V době, kdy čtete tyto řádky, je česká vláda stále mezi živými. Pacient je sice na přístrojích a ztěžka dýchá, ale přežil. Je někdo, kdo se tomu diví? Moderní medicína a zadnice přilepené k vládním seslím dokážou zázraky. Věci veřejné sice zajdou přirozenou volební smrtí, ale letos v červnu to ještě nebude.

Máme se z toho, že koalice přežila svou kdoví kolikátou krizi, radovat, nebo plakat? Ani jedna z emocí na místě není. Jediným pozitivem předčasných voleb by byl fakt, že by o něco dříve zmizelo z politické scény - slovy ministra Kalouska - "něco tak odporného, jako je subjekt Věci veřejné". Což zároveň nezaručuje to, že by se na téže scéně neobjevilo něco jiného podobně "sympatického". Jakkoli je to riziko, které je v demokratických volbách nutné podstupovat.

Vláda plní sliby

Připomeňme si ale, co že to vedlo k překvapivému vzniku současné vlády. Pomineme-li odklad voleb, frustraci z osoby Jiřího Paroubka, náhlé "odklonění" Mirka Topolánka z kandidátky i z čela ODS, či projekty typu "Přemluv bábu", bylo to jednoznačně varování (či strašení) řeckým scénářem.

Marketingově to fungovalo dokonale. A vláda pak přes všechny své skandály plní to hlavní, co slíbila, snaží se omezovat státní dluh. Podle statistiků například stáhla schodek rozpočtu z předloňských 4,83 na 3,09 procenta. Celkový veřejný dluh ale ve stejném období stoupl z 38 na více než 41 procent. (Na rozdíl od řady členských zemí EU tak Česko jen těsně splňuje hlavní maastrichtská kritéria, ať si o nich myslíme cokoli.) A protože pro snižování zadlužení jen škrtat nestačí, zvyšuje tahle pravicová vláda daně, což vedle nejrůznějších kauz popuzuje veřejnost nejvíce.

Žádná vláda, která je zrovna u moci, neoplývá popularitou a tato v tom právem aspiruje na rekord. Rozhodně by mohla a měla fungovat v mnoha ohledech lépe. Ale ať už přijde jakákoli příští vláda, bude ráda, že kus nutné špinavé práce už někdo udělal za ni.

Robert Břešťan
šéfkomentátor týdeníku Ekonom

Související
Zobrazit