Není nezajímavé si představit, co všechno z činností či stavů dnes povolených, či alespoň nikoli zakázaných, bylo pronásledováno v české kotlině za posledních zhruba dvě stě padesát let, tedy řekněme od doby Marie Terezie. Dělo se tak s různou intenzitou od šikan a pokut přes věznění či mučení až po popravy, v nejhorším případě upálením či plynem.
Je jistě pravda, že jako stálice na nebi zůstalo pronásledování vrahů, zlodějů, lupičů, násilníků a těch, kdo vedli odboj či pikle proti státu a vládnoucí moci, ale seznam těch nežádoucích, kteří se mohli dočkat perzekuce a dnes jsou váženými či alespoň trpěnými občany, je předlouhý.
Prostředek jako cíl
Bez nároku na úplnost a na časovou souslednost - na některé došlo i dvakrát či vícekrát - si zhruba zrekapitulujme, kdo všechno se počínaje rokem 1750 u nás musel mít na pozoru: kacíři a nekatolíci či nekřesťané vůbec, rouhači a svatokrádežníci, čarodějnice, andělíčkáři, pomlouvači panovnického domu, homosexuálové, pachatelé manželských nevěr, svůdci panen pod slibem manželství, zoofilové, prostitutky a prostituti, autoři zakázaných knih a pamfletů, tuláci, kočovníci, pacifisté a defétisté, antinacisté, komunisté, Židé, Romové, Němci, kapitalisté, živnostníci, sedláci, "buržoazní nacionalisté", křesťané, emigranti, nelegální směnárníci a podnikatelé a jistě mnoho dalších, na které jsem zapomněl. Některé hony trvaly krátce, jiné celá staletí. Z některých pronásledovaných se stali pronásledovatelé a naopak, někdy brzy, někdy až za delší čas.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
