Církev si vydobyla právo na vlastní majetek ve 13. století. Od té doby o něj bojuje

10. století

Církevní majetek na území České republiky začal vznikat před tisíci lety. Zprvu byl jeho objem nepatrný, v knížecí době dokonce i kostely zůstávaly ve vlastnictví panovníka a velmožů, na jejichž pozemcích stály. Církev začala vybírat desátek, který po západním vzoru v roce 976 se svolením panovníka zavedl první pražský biskup Dětmar.

13. století

Církev se v celé Evropě emancipovala na světskou moc a spolu s tím si v Čechách a na Moravě vydobyla právo na vlastní majetek. Poslední Přemyslovci přidělili rozsáhlá území v pohraničí církevním řádům, zejména benediktinům a cisterciákům.

14. století

Církev za panování lucemburské dynastie vlastnila podle odhadů historiků třetinu až polovinu rozlohy království. Císař se však považoval za vrchního vlastníka tohoto majetku, ponechal si vrchní dozor a vybíral z něj daně.

1415

Husitská revoluce vedla k likvidaci církevních majetků, které přešly do rukou šlechty (ve vnitrozemí husitské, v pohraničí katolické) a především měst. Jedním ze základních požadavků husitů, předchůdců protestantského hnutí, byla chudá církev.

1620

Ani násilná rekatolizace státu po porážce stavovského povstání v roce 1620 neznamenala církevní restituce. Z konfiskátů katolická církev získala jen čtyři procenta. Její majetek ale pozvolna rostl díky vlně barokní zbožnosti a velkému množství darů a odkazů. Habsburkové církvi přiznali i výnos daně ze soli.

1781

Při vlně reforem vynucených prohranými válkami a hospodářským zaostáváním monarchie zrušila rakouská vláda v letech 1781 až 1787 více než 100 klášterů. V nich se totiž podle císaře Josefa II. nezabývali ničím užitečným, ale pouhou kontemplací. Zabavený majetek byl vložen do církevního fondu, ze kterého se postavilo mnoho nových kostelů.

1811

Pod vlivem Francouzské revoluce skončilo středověké právo preferující panovnickou moc. Paradoxně z toho profitovala i církev – po přijetí občanského zákoníku v roce 1811 došlo k zakotvení vlastnických práv a církve si vzápětí zapsaly svůj majetek do nově vznikajících pozemkových knih.

1919

Nová Československá republika převzala téměř doslova rakouskou církevní legislativu. Majetek zůstal po debatách právníků církvím přiznán, patřil však dále pod státní kontrolu. Zhruba desetina – 37 tisíc hektarů – majetku katolické církve byla vyvlastněna při pozemkové reformě z roku 1919.

1945

Rozsah církevního majetku výrazně omezily takzvané Benešovy dekrety, které vyvlastňovaly majetek řeholních řádů považovaných za německé. Tak o své jmění přišel zejména Řád bratří Panny Marie v Jeruzalémě – němečtí rytíři.

1948

Katolická církev přišla o zbývající majetek z původních 260 tisíc hektarů zemědělské půdy a lesů. Částečně na základě revize prvorepublikové pozemkové reformy, kterou levice uzákonila už v roce 1947. Definitivně při nové pozemkové reformě. Po ní farám zbyly jen zahrady.

1989–2012

Katolická církev původně hovořila o částečném odškodnění, později začala požadovat úplnou restituci. V roce 1990 poslanci schválili výčtový zákon, který církvím a řádům vrátil část budov. Obecný restituční zákon pro odpor části slovenských zákonodárců neprošel. Klausovy kabinety restituce nikdy nepředložily, vlády ČSSD uvažovaly o zřízení náboženského fondu.

INFOGRAFIKA: Tisíciletý spor o církevní majetek

Více se o tématu majetkového vyrovnání státu s církvemi dočtete v posledním vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 15. března, nebo pod odkazem níže: