by stálo mimo EU.

Prezident spoluformuluje zahraniční politiku státu. Jak chcete vstoupit do diskuse o evropské budoucnosti? Co s kontinentem, který je fatálně ohrožen dluhy, migrací a islámským fundamentalismem?

Co se dluhů týče, plně souhlasím se smlouvou o rozpočtové odpovědnosti a nevidím žádný důvod, proč k ní nepřistoupit. Je to přece něco podobného, co chce i většina naší politické scény.

Kdybych ale byl prezidentem, snažil bych se tuto dohodu poněkud obměnit. Aby rozpočtový deficit byl tolerován do určité výše při poklesu hrubého domácího produktu a naopak, aby byl povinný přebytek v době konjunktury. To je stará teze Johna Maynarda Keynese, který říká, že stát má prostřednictvím deficitního financování intervenovat za hospodářské krize. Na to totiž i mnozí keynesiánci zapomínají, že v době konjunktury má být rozpočet přebytkový. Srovnejte to s "keynesiáncem" Bohuslavem Sobotkou, který jako ministr financí v letech 2002 až 2003 ztrojnásobil deficit státního rozpočtu v době konjunktury.

Myslíte, že opatření, která jsou v Bruselu nyní přijímána, problémy v Itálii či ve Španělsku skutečně vyřeší?

Myslím, že ano, ale jsem toho názoru, že Řecko by mělo vystoupit z eurozóny, zavést drachmu a následně ji devalvovat. Jeho vystoupení, či vytlačení z eurozóny by byl skvělý odstrašující příklad právě pro Španělsko, Itálii či Portugalsko.

Ani to ale Evropu nemusí spasit. Vidíte jako jiní zásadní problém i ve vymírání starého kontinentu?

To je totální strašení. Vzpomeňte na pronatalitní politiku v 70. letech. Husákovy děti ale vedly pouze ke krátkodobému vychýlení demografické křivky. Byly přeplněny porodnice, mateřské školky, školy a se zpožděním 70 let budou asi přeplněny i hřbitovy. Nechápu ty, kteří říkají, že potřebujeme více obyvatel. Tahle země je zalidněna dostatečně. Možná v některých regionech přelidněna. Chcete snad, abychom se stali Bangladéší?

Ale čím nahradit výpadek pracovních sil? Podporujete migraci?

Samozřejmě, že k nám za prací budou přicházet lidé odjinud. Osobně bych velmi varoval před migrací z islámských zemí, protože evropská zkušenost ukazuje, že taková komunita není asimilovatelná.

Vy dokonce označujete islámskou civilizaci za anticivilizaci. Pokud takto hovoříte jako občan Zeman, nic se asi neděje. Pokud byste takto hovořil jako prezident, může to v lepším případě způsobit pálení českých vlajek.

V islámských zemích se tak často pálí vlajky, že je to možná národní sport. Horší je, že se tam pálí či vraždí lidé - a právě z náboženských důvodů. Já jsem skutečně vyjádřil jen svůj občanský názor, samozřejmě při jednání s arabskými státníky bych tak drsné výrazy nepoužíval.

Co říkáte takzvanému arabskému jaru?

Svržení diktátorů, kteří v těch zemích vládli 30 či 40 let, bylo správné. Mám ale obavu, že diktatura nebude vystřídána demokracií, ale jinou formou diktatury. Jeden z mých nejoblíbenějších citátů je z esejí renesančního myslitele a básníka Michela de Montaigneho: "Je iluzí se domnívat, že po zlu nutně musí přijít dobro. Může přijít jiné zlo."

Mělo by se Turecko stát členem Evropské unie?

Pokud jde o zahraniční politiku, musí prezident respektoval názor vlády a parlamentu. Pokud byste se mě zeptali jako občana Zemana, tak bych řekl, že Turecko nepatří do EU, protože je to odlišná kultura. Naopak si myslím, že Rusko se svojí tradicí, kde asijský bolševismus byl jenom 70 let trapné epizody, nepochybně patří do kulturní Evropy a v horizontu 20 let by se dalo uvažovat o jeho přijetí do Evropské unie.

Írán by údajně již za pár měsíců mohl mít k dispozici jadernou zbraň. Mělo by západní společenství zasáhnout a íránská jaderná zařízení vybombardovat?

V době nacistické okupace Porýní byl na místě preventivní úder proti Německu. Kdyby k tomu tehdy měla Anglie a Francie odvahu, nebyla by druhá světová válka, nebyl by holocaust a Hitlera by pravděpodobně svrhli jeho generálové. Jen bych dodal, že si uvědomuji, že v každé zemi existuje silné pacifistické hnutí. Každý si jistě přeje mír, ale jestliže čelíme diktatuře, tak pacifisté představují cosi jako pověstnou pátou kolonu v našich zádech.

BENEŠ SE O NIC NEPOKUSIL

Jak hodnotíte předchozí prezidenty, ty demokratické?

Masaryka jsem vždy uváděl jako svůj nedostižný vzor. Přečetl jsem snad všechny jeho práce, a dokonce jsem za referát o něm nemohl po dva roky studovat na vysoké škole. Co se týče Edvarda Beneše, je můj vztah k němu daleko rozpačitější. Jednak kvůli září 1938 a zejména kvůli roku 1948. Uznávám, že v září 1938, po anšlusu Rakouska, byla obrana země už asi bezvýchodná. Zato v roce 1936, jak jsem už uvedl, v době obsazení Porýní nacisty měli spojenci preventivně udeřit proti Hitlerovi.

V souvislosti s únorem 1948 jsem přesvědčen, že tu ještě byla špetka naděje na takzvanou finlandizaci Československa. Stalin s Finskem dokonce vedl válku, a přesto díky mannerhaimovskému odporu (šlo o maršála Carla Mannerhaima - pozn. red.) nakonec respektoval neutralitu této země. Byť za cenu teritoriálních a obchodních koncesí. Beneš se o nějaký odpor ani nepokusil.

I polistopadoví prezidenti se dostali do vypjatých momentů. Václav Havel při dělení Československa. Rozhodl se abdikovat. Pro Václava Klause byla zcela zásadní Lisabonská smlouva. Neměl i on odstoupit, když mu ta smlouva byla tak moc proti srsti?

Jako premiér a před tím předseda poslanecké sněmovny jsem zcestoval celý svět a všude jsem se setkával s nelíčeným obdivem k Václavu Havlovi. Každý člověk ale má silné a slabé stránky a u Václava Havla mně někdy vadilo právě to jeho přehnané moralizování. Ne samo o sobě, ale moralizování nedotažené do konkrétního aktu zákona či opatření.

Pokud se týká Václava Klause, tak já rozhodně nejsem jeho klon a on můj. Když se ptáte na Lisabonskou smlouvu, na rozdíl od něho patřím mezi eurofederalisty. Pozor, nikoli mezi zastánce unitárního superstátu. Ptáte-li se na Klausův podpis pod touto smlouvou, tak si myslím, že jedna kauza, i když důležitá, by neměla být důvodem abdikace. U Klause navíc oceňuji odvahu jít proti hlavnímu proudu, ačkoli mu to nic nepřinese. Hlavně ale dodržuje dohody, což je u politiků vzácnost. A v něčem se i shodneme, třeba v nechuti k zeleným. Ekologie je úctyhodná přírodní věda, avšak zelení jsou pouze ideologičtí fanatici.

Ptáme se na to i proto, abychom se dozvěděli, za jakých okolností by abdikoval Miloš Zeman. Takže kdy?

Musím přiznat, že takovou otázku jsem nikdy nedostal. Patrně bych abdikoval, v souladu se zákonem, pokud by mně parlament vyslovil nedůvěru. Představa, že bych se mohl dopustit velezrady či vlastizrady je pro mě absurdní, v reálném životě si to neumím představit.

Taky je možné se zbláznit. Anebo se třeba vzepřít tradici a vykonávat prezidentský úřad na chalupě v Novém Veselí?

To by byl skvělý důkaz, že jsem se skutečně zbláznil (smích).

DVA MILIONY STAČÍ

Ve vás, pane Zemane, je těžké se vyznat. Před časem jste říkal něco v tom smyslu, že z Vysočiny odejdete jedině v rakvi, a teď máte namířeno na Pražský hrad. Proč taková změna?

Kdybyste občas četli noviny, nebo se alespoň dívali na televizi, tak budete vědět, že jsem naléhání, abych se vrátil do politiky, odolával sedm let. A musíte uznat, že to je dost dlouhá doba. Po sedmi letech se mi stav české politiky včetně stavu české sociální demokracie znechutil natolik, že jsem se rozhodl založit vlastní stranu, Stranu práv občanů. Tatáž strana mě nyní chce kandidovat na prezidenta. Já tuto kandidaturu přijmu jen tehdy, pokud se ukáže, že si to občané přejí.

Máte stanovenou hranici, kdy řeknete ano, či ne?

V zákoně je stanovena hranice 50 tisíc podpisů. Vše je ale v životě relativní. Když někdo jiný dostane milion podpisů a já zůstanu jen na tomto limitu, tak bych považoval za poněkud absurdní jít s ním do souboje. Přímá volba prezidenta je každopádně dobrá věc. Při posledních volbách v parlamentu rozhodovaly jeden dva hlasy. Běhal by mi mráz po zádech, kdyby o hlavě státu opravdu rozhodovala Kristýna Kočí.

Prezidentská kampaň něco stojí, kdo vám ji zaplatí?

Typicky česká otázka, ale proč ne. Veřejné televizní diskuse nestojí nic. Neplatí tam sice honoráře, ale ani po vás nic nechtějí. K tomu jsem napsal dvě stránky vlastního životního příběhu, který chceme rozeslat do domácností. Těch jsou asi tři miliony a pošta tyto listovní zásilky doručuje v ceně 20 haléřů za kus. To máte 600 tisíc. Předpokládám rovněž, že navštívím 14 krajských měst, abych občany seznámil se svými názory. To také nebude finančně náročné. Když vše sečteme, tak moje volební kampaň vyjde zhruba na dva miliony korun. Spoléhal bych na to, čemu se říká obamovské dary. Na velký počet dárců a malé částky.

Jiří Pšenička
Josef Pravec

Miloš Zeman (67)

Vzdělání
Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze.

Kariéra
V letech 1971 až 1989 se zabýval prognostikou a po pádu komunismu pracoval v Prognostickém ústavu ČSAV. V roce 1968 vstoupil do KSČ, z níž byl o dva roky později vyloučen. V roce 1990 se stal poslancem za Občanské fórum, později přestoupil do ČSSD. Jako její předseda stanul v roce 1996 v čele Poslanecké sněmovny, po volbách v roce 1998 byl čtyři roky premiérem menšinové vlády. V roce 2003 ale neuspěl při prezidentské volbě a později vystoupil z ČSSD. V roce 2009 založil středolevicovou Stranu práv občanů Zemanovci, nyní je jejím čestným předsedou.

Soukromí
S manželkou Ivanou má dceru Kateřinu, z prvního manželství syna Davida. Žije v Praze a v Novém Veselí na Českomoravské vrchovině. Napsal řadu knih o prognostice a politice.

Prezidentské volby v roce 2003 Miloš Zeman prohrál, porážku neunesl. Zejména proto, že se proti němu postavila část jeho ČSSD v čele s Vladimírem Špidlou a Stanislavem Grossem. Foto: Jan Rasch, ČTK, Isifa