Před 20 lety se k Československo poprvé připojilo k internetu

Vzpomenete si, kdy jste se poprvé dozvěděl o existenci internetu?
To bylo asi v roce 1988, když jsem v rámci studijní stáže na Katedře telekomunikací v Dánsku programoval duplexní modem na možnost připojení k internetu přes telefonní síť. Ale sama katedra paradoxně k internetu ještě připojena nebyla.

Jaké byly prvotní finanční náklady na zprovoznění přístupu v Československu?
Na ČVUT jsme si udělali několik analýz, včetně ekonomické, a vyšlo nám, že nejpřijatelnější bude připojit se na Univerzitu Jana Keplera v Linci. Pevný datový okruh stál tehdy 170 tisíc korun měsíčně. Za grant jsme koupili dva modemy, jeden jsme dovezli do Lince a druhý si nechali.

Jak vypadal první počítač, který byl on-line?
To byl velký sálový počítač IBM, který potřeboval sál o rozměrech asi 10 x 30 metrů. Tam jste přišel, donesl si úkol na štítkách nebo na děrné pásce, technici vám to zavedli do počítače a pak jste si přišel pro vytištěný výsledek. Tehdy se totiž počítače používaly hlavně k vědecko-technickým výpočtům.

Kapacita linky nedovolovala jiné aplikace než elektronickou poštu, protože celé Československo bylo připojeno rychlostí 19,2 kilobitů za sekundu. Dnes má člověk na stole více než stonásobek. Takže typický email byly pouze alfanumerické znaky, žádná grafika. Dokonce jsme nabádali uživatele, ať jsou struční a třikrát zváží, zda email odešlou.

Byl jste před dvaceti lety velkým vizionářem, který v projevu při slavnostním zahájení předpověděl, že toto je zásadní okamžik v historii technologií u nás?
Určitě ne. Já jsem mluvil o tom, že naším cílem bude rozvést tyto služby po celém Česku a Slovensku v rámci akademické sféry, tehdy jsme ještě neviděli komerční potenciál. Dost lidí včetně zástupců telekomunikací bylo k internetu z počátku skeptických.
V začátcích se o každé připojení muselo žádat. Na starosti to měl Steve Goldstein v National Science Foundation v USA. Tomu jsme museli vždy napsat žádost: „Chceme připojit Liberec“. On se na žádost podíval a napsal: „Povoluji.“ Každou univerzitu tak museli Američané odsouhlasit.

Kdy se vnímání internetu změnilo z čehosi experimentálního na masovou záležitost?
Pravděpodobně kolem roku 1995, kdy lidé, kteří se k internetu dostali na akademické rovině, začali zakládat soukromé firmy a poskytovat komerční připojení na internet. V té době také vzniklo sdružení CESNET.
Velký boom nastal ve chvíli, kdy se rozšířily osobní počítače. Pak přibývaly služby jako především world wide web.

Ovlivnilo budování internetu nějak rozdělení federace?
Naštěstí ne. České a slovenské ministerstvo školství byly již oddělené, co se financování a řízení týče. Byl to ale zajímavý problém technický – protože do té doby byla jednotná doména .cs, kterou jsme museli rozdělit na .cz a .sk.

Tipnul byste si, jak bude vypadat internet za 20 let?
To je velmi obtížné predikovat. Hodně se bude rozvíjet oblast „internet of things“, kdy se do sítě budou připojovat nejenom lidé, ale také věci. Dovedu si představit, že v brzké době budeme mít doma jeden počítač, přes který budeme ovládat nejrůznější spotřebiče.

Druhý směr velkého rozvoje vidím v oblasti zdravotnictví, kdy by nemocní lidé měli čidla, a někdo na dálku bude moci monitorovat jejich stav a zasáhnout včas v případě problému.

Možná časem nebude na internetu dominovat datová komunikace mezi lidmi, ale komunikace mezi přístroji. Pomalu tak přichází vize Karla Čapka, že se spolu budou bavit dva roboti.

Pokud by se hypoteticky vyhlašovala soutěž o nevýznamnější technickou novinku druhé poloviny 20. století, měl by internet získat první cenu?
Internet zásadně změnil život, co se soukromé roviny týče, ale i v rámci vědy a výzkumu. Špičkovou vědu dělají globální týmy, kdy výzkumný projekt společně lidé řeší po celé zeměkouli. Dnes již internet zasáhl do života každého člověka.

Objevuje se však i kritika, že vytváří digitální propast a že je internet nástrojem, který společnost rozděluje na bohatý sever, který má přístup k online znalostem, a chudý jich, který v tomto ohledu zaostává.
Na druhé straně je spousta programů, které se snaží tuto propast cíleně řešit. Já jsem kupříkladu zapojený do panevropské sítě GÉANT, která je určená pro vědecko-výzkumné instituce v celé Evropě. Pro nově připojené „méně rozvinuté“ země se snažíme nastavit takové podmínky, aby kapacita připojení byla ekonomicky stejně náročná jako v rozvinuté Evropě.

Historická počítačová technika a Jan Gruntorád

Prohlédnout fotogalerii