Alan Dershowitz (73)

Vzdělání:
Vystudoval právo na Brooklyn College a Yale Law School.

Kariéra:
Jeden z nejvlivnějších amerických právníků byl historicky nejmladším profesorem Harvard Law School (jmenován jím byl ve 28 letech). Vyučoval například kurzy trestního práva, etiky, lidských práv nebo obhajoby u soudů na mnoha univerzitách po celém světě.
Napsal již 29 knih přeložených do několika desítek jazyků.

Soukromí:
Má tři děti, manželka Carolyn Cohen je psycholožka.
Ve volném čase sbírá umění, poslouchá hudbu nebo se prochází.

Nejslavnější kauzy

O. J. Simpson (1995)
Hvězda amerického fotbalu byla obviněna z vraždy bývalé manželky a jejího přítele. Nebyl shledán vinným a byl pouze později odsouzen k náhradě škody téměř 50 milionů dolarů.

Mike Tyson (1992)
Slavný boxer byl odsouzen k 10 letům vězení za znásilnění osmnáctileté vítězky Miss Black Rhode Islandu. Odseděl si tři roky. Při výslechu Tyson znásilnění popřel, ale porota mu neuvěřila. Dershowitz následně podával za Tysona odvolání, ale případ prohrál.

Ekonom v iPadu

Týdeník Ekonom (včetně tohoto článku) si můžete přečíst i na vašem iPadu.

APLIKACI STAHUJTE ZDE.

Kauza O. J. Simpsona z druhé poloviny 90. let byla nejznámějším případem v historii justice Spojených států. Simpsona, podobně jako jiné slavné osobnosti, úspěšně obhajoval jeden z nejuznávanějších amerických právníků současnosti Alan Dershowitz. "Když jsem byl jednou s dcerou na letišti, tak na mne jeden běloch plivl a zeptal se mne, jak mohu obhajovat vrahy," vzpomíná na nejslavnější ze svých případů Dershowitz, který přicestoval do Česka na pozvání studentské organizace Common Law Society.

Alan Dershowitz je židovského původu a ve Spojených státech je znám jako velký zastánce státu Izrael. Dříve dokonce podporoval i bombardování vesnic v Palestině, ale později od tohoto svého názoru upustil. Nijak se ani netají tím, že si váží Česka, hlavně nedávno zesnulého prezidenta Václava Havla. "V Praze svoboda nikdy neumřela, ani v době nacismu, ani v době komunismu. Lidé jako Václav Havel byli ochotni pro svobodu jít do vězení." Podobná osobnost podle něho schází takzvanému Arabskému jaru.

Když si člověk projde vaše případy, zjistí, že jsou velice rozdílné. Najdou se tam případy vražd či znásilnění u O. J. Simpsona a Mika Tysona, ale třeba i kauzy týkající se pomluv jako u Mika Barnicla. Podle jakého klíče si klienty vybíráte?

Mé případy jsou obrovsky rozdílné, každý týden mám stovky žádostí o zastupování. Jako univerzitní profesor si ale mohu dovolit vzít jen pět až šest případů ročně a vybírám hodně pečlivě. Hodně věřím ve svobodu vyjadřování. Většina mých případů byla právě z této oblasti a zastupuji třeba i WikiLeaks a Juliana Assange (Dershowitz v případu vystupuje jako externí poradce britských právníků - pozn. red.).

Také jsem velkým odpůrcem trestu smrti. Měl jsem 33 případů vražd a žádný z mých klientů nebyl nikdy popraven. Jen velice málo z nich šlo do vězení.

Poslední skupinou jsou kauzy, které mne rozzlobí a v nichž cítím velkou nespravedlnost. Mám zkrátka pocit, že se musím zapojit, a to i tehdy, když třeba nejsem na danou oblast expertem.

Většina vašich případů se týká trestního práva. Hraje nějakou roli i případná nevina vašeho klienta? Věříte v ni vůbec?

Za žádných okolností ne. Vždy předpokládám, že jsou moji klienti vinni. Je to bezpečnější. Pokud si právník myslí opak, může udělat mnoho chyb tím, že umožní prohlídku nebo výpověď klienta.

K té víře ve vinu klientů vás vede zkušenost?

Určitě, předpokládám to už automaticky. Většina obviněných lidí v Česku, stejně jako v USA, je také vinna. Nikdo by nechtěl přece žít ve společnosti, kde je většina obviněných lidí nevinná. Taková situace je v Číně, Íránu nebo Severní Koreji. Mým úkolem advokáta je bojovat za nevinného stejně jako vinného klienta s takovou vervou, abych zajistil, že žalobce bude stíhat správné případy.

SPRAVEDLNOST NA PRODEJ

Zmiňujete pozici státního zástupce v celém procesu. Jak jste spokojen s jejich činností ve Spojených státech? Oni rozhodují o stíhání...

Příliš spokojený nejsem. Udělali jsme příšernou chybu, když jsme se je rozhodli volit. Je to strašidelný systém. Státní zástupce mnohem více zajímá jejich vítězná série než spravedlnost. Navíc je v úřadech státních zástupců obrovské množství korupce.

Mnohem lepší je to v mnoha evropských zemích, kde jsou profesionální státní zástupci. Pro ně je to životní kariéra a jejich prací je pouze konání spravedlnosti. Hovořím ale samozřejmě o zemích s tradiční demokracií a nikoli o "komunistických" státech. Určitě se ve Spojených státech máme od Evropy co učit.

V jednom z vašich článků týkajících se případu baseballové hvězdy Rogera Clemense obviněného z užití steroidů jste napsal, že proti němu už nemělo být vedeno znovu řízení, protože by to nebylo výhodné. Myslíte si, že by se mělo rozhodovat o stíhání podle finanční výhodnosti?

Tam to ale nebylo o finanční výhodnosti. Případ proti němu byl uzavřen kvůli chybám státního zástupce. Byl už dostatečně potrestán samotným stíháním. Považuji za bláznovství, jak velké pravomoci ve stíhání má v USA státní zastupitelství. Skoro všechno může být trestným činem.

Na tomto případu je zajímavé, jak popisujete neschopnost obhájce Rogera Clemense. Myslíte si, že je spravedlnost opravdu pro všechny stejná, když obviněné obhajují různě schopní advokáti?

Ne, to rozhodně ne. Spravedlnost je na míle vzdálená tomu, aby byla pro všechny stejná. Kolik spravedlnosti každý má, záleží jen na tom, kolik si jí může finančně dovolit. Spravedlnost se ve Spojených státech kupuje, a to je i důvodem, proč žádný bohatý člověk nečeká na trest smrti.

Existují ale přece nějaké výjimky.

Někdy se stane, že i velice bohatí lidé si najdou průměrné právníky. To se stalo Rogeru Clemensovi, ale třeba i Billu Clintonovi. Měl příšerného právníka jménem Roger Bennett. Ten dovolil, aby Bill Clinton vypovídal o svém sexuálním životě, a vůbec mu neřekl, že měl možnost nevypovídat a pouze zaplatit určitý obnos, a celý případ tak vyřešit. Takže i bývalý prezident Clinton, který by si mohl vybrat kteréhokoli právníka na světě, si zvolil špatně.

Vy jste s prezidentem Clintonem blízcí přátelé. Hovořili jste o tom?

Ano, jsme přátelé. Hovořili jsme o tom, byla u toho dokonce i jeho manželka Hillary, ale více říci nemohu. Po našem rozhovoru si už ale našli dobré právníky.

OBJEKTIVNÍ POROTU NECHCE NIKDO

Už jsme mluvili o státních zástupcích, obhájcích, ale nebyla zmíněna možná nejpodstatnější část skládanky justice v USA - porota. Jak významná je její úloha?

Tento systém je báječný pro Spojené státy, ale nejsem si jist, zda by byl i pro Evropu.

Dříve jsem měl případy i v Sovětském svazu. Tehdy se říkal vtip, že sňatky jsou sice uzavírány v nebi, ale přiznání v Kremlu. Právě tam totiž se rozhodovalo, kdo bude odsouzen, a tam bylo řečeno soudcům, jak mají hlasovat. To u porot nejde, protože jsou nezávislé. Jsou to orgány o dvanácti lidech. Nejde o vědecky nejpřesnější způsob hledání pravdy, ale je to nejlepší způsob ochrany nezávislosti.

Dá se ovlivnit výsledek řízení jen dobrou volbou poroty? Jak velký důraz kladete na její výběr?

Maximální. Vždy se snažím vybírat porotu nejvhodnější a nejsympatičtější pro mého klienta. V ostře sledovaném případě O. J. Simpsona jsme chtěli porotu složenou z černochů, kteří by měli zkušenost se špatným policejním postupem. Druhá strana chtěla zase porotu složenou z žen, protože měla pocit, že budou soucítit s obětí. Nakonec to skončilo tak, že v porotě sedělo devět žen černé pleti.

V americkém systému je výběr porotců jednou z nejpodstatnějších věcí. Nikdo nechce mít objektivní porotu.

Kauza O. J. Simpsona byla zřejmě veřejností nejsledovanějším případem v historii Spojených států. Průběh řízení byl masivně přenášen médii a veřejně hodnocen. Bylo to ale správné? Názor veřejnosti mohl přece ovlivnit soudce i porotu...

U podobných případů to je riziko. Porota bývá většinou izolována a umístěna do nějakého hotelu a nesmí sledovat televizi. Nikdy ale nevíte, zda je to dostatečné. Máme svobodu slova a tisku a není tak možné vysílání zastavit. Systému pomáhá, když veřejnost vidí, jak soudy pracují. Byl bych nerad, kdyby se z právního systému stala nějaká tajná organizace, jejíž činnost bude moci sledovat jen pár lidí.

Bylo soudní líčení pak ale stále o spravedlnosti, nebo spíše o názoru veřejnosti či rasismu? Říkalo se, že polovina populace bílé pleti chtěla vidět Simpsona odsouzeného, a lidé černé pleti naopak nevinného...

Přesně tak. Společnost byla rozdělena na dvě velké skupiny. Když bylo rozhodnuto, tak všichni černoši jásali a běloši byli naopak rozzuření.


Pokračování rozhovoru si můžete přečíst v posledním vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 26. ledna, nebo pod odkazem níže: