The Economist: Recese nezastavila migraci za prací, pouze změnila trasy

Lisa Rakoczyová z Krakova přijela zhruba před pěti lety do severního Londýna, aby zde studovala angličtinu. Doufala, že se uživí jako uklízečka. Všechno šlo jako po másle - až do okamžiku, kdy burzovní krach a následná ekonomická krize postihly její dříve prosperující klienty.

Spolu s tím, jak rodiny ze střední třídy začaly vydávat méně peněz na pomoc v domácnosti, se významně zostřila konkurence na trhu práce. Lisa si po nějakou dobu přivydělávala uklízením toalet v železničních stanicích, díky čemuž si byla schopna zaplatit jazykový kurz.

Později jí, aby vůbec mohla finančně vyjít, vypomáhala její sestra, která pracuje jako učitelka v Polsku. Ale na konci loňského roku již měla Lisa všech strastí imigrantského života dost a vrátila se domů.

Británie přitvrdila

Lze si pomyslet: "Typický případ". Bezprostředně po krizi se mnoho přistěhovalců opravdu vrátilo zpět. Stejně tak se lze domnívat, že mnozí potenciální emigranti zůstali doma, buď z toho důvodu, že odchod do ciziny již najednou nestál za námahu, nebo proto, že v mnoha zemích došlo ke zpřísnění imigračních předpisů.

Ještě na londýnském letišti se Lisa Rakoczyová minula s mladým Britem směřujícím do Šanghaje, čínským počítačovým programátorem stěhujícím se do Kanady nebo s portugalským pracovníkem, který byl zrovna na cestě do ropné velmoci Norska. Recese zdaleka nezpůsobila zastavení veškeré migrace, ale vedla spíše ke vzniku zcela nových modelů a ke změně na žebříčku cílových destinací. Nikdy předtím - nebo alespoň ne v nedávné historii - nebyla mapa světové migrace tak rozmanitá a současně tak proměnlivá.

Liberalizace obchodu po skončení studené války, ekonomický rozmach západu na počátku 21. století a rychlý růst rozvíjejících se trhů - to všechno přispělo k nové vlně migrace trvající až do počátku ekonomické krize. S narůstající nezaměstnaností však vlády mnoha zemí začaly mnohem více vnímat argumenty, že imigrace může v široké míře odčerpávat veřejné služby a zmenšovat šance místních obyvatel na nalezení práce.

Například britská vláda zavedla "migrační strop" pro pracovníky pocházející ze zemí mimo Evropskou unii. Předseda vlády David Cameron uvedl, že cílem je omezit přistěhovalectví osob bez kvalifikace. "Bodový systém" má určit, kteří imigranti budou pro ekonomiku nejprospěšnější.

Navíc má být zpřísněn režim studentských víz. (Jen nevychovanec by samozřejmě poukázal na skutečnost, že jak David Cameron, tak i Nick Clegg, jeho koaliční partner, sami velmi profitovali z času, který před studiem strávili v zahraničí.)

Británie svým přístupem možná zachází dál než jiné země, ale v žádném případě není jediná. Také mladé východoevropské demokracie jako například Polsko zkoumají plány, které mají omezit počet přistěhovalců. Dánský kabinet nedávno znovu zavedl omezené hraniční kontroly, což je v rozporu se Schengenskou dohodou, která povoluje volný pohyb osob bez nutnosti předkládat cestovní pas mezi 23 členskými zeměmi z celkového počtu 27 zemí Evropské unie. Kodaň tvrdí, že toto opatření bylo nezbytné v zájmu boje proti trestné činnosti a pašeráctví, přestože mnozí mají podezření, že se ve skutečnosti jedná o podbízení se antiimigrační Dánské lidové straně, o jejíž podporu se vláda musí opírat.

Vraťte se domů!

Španělsko, Dánsko a Japonsko patří k zemím, které dávají nový význam úsloví "platím za to, co využívám". Tedy poskytují kompenzaci těm pracovníkům, kteří souhlasí se svým návratem do země původu. Účinek těchto opatření má ovšem své limity. Do dubna roku 2010 využilo této nabídky ve Španělsku pouze 11 400 imigrantů. V létě letošního roku vláda v Madridu znovu zavedla kontroly rumunských přistěhovalců a Francie se pokusila deportovat rumunské Romy.

Jiné vlády, které jsou při uplatňování cílených opatření vůči určitým etnickým menšinám nebo sociálním skupinám opatrnější, se snaží oživit "vyrovnávací teorii". Spočívá v tom, že při poklesu ekonomiky se migranti vracejí domů, čímž uvolní pracovní místa pro místní obyvatelstvo a zajistí působení mechanismu, který někteří nazývají "tlumič konjunkturálních otřesů". Za tímto účelem Austrálie snížila nabízený počet víz pro kvalifikované pracovníky. Malajsie v roce 2009 víceméně zcela přestala vydávat pracovní víza.

Přitom se zdá, že "vyrovnávací teorie" se opírá o slabé empirické základy. Nedávná studie, kterou provedl britský výzkumný institut Policy Network, dospěla k závěru, že trendy v oblasti nezaměstnanosti a příjmů mají na čistou imigraci jen omezený vliv. Pracovníci tohoto institutu použili údaje z posledních tří recesí v Británii a z nich spočítali, že s rostoucí nezaměstnaností imigrace klesá - ale pouze na omezenou dobu. Následně znovu nabírá na intenzitě, často ještě před tím, než v ekonomice existují jasné známky o zlepšení vývoje. Stejně tak i počet navracejících se imigrantů vzrůstá pouze dočasně, přičemž se vracejí hlavně ti, kteří to vždy měli v úmyslu.

© 2011 The Economist Newspaper Limited.
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, překlad týdeník Ekonom.
Článek v angličtině najdete na www.economist.com.