Manažeři v Česku víc než na kopírování idolů vsadili na zdravý rozum

Idol je podle slovníku spisovné češtiny předmět zbožňování, modla. Dnes už se málo modlíme, mnozí proto raději používají třeba slovo vzor. I tak se naskýtá otázka, jestli současní lidé skutečně potřebují velké vzory.

A hlavně, zda jsou k užitku generálním ředitelům, předsedům představenstev a prezidentům korporací, zkrátka těm, kteří v dnešní překotné době musejí řešit zcela nové problémy a měli by hledat odpovědi na otázky, jež si dříve nikdo nepokládal.

Mnohá slavná jména navíc mohou v různých lidech vzbuzovat zcela protichůdné pocity. S velkými muži historie je zkrátka ten kříž, že často nejsou křišťáloví. Vzájemný obdiv Henryho Forda a Adolfa Hitlera nabyl ve třicátých letech pozoruhodných rozměrů, byť jeden vynalezl užitečnou sériovou výrobu na běžícím pásu, zatímco druhý byl zločinec, který se do dějin lidstva zapsal průmyslovým vražděním. Úloha Winstona Churchilla za druhé světové války je úctyhodná a nezpochybnitelná, ale čtenáři jeho životopisů si nemohou nevšimnout, že než zazářil, měl za sebou draze zaplacené omyly.

Papouškování nic neřeší

Ve sféře moderního byznysu je to ještě horší. Kolik slavných manažerů běhalo po světě, rozdávalo rozhovory a přebíralo prestižní ceny, aby po nich nakonec zůstaly zadlužené podniky, propuštění lidé, opuštěné a k demolici odsouzené továrny. Na dotaz, koho pokládají za svůj "byznys idol", proto někteří současní čeští podnikatelé reagují rozmrzele, někdy až zlobně. Prý nikoho: každý by se měl spoléhat především na vlastní hlavu, a k hlavním příčinám dnešní krize patří právě nekritické přejímání cizích vzorů a názorů.

Na tom něco je, neboť papouškováním pouček se svízelná situace obvykle vyřešit nedá a vlastní zdravý rozum je určitě to nejdůležitější, co vlastníme. Postupy, které se osvědčily v jedné zemi a v jisté době, mohou být v jiném státě a v jiných časech téměř nepoužitelné. Ve skutečnosti jsme však skoro všichni nějaký vzor v životě měli.

Osobní zkušenost

Často se mě lidé, zvláště někdejší spolužáci z Vysoké školy ekonomické, ptají, proč jsem před dvaceti lety opustil podnikovou sféru a přešel do novin. Odpověď zní, že jsem chtěl psát od dětství. Měl jsem totiž velké vzory, slavné novináře a spisovatele, které jsem z celé duše obdivoval. Někdy až naivně. Později jsem si musel přiznat, že mnozí z těch mých idolů by při bližším zkoumání charakteru zrovna neobstáli. Jiní zkouškou času prošli se ctí - třeba Karel Čapek.

Velice podobné je to s idoly ze světa podnikání. I lidé, nad nimiž se z dnešního pohledu mohou vznášet nejrůznější otazníky, zapůsobili na další generace, a občas se mezi někdejšími podnikateli najde někdo téměř nezpochybnitelný. Přejme si tedy, aby také z dnešních českých manažerů byl kdosi za dvacet let příkladem a vzorem.

V redakci doufáme, že se někdo takový vyskytuje v publikaci, která v rámci edice Fenomén vychází souběžně s tímto číslem týdeníku Ekonom. O svých příbězích a idolech vyprávějí například ředitel společnosti Cisco ČR Jiří Devát, šéf české Telefóniky Luis Antonio Malvido, prezident automobilky TPCA Satoši Tačihara či ředitel ČKD Jan Musil.

Petr Korbel
redaktor týdeníku Ekonom

Předplatitelé týdeníku Ekonom dostali publikaci Můj byznys idol zdarma. Ostatní si ji mohou zakoupit v prodejnách tisku.

Kolik slavných manažerů přebíralo prestižní ceny, aby po nich nakonec zůstaly jen zadlužené podniky.