Zadarmo už nedělám, nejsem vůl, tvrdí pohlavár KSČ Miroslav Štěpán

Sedíme v přízemí vily v pražských Strašnicích, ulice se jmenuje příznačně Ve stínu. Miroslav Štěpán pokuřuje doutník Cohiba a tváří se spokojeně. Nad ním v knihovně stojí na podstavci kovový kříž, vedle Nový zákon a Katechismus katolické církve.

"To není moje, to je zde takové kolektivní vlastnictví," snaží se někdejší člen předsednictva ÚV KSČ rozptýlit naše podezření, že konvertoval.

O tom, že se své ideologie stále nevzdal, může svědčit i jeho současná funkce šéfa neparlamentní Komunistické strany Československa. Nijak už ale neobhajuje evropský typ socialismu. Teď fandí čínskému modelu, kterému říká "kapitalismus s lidskou tváří pod vedením strany".

Po 22 letech od studentské revoluce už dávno nejsme děti. Jak jste se změnil vy?

Vím, kam míříte, ale ten můj projev z listopadu 1989 v ČKD byl vytržen z kontextu. Já jsem těm dělníkům říkal také třeba, že přijdou o fabriku. Dnes bych se mohl smát, protože tam, kde tehdy byla lokomotivka, stojí O2 Aréna.

V čem jste se ale mýlil?

Zásadní změnou je asi to, že svět dnes vnímám pestrobarevně, nikoliv černobíle jako dříve. Také si myslím, že nyní více naslouchám.

Kapitalismus se dostal do jisté krize. Máte z toho radost?

Nemám důvod se radovat, protože vím, že jakýkoli kolaps v žádném případě neotvírá možnost na razantní obnovu moderního socialismu. Mně hlavně vadí, že se z kapitalismu zcela vytratila odpovědnost. Skutečným viníkům se nemůžete podívat do očí, protože vlastnictví nadnárodních firem bylo totálně zastřeno. A já potřebuji vědět, kdo tady co vlastní, kdo co ukradl.

Jak sledujete celoevropské debaty o extrémním zadlužování států?

Sleduji, ale v těch cifrách se utápím. Bilion sem, bilion tam. Vím také bezpečně jednu věc, že bývalé Československo mělo asi dvě miliardy korun dluhů, ale nebyl to dluh toho dnešního typu. To byla půjčka na nějakou výrobu, veleprojekty. Poláci byli šíleně zadluženi, Maďaři také, a my neměli téměř žádný dluh.

Myslíte si tedy, že by v Česku měla opět začít vládnout levice?

Nejsem o tom přesvědčen. Takzvanou českou levici představuje hlavně ČSSD, která si ale příliš zadala. Chtěla soutěžit se skutečnými majiteli kapitálu. Ona se dokonce tváří, že s tím kapitálem umí lépe hospodařit, což je absurdní. Jsou to buď bývalí členové KSČ, nebo jejich kádrové děti. Co tam můžeme čekat? A KSČM považuji za vyloženě hloupou partaj. Nepochopila, že ji dnes volí jen ti, co vzpomínají na minulost.

Pokud byste měl sestavit žebříček polistopadových politiků, kdo by mu vévodil?

To je hrozivá otázka. Myslím si, že třeba Václav Klaus je dobrý prezident. Cením si u něho vzdělanosti. Je jedním z lidí, kteří by si měli o čem povídat i s vysoce vzdělaným Gustávem Husákem. S Havlem by si Husák určitě nepopovídal.

Která partaj byla užitečnější pro tento stát, ČSSD, či ODS?

Jsem přesvědčen, že ODS.

Tyto názory bychom od komunisty nečekali.

Dělení na pravici a levici ztrácí smysl. Důležitější je, co je dobré a co špatné.

A proč je lepší ODS?

Zase musím jmenovat hlavně Klause. U toho jediného jsem viděl nějakou vizi.

Vy se teď angažujete v Česko-čínské smíšené obchodní a průmyslové komoře. Čím konkrétně se zabýváte?

Teď třeba připravujeme vysílání mladých lidí do Číny, aby se na univerzitě BLCU v Pekingu naučili základy mandarínštiny. Samozřejmě za peníze.

Máte v Číně nějaké osobní kontakty, které můžete využít i v byznysu?

Příští rok převezme funkci čínského prezidenta a generálního tajemníka strany Si Ťin-pching. Na to se těším, protože jeho otec byl mým partnerem, když jsme v roce 1988 podepisovali dokument o obnově mezistranických styků.

Očekáváte tedy, že vzroste vaše cena?

Říkám neskromně, že mnozí lidé teď budou vědět, že existuji.

Je pro vás Čína stále socialistickou zemí? Kdy i tam skončí vláda jedné strany?

Je dobře, že je tam jen jedna strana. Tragédií by bylo, kdyby začala importovat nějakou americkou demokracii. To by byl velekolaps. Čína přináší nové možnosti a nové alternativy socialismu. Oni sami sice přesně nevědí, jak to u nich bude v budoucnu vypadat, ale otevřeli vrata k nějakému novému uspořádání.

Vám nevadí ta stále hlubší propast mezi bohatými a chudými Číňany?

Oni si to uvědomují, nejdříve ale musejí vytvořit zdroje a rezervy. Určitě přemýšlejí, jak dostat to blaho mezi všechny.

Když vás čínský model tak oslovuje, proč jste o něj neusilovali v osmdesátých letech?

My touto cestou jít nemohli. Měli jsme jiné podmínky z hlediska zdrojů, lidí i teritoria. Tím ale neříkám, že jsme některé věci nemohli začít dělat dříve.

Co třeba?

Tak například mohlo být uvolněno cestování. Ale důvodem bylo, že svět byl rozdělen a nebyli jsme to my, kdo ho rozdělil. Gorbačov nás tlačil, že už máme začít něco dělat, a tvářil se, jako by se ho to, co tady bylo, vůbec netýkalo. Jako by oni neměli žádnou vinu.

Co vás dnes vlastně živí?

Důchod, jsem penzista.

Neříkejte, že když pomůžete dojednat nějaký obchod, neřeknete si o provizi...

Tak samozřejmě, nejsem vůl. Dnes už mě nebaví pro někoho něco dělat zadarmo, ale aby to byla moje priorita, tak to tedy není. Priorita je, abych nemusel sedět doma, nebyl dědkem, který jde ráno vyvenčit psa, odejde, vrátí se, usne, dá si oběd, večeři, a pak čeká, jestli se druhý den probudí.

Já jsem hrozně šťastný, že mohu něco dělat. Nic si kupovat nemusím, nic nepotřebuji, všechno mám - auto, chatu, bydlím normálně, o syny se už starat nemusím, jsou dospělí. Doma ale nechci být. Ten naturel z toho mládí, kdy jsem byl pořád v pohybu, mi stále zůstává.

Pokračování rozhovoru si můžete přečíst v novém vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve středu 16. listopadu, nebo pod odkazem níže: