V Koreji pijí europivo, v Paraguaji rýžové

Vybrat si v Jižní Koreji k pití české pivo není velký problém, naopak v Paraguaji byste pivo plzeňského typu i samotné hospody hledali marně. V Norsku je pivo drahé i na tamní poměry, a tak se návštěvníci hospod nejdříve notně posilují alkoholem už doma.

Blogeři IHNED.cz z celého světa popisují své zkušenosti restauracemi, hospodami a zvyky spojené s jídlem a pitím.

Kateřina Stašková, bývalá česká konzulka, žijící v norském Oslu, srovnává norskou a českou kulturu pití alkoholu:

Známé české úsloví přirovnává osobu s více než kladným vztahem k alkoholu k obyvateli Dánska. V Dánsku se však dozvíme, že dotyčný pije jako Švéd a ve Švédsku zase, že pije jako Holanďan. V Norsku jsou pijáci srovnáváni s Finy. Severské země se tedy kromě Norska ve rčení všechny vystřídají.

Norsko je vynecháno možná proto, že až do roku 1905 nebylo samostatné a spadalo nejdříve pod Dánsko a posléze pod Švédsko. Nicméně klidně by se u nás mohlo říkat, že pije jako Nor, protože když už se Nor k alkoholu dostane, tak si většinou pořádně přihne.

Norská kultura pití je odlišná od české. Rozhodně se zde nepije tak často a všude jako v Česku. Po fotbalovém či jiném tréninku se na pivo nechodí a na oslavě dětských narozenin se alkohol pro rodiče nepodává. Nálevny, kde by už od dopoledních hodin seděli štamgasti, zde téměř nejsou. V posledních letech se však s rostoucím bohatství Norů zvyklosti mění a restaurace a hospody jsou plné i ve všední podvečery.

Marie Mollee, architektka žijící v Amsterodamu popisuje svoji nejoblíbenější tradiční hospodu:

Café Tabac je amsterodamská hospoda, kde je přítomné všechno, co činí holandskou hospodu hospodou. Osobitá Atmosféra, poloha a k tomu staletá historie dělá z tohoto místa pojem. Zde se schází podnikatelé, novináři a umělci, ale také obyčejný lid.

Tabac najdeš na rohu Prinsengrachtu a Brouwersgrachtu ve čtvrti Jordaan. Ten je pro Amsterodam asi to, co je pro Prahu Malá Strana. Natrefíš zde na kouzelná zákoutí, o kterých turisté, ale často i obyvatelé ostatních částí města nevědí. Jordaan přitahuje svou atmosférou bohémské pohody, studentského života a žádného spěchu. Překypuje hospodami, bistry, kafírnami a restauracemi. Říká se, že v této bývalé čtvrti chudiny s mrňavými tmavými domky se strmými schodišti byli její obyvatelé do hospod takříkajíc vyháněni nedostatkem místa doma.
Holandský název ‘café’ reprezentuje zpravidla střízlivě vyvedenou hospodu, nacpanou tmavým zařízením, prodchnutou minulostí a prokouřenou věky, kdy kouření zde bylo dovoleno.