Karel Eliáš (56)

Vzdělání:
Právnickou fakultu UK v Praze vystudoval v roce 1979 a o tři roky později získal titul doktor práv. Docentem pro obor obchodní právo se stal v roce 1998 na Masarykově univerzitě v Brně. Roku 2002 byl jmenován profesorem.

Kariéra:
Působil jako podnikový právník v sokolovských dolech a od roku 1993 vyučoval na Právnické fakultě Západočeské univerzity, ze které loni odešel. Je členem vědecké rady Ústavu státu a práva Akademie věd a členem legislativní rady vlády. Vedl tým připravující rekodifikaci soukromého práva. V roce 2007 byl v anketě Hospodářských novin zařazen mezi tři nejvlivnější právníky.

Ekonom v iPadu

Týdeník Ekonom (včetně tohoto článku) si můžete přečíst i na vašem iPadu.

APLIKACI STAHUJTE ZDE.

Přední český odborník na občanské právo Karel Eliáš říká, že pražští advokáti by se jeho odměnám za spolupráci na novém občanském zákoníku smáli. "Zbytek členů rekodifikační komise pracoval za kafe a oplatku," vzpomíná na začátky své práce, díky níž byl minulý týden jmenován do Právnické síně slávy.

Zákoník je konečně přijatý. Jak se cítíte na konci cesty, která trvala přes 10 let?

Jsem do značné míry fatalista. Beru věci tak, jak přicházejí. Navíc to ještě neskončilo.

Za několik dní by měl zákon podepsat prezident. Co budete dělat potom?

Nejdůležitější bude napsat učebnice, hlavně občanského práva, a soustředit se na to, jak se zákonem pracovat. Už dnes je kupříkladu několik týmů, které pracují na komentářích k zákonu.

Začal jste na knize už pracovat?

Mám v hlavě základní představy a rozvrh práce. Nejdříve si ale počkám, jak to vůbec se zákoníkem dopadne.

Znamená to, že se bojíte posunů nabytí účinnosti zákoníku, které je plánováno na rok 2014, nebo dokonce zrušení? Účinnost zákona může být i po podpisu prezidenta odložena...

V politice není nic vyloučeno. Dva roky jsou dlouhá doba. Dříve zákoníky nabývaly účinnosti za několik měsíců. Argumentuje se německým kodexem, který začal platit až čtyři roky po schválení, nicméně například ve Španělsku občanský zákoník nabyl účinnosti už za tři dny.

Nemůže být tak krátká doba rizikem?

Říká se, že se veřejnost a hlavně úředníci musejí na zákon připravit. V Česku to přitom chodí vždy tak, že se o zákon začnou všichni zajímat až čtyři až pět měsíců před jeho účinností. Zákoník sice přináší převrat, ne ovšem takový, jak převraty většinou vnímáme. Nebrání lidem, aby se brali, měli děti, uzavírali smlouvy nebo pořizovali závěti. Přináší větší komfort a méně zasahování ze strany státní správy.

Je už evergreenem opakovat, že je zákon flexibilnější a svobodnější. Nemůže to ale ohrozit slabší jedince?

Riziko je životu vlastní a hrozí neustále. Stačí podepsat ručení nebo si nepřečíst smlouvu. Je to o důsledcích vlastní lehkovážnosti. Nový kodex vychází z myšlenky, že se bude chránit jen proti vyloženým lumpárnám. Kdo se bude chtít svých práv dovolávat, nesmí mlčet.

Je to v souladu s evropskými trendy, které kladou na lidi stále větší požadavky?

Ano, to je dokonce klíčové. Zákoník očekává, že každý, s kým se setkáte, bude člověk alespoň s průměrným intelektem.

Profesor a vedoucí Centra právní komparatistiky Luboš Tichý prohlásil, že tvorba zákoníku je charita. Jaké máte zkušenosti?

Bylo to jako v manželství. I v tom dobrém, jaké mám já, se objeví krize nebo pocit beznaděje. Nicméně ty příjemné pocity určitě převažovaly. Pokud jde třeba o finanční stránku, tak jsem byl ministerstvem placen od začátku, ale pražští advokáti by se odměnám asi smáli. Zbytek členů rekodifikační komise pracoval za kafe a oplatku.

V Německu na zákonech pracují obrovské týmy akademiků. Bylo to spíše amatérské divadlo, nebo opravdu profesionálně zvládnutý výkon od ministerstva?

Já bych ministerstvu psí hlavu nenasazoval, protože v České republice nikdo neví, jak se kodexy dělají. Původní představa ministerstva byla, že já s docentkou Michaelou Zuklínovou (spoluautorka části týkající se rodinného práva - pozn. red.) něco napíšeme, to se předloží oponentuře, a bude to. V roce 2002 se k tomu konala konference, kde některá stanoviska k návrhu byla velice kritická. Přišel jsem potom za tehdejším ministrem spravedlnosti Pavlem Rychetským a zeptal se, zda to vůbec se zákoníkem myslí vážně. On se rozčílil, ale sestavil rekodifikační komisi. Členy mohla navrhovat i třeba notářská či advokátní komora. Ta jako náhradníka později jmenovala docenta Milana Kindla, který tam ale za celou dobu nebyl ani jednou.


Pokračování rozhovoru si můžete přečíst v posledním vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 2. února, nebo pod odkazem níže:

banner 2
Související