Jím vedená katedra kybernetiky na pražské ČVUT je příkladem toho, jak úspěšná může být spolupráce firem a univerzit. Stačí zmínit jména „klientů“ – Google, Samsung, Toyota či mladoboleslavská Škodovka. Nebo americká NASA.

Vladimír Mařík (na snímku) se o lepší propojení výzkumu a byznysu zasazuje dlouhodobě, i jako člen poroty soutěže Česká inovace, která má tento týden uzávěrku přihlášek. „V Česku je to hodně o kontaktech,“ říká v rozhovoru pro HN.

ČVUT je úzkou spoluprací s byznysem známá. V jakých oborech jste nejaktivnější?

Vladimír MaříkNejčastěji spolupracujeme s automobilovým průmyslem, například se Škodou Auto nebo s Toyotou. Přispíváme především řešením úloh počítačového vidění či diagnostiky. V podstatě se podílíme na uskutečňování vize automobilu budoucnosti jako autonomního robota na čtyřech kolech. Řidiči bude svěřováno míň a míň úloh. Do budoucna by to mělo hlásit „pozor, před tebou je auto“, „pozor, tady třicítka“, za deště by mu to mělo pomáhat rozlišovat značky.

Druhou oblastí, které se věnujeme, jsou biomedicínské aplikace, spolupracujeme s jedenácti klinikami v Česku na vývoji nových softwarů. Zvláštní pozornost věnujeme asistivním technologiím. Například firma Medicton, kterou založili naši absolventi, se zabývá vývojem přístrojů pro řízení počítače pomocí očí.

Na ČVUT jsou ale i pracoviště, která dělají pro americkou vládu. Týká se to i vaší katedry?

Ano, NASA nás s prvním projektem oslovila před sedmi lety. Před dvěma lety pak na katedře kybernetiky pobýval pan Hary Svenson, manažer velkého softwarového týmu NASA, který se zajímal o náš systém AgentFly pro bezkolizní řízení provozu bezpilotních prostředků. V současné době je tým Tomáše Pajdly zapojen do většího mezinárodního výzkumného projektu zaměřeného na řízení vozítka na Marsu a sběr informací z něj.