Čas dluhů už vypršel. Dnešní vysoké dluhy se standardní cestou splatit nedají

Ale vždyť už jsem vám tu splátku posílal, tvrdí podrážděný mužský hlas do telefonu. "Ano, ale to byla splátka půjčky od firmy XY. Teď volám kvůli pohledávce společnosti YZ," odpovídá asertivním tónem operátor sedící mezi desítkami kolegů v jesenickém call centru společnosti M.B.A. Finance, která se zabývá vymáháním dluhů.

Podobných rozhovorů absolvují její operátoři denně desítky. Setkávají se s případy lidí, jimž se nakupily dluhy u více firem či bank. Dlužníci kvůli tomu často ztrácejí přehled, komu zaplatit a komu už peníze vrátili. Pokud dluh domácnosti dojde až do této fáze, začínají pro rodinu velké trable. Při neplacení ani po výzvě od inkasní firmy totiž následuje žaloba a exekuce.

I když se za viníka nynější dluhové krize označují politici a vlády, závazky domácností a firem mají na špatné ekonomické situaci srovnatelný podíl.Vyspělý svět se za poslední tři desetiletí dostal do stadia, kdy stojí na dluzích a zároveň s nimi padá. I proto se pojmy "dluh" a "bankrot" staly v médiích jedněmi z nejfrekventovanějších. Dluží jednotlivci a domácnosti, dluží firmy, dluží obce a města, dluží celé státy. Žití na dluh, dříve považované za nemorální a téměř ostudné, je nyní standardem.

"Tím, že se dluhy stávají stále běžnějšími, jsou i obecně přijatelnější a na dlužníky se nikdo nedívá skrz prsty," vysvětluje dnešní pohled na půjčky analytička společnosti Czech Credit Bureau Věra Kameníčková. Poslední čtyři roky nicméně potvrdily, že žádný strom neroste do nebe. Dluhy se vymkly kontrole a stáhly ke dnu miliony lidí.

Skrytá hrozba veřejných dluhů

Ve stínu hrozby bankrotu astronomicky zadlužených zemí jako Řecka či Itálie zůstává skutečnost, že veřejné dluhy, tedy dluhy států či samospráv, nejsou jediným zdrojem nebezpečí. "Stejný, či dokonce větší význam má objem a růst bankovních úvěrů soukromému sektoru," upozorňuje ekonom Pavel Kohout ze společnosti Partners. Nejzářnějším příkladem je podle něho Irsko. To totiž v době, kdy muselo požádat Evropskou unii o záchranu před bankrotem, tížily veřejné závazky "pouze" ve výši 27 procent HDP. To je zhruba pětkrát méně než v případě potápějícího se Řecka. Za irskými problémy stála neúnosná zadluženost firem a úvěrová bublina.

Podíváme-li se na objem dluhů z komplexního hlediska, dostaneme se k mnohem více alarmujícím číslům, než poskytují údaje o veřejných závazcích států. Při součtu veřejných dluhů a dluhů firemních, bankovních a domácností jejich celkový poměr k HDP dosahuje například v případě Velké Británie více než 460 procent, u Francie přes 320 procent a USA 300 procent HDP. Podle výpočtů ekonomického magazínu Global Finance se tento "celkový" dluh deseti nejrozvinutějších ekonomik světa zvýšil z 200 procent HDP v roce 1995 na 300 procent HDP v roce 2008 a od té doby dále roste.

Česko je tom lépe

Trend žití na dluh se tedy vymkl kontrole především v posledních 20 letech. Zranitelnost zadlužených zemí - a to jak v případě státních dluhů u Řecka, tak soukromých dluhů u Irska - se naplno ukázala právě po vypuknutí finanční krize v USA a jejím přenesení do Evropy.

Česká republika je na tom o poznání lépe než vyspělé západní ekonomiky. V jejím případě přesahuje míra celkových dluhů "jen" mírně 100 procent HDP. Znepokojivá je nicméně v případě tuzemské ekonomiky dynamika zadlužování. Po drastických dopadech krize v Irsku nebo Řecku dnes už zřejmě nikdo nepochybuje o tom, že večírek na cizí účet skončil.

Recepty ekonomů na cestu z dluhové pasti se mohou lišit v postupu, cíl ale mají stejný: snižování dluhů. Podle statistik se státy, firmy i domácnosti pomalu uskromňují. Bude to ale stačit? Téměř s jistotou lze říci, že ne. Takto vysoké dluhy se jednoduše standardní cestou splatit nedají.

Nebezpečné dluhy domácností

České domácnosti začaly kupit dluhy až po roce 1989. Před ním byla dostupnost úvěrů nízká a dlužit peníze se příliš "nenosilo". "Celé Československo bylo známo tím, že dlužilo málo. Po roce 1990 jsme měli z postkomunistických zemí nejnižší zadlužení," tvrdí Věra Kameníčková. I díky tomu jsou dluhy českých domácností stále poměrně nízké. Nejlépe to ilustruje ukazatel zadluženosti v poměru k příjmům domácností. Ten podle posledních údajů Eurostatu dosahuje v Evropě v průměru 96 procent, ale v Česku pouze 55 procent. A v USA, kde je žití na dluh často životním stylem a nutností, domácnosti dluží 115 procent svých disponibilních příjmů. Ostatně - právě předlužené americké domácnosti, které neměly na splácení hypoték, a přesto je od bank pod politickým tlakem dostaly, spustily americkou hypoteční a následně finanční krizi. I příliš vysoké dluhy lidí mohou mít drastické dopady.

Zajímavý je fakt, že život lidí na dluh je daleko obvyklejší v bohatých a rozvinutých ekonomikách. Zadluženost domácností vyspělých ekonomik podle studie Allianz Global Wealth Report dosahuje v průměru téměř 90 procent jejich HDP, u nejchudších zemí se pohybuje jen kolem pětiny výkonu hospodářství. Čím je tento rozdíl dán? "Vyšší zadluženost rozvinutých zemí je způsobena především tradicí financovat na dluh bydlení," tvrdí studie. Půjčky na byt či dům tvoří u domácností více než dvě třetiny z celkových dluhů (viz graf na str. 14). Naopak v chudých zemích podobné produkty, jako jsou bankovní hypotéky, buď vůbec nejsou k dispozici, nebo na ně většina obyvatel nedosáhne. Díky tomu ani jejich zadlužení není tak vysoké.

Také Česko se těší nízkým dluhům domácností především díky krátké tradici hypoték. Při současném tempu zvyšování dluhů rodin ale Evropu můžeme brzy dohnat. Češi se jednoduše naučili využívat úvěry velmi rychle: zabrala na ně všudypřítomná reklama i snadná dostupnost "peněz na ruku", k zadlužování je přiměl i větší výběr zboží a služeb, za něž mohou utrácet, ale přitom na ně nejsou schopni naspořit. Statistiky bankovních úvěrů poskytnutých domácnostem vedené ČNB ukazují, že zatímco v roce 1993 výše půjček domácností u bank dosahovala celkem zhruba 80 miliard korun, v loňském roce už překonala jeden bilion. Tyto statistiky přitom nezahrnují nebankovní půjčky, jako jsou splátkový prodej, leasing či hotovostní úvěry u nebankovních firem. Přesná souhrnná čísla z této oblasti neexistují, podle odhadů ale dosahují dalších více než sto miliard korun.

Na co si české rodiny po roce 1989 půjčují nejvíce? I přes varovné zprávy o nezodpovědných nákupech vánočních dárků či dovolených z půjček jsou hlavní částí dluhů přece jen "rozumné" závazky. "Tři čtvrtiny dluhů tvoří hypotéky a úvěry na bydlení," konstatuje Kameníčková. Naopak spotřební úvěry tvoří pouhou pětinu celkových dluhů.

INFOGRAFIKA: Veřejné dluhy států

Dluhová mapa světa ukazuje paradoxní skutečnost: největší problémy s vysokým zadlužením mají nejbohatší světové regiony, tedy především Evropa, Severní Amerika či Japonsko. Stojí za tím nastavení vysokého životního standardu vyspělých států, který byl financován převážně na dluh. V důsledku to může znamenat, že Evropu a Ameriku budou pomáhat zachraňovat rozvíjející se země, v nichž si obyvatelé o vymoženostech života západního světa mohou nechat jen zdát. (Pro zvětšení klikněte na mapku.)

Více se o tématu dočtete v novém vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 24. listopadu, nebo pod odkazem níže: