Tamara Kotvalová (49)

Vzdělání:
Vystudovala střední pedagogickou školu a poté nadstavbové studium pedagogiky a psychologie.

Kariéra:
Pracovala jako učitelka v dětském plicním sanatoriu v Tatrách. V roce 1991 začala pracovat v německé společností prodávající šperky. V roce 1996 založila společnost Carollinum. Do jeho portfolia patří 29 značek - mezi nimi Yves Saint Laurent, Chanel či Rolex.

Soukromí:
Má tři děti.

Pařížská ulice je pro Prahu tím, čím je Via Montenapoleone pro Miláno, Bond Street pro Londýn, či Avenue Montaigne pro Paříž - místem, kde se soustřeďuje luxus. Prestižní značky se tady začaly objevovat v druhé polovině devadesátých let minulého století. Vůbec první vlaštovka byla módní firma Hermes. Svůj butik v Pařížské otevřela v roce 1997.

Dnes jsou tady podobně věhlasných značek desítky. Z velké části je to zásluha tří českých firem: Prospekta Moda CZ, John Grove & partners - a Carollinum Tamary Kotvalové.

Nakupují u vás více Češi, nebo cizinci?

Naše tabulky hovoří o 30 procentech cizinců a sedmdesáti procentech české klientely. Tento rok přitom mezi cizinci převažuje čínská klientela. Z toho poměru mám radost, protože znamená stabilitu a předvídatelnost. V případě turistů si nikdy nemůžete být jistí, že jich bude dost a že budou nakupovat - kupříkladu v roce 2001 po 11. září z Pařížské cizinci téměř vymizeli. Češi se vám ale takhle neztratí.

V krizi se ale asi do Pařížské nehrnuli ani oni...

To je pravda, zboží se prodávalo méně. V roce 2010, kdy jsme důsledky hospodářského propadu pocítili nejvíce, se náš obrat zvýšil jen o 1,5 procenta, což bylo oproti předkrizovým dvaceti procentům velmi málo, jenže i to byl úspěch.
Lidé sice nakupovali méně, ale vybírali si dražší zboží. Luxusní segment trhu zůstává zajímavý i v krizi. Naše zboží je v době výkyvů akciových trhů vnímáno jako zajímavá alternativní investice. To zboží totiž přináší nejen estetické uspokojení, ale zároveň je schopné ochránit do něj vložené prostředky.

Teď ale asi nemluvíte o módě...

Ne, móda opravdu nemá - na rozdíl od hodinek a šperků - trvalou hodnotu.

Takže se v těžkých časech prodává hůř?

Obecně ano, ale my jsme s většinou našich módních značek začínali až v roce 2009, kdy jsme na Pařížské otevřeli Simple Concept Store. Na to, abychom zaznamenali propad, tedy vlastně nebyl prostor.

Carollinum má v Pařížské vedle Simplu ještě čtyři obchody - a pátý je na ruzyňském letišti. Stačí vám to?

Pět obchodů s tímto typem luxusního zboží, které vlastní jedna společnost, je na Českou republiku až mnoho. K výrobcům, které zastupujeme, patří špičkoví hodináři - konkrétně Patek Philippe, Lange und Söhne a Vacheron Constantin. Ti v rámci celé republiky povolují prodej pouze na jednom místě - a to platí
i pro zastupující firmy, které mají více prodejních míst. Tímto způsobem zachovávají exkluzivitu svých značek.

Jaký je vlastně obrat společnosti Carollinum?

Náš roční obrat se pohybuje v řádu stamilionů korun. A stejnou hodnotu mají i skladové zásoby našich obchodů. Konkrétní částky ale nezveřejňujeme.

Je těžké získat zastoupení značek tohoto typu?

Čím je značka exkluzivnější, tím je to těžší. Kupříkladu v případě Rolexu jsme se na první jednání se zástupci firmy dostali až po třech letech snažení a další rok a půl pak trvalo než jsme se dohodli. Už před prvním jednáním o nás ale měli podrobné informace. Získat zastoupení je těžké, pokud ale pracujete dobře, nikdo z dodavatelů už vám svoji značku nevezme. V tomto ohledu je náš byznys velmi spolehlivý, takže o celkem čtrnáct značek hodinek a šperků, které zastupujeme dnes, nemám strach.

Kontrolují dodavatelé vaši práci?

Jejich zaměstnanci u nás provádějí osobní kontroly, takže mají poměrně jasnou představu o podmínkách, v jakých je jejich zboží nabízeno, jsou také napojeni na náš účetní systém, takže mají dokonalý přehled o stavu našich skladů i prodejů.
To znamená, že zboží nemůžeme reexportovat ani třeba prodávat pod cenou.

Ceny určují výrobci?

Ano, to, za jaké ceny budeme zboží prodávat svým zákazníkům, se dozvíme už při jeho odběru. Ceny exkluzivních značek, k nimž patří třeba Patek Philippe, by měly být alespoň všude v Evropě stejné. Jediné přípustné rozdíly mohou být vyvolány různou výší daně z přidané hodnot či kurzovými výkyvy. Pokud to tak není, je něco špatně - tak to funguje v segmentu exkluzivního průmyslu.

Má tedy vůbec smysl, aby zákazník zkoušel smlouvat o ceně?

V individuálních případech samozřejmě nějaký prostor existuje, i když ne u všech výrobků. V případě limitovaných edic nemá cenu smlouvat, ale pokud jde o běžné zboží, slevy dáváme. Rozhodování o nich je v kompetenci našich asistentů, všichni vědí, kam až mohou s cenou jít.

Jak cenově náročná je móda, kterou nabízíte?

Nabízíme jak levnější, tak finančně náročnější značky - trička za dva tisíce korun, ale zároveň i šaty či kostýmy elitních francouzských značek, jako jsou Alexander McQueen, Lanvin či Yves Saint Laurent, které stojí třeba sto tisíc korun.

Kupují si Češky často šaty za sto tisíc?

České klienty musíme k tomu, aby si pořizovali náročnější modely, vychovávat. V zemích, jako je Francie či Británie, mají lidé s ohledem na tradici k módě přece jen blíž a jsou ochotni do ní i více investovat. Nároky českého klienta jsou ale zatím trochu jiné.

Platí to i o hodinkách a špercích?

V této oblasti už jsou dnes Češi naopak poměrně nároční i z celosvětového pohledu. Hledají zboží, které neztratí svoji hodnotu. Za hodinky jsou dnes ochotní utrácet i částky v řádech milionů korun. Zůstávají ale konzervativní, kupují si věci, na nichž není na první pohled patrná jejich cena, uvažují podobně jako Němci nebo Rakušané.

Na výrazné modely, které odpovídají spíše ruské, italské nebo španělské mentalitě, si nepotrpí.
A napadá mě ještě jeden charakteristický rys - Češi mají zvýšené nároky na diskrétnost. To samozřejmě respektujeme. Kdyby některý z našich prodavačů někomu řekl, kdo a co nebo za kolik u nás nakoupil, nebo s kým na nákup přišel, okamžitě by skončil.

Má Carollinum více zákazníků, nebo zákaznic?

V oblasti módy převládají spíše ženy, ta ale tvoří jen třetinu našich obratů. Hodinky a šperky jsou mužská doména. Ženy jsou výjimkami i mezi obchodníky s tímto zbožím.

Jak se vám žije v mužském světě?

Musela jsem se naučit respektovat jeho principy. A naši obchodní partneři si na mě po počáteční fázi jisté nedůvěry zvykli. Mně samotné se s muži pracuje lépe. Ostatně jsou i ve vedení naší firmy. Myslí konstruktivně, jsou věcní, zaměřeni na výsledky a do byznysu nepletou emoce, proto jim dávám přednost.

A jak přemýšlíte vy?

Mám mužské myšlení - podnikání to vyžaduje. V soukromí jsem ráda ženou, ale při obchodním jednání vím, že to, jaké smluvní podmínky dokážu prosadit, je otázka síly. Zároveň si ale uvědomuji, že žena má při takových jednáních oproti mužům malinko výhodu. Přece jen se k ženám, byť obchodním partnerkám, chovají jako gentlemani.