Když se před půlrokem novináři zeptali spisovatele Miloše Urbana, jak vidí prodej svých knížek v elektronické verzi, měl jasnou představu. Prozatím prý ke stahování svých knížek do stále populárnějších čteček svolení nedal, v budoucnu ale počítá s tím, že je začne nabízet internetové knihkupectví Kosmas.

Jenomže, ačkoli Kosmas svoji prodejnu elektronických knih zatím nerozjel, Češi si již Urbana řadu měsíců stahují. Například jeho nejznámější román Sedmikostelí má v nabídce hned deset serverů v čele s portálem Ulož.to.

Rozdíl je pouze v tom, že jde o servery pirátské, z nichž lze knížky stahovat bez souhlasu autora či nakladatelství.

»Na tyhle servery vůbec nechodím. Kdybyste mi nezavolali, tak bych ani nevěděl, že tam moje knihy jsou,« reagoval Urban v rozhovoru pro týdeník Ekonom. Nové zjištění ho moc nepotěšilo. »Pokud si lidé z těchto serverů zadarmo stahují má díla, tak přicházím o peníze, jejichž přebytkem jako spisovatel rozhodně neoplývám,« říká Urban.

Ihned po skončení rozhovoru prý kontaktoval provozovatele několika z těchto serverů a žádal je, ať jeho díla odstraní.

Z piráta právníkem

Právě pirátství je jedním z hlavních důvodů, proč se stahování elektronických knih v Česku neujalo. Tedy stahování legální, které je zpoplatněné a probíhá se souhlasem nakladatelů přes oficiální servery jako eReading, Palmknihy či Litero. Většina lidí si totiž e-booky stahuje z pirátských serverů.

Podle některých odhadů připadá na jedno legální stažení deset až šestnáct pirátských. Přesná čísla však neexistují.

Týdeník Ekonom proto udělal anketu mezi zhruba 160 majiteli elektronických čteček s dotazem, jakým způsobem si stahují knížky. Pouze deset z nich uvedlo, že si vystačí s legálním stahováním. Naopak téměř třetina přiznala až několik desítek pirátských stažení ročně.

Móda pirátského stahování je podle zjištění Ekonomu rozšířená zejména na vysokých školách: studenti nechtějí vždy platit za učebnice či skripta, tak si je často nafotí digitálním fotoaparátem a »vyvěsí« na internetu.

Nejde přitom jen o verze pro čtečky, ale i o klasická PDF pro počítače.

Například na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy mají studenti odkazy na ilegální kopie napsané dokonce přímo na stránkách knihovny.

»Odhadujeme, že na každého studenta, který si knížku řádně koupí, připadá zhruba jeden, který si ji zadarmo stáhne z internetu,« říká Václava Kryštovská z nakladatelství Leges, v němž vychází odborná literatura pro právníky.

Právě mezi studenty práv je pirátské stahování obzvláště populární.

»Knihy, které máme uvedeny jako povinnou literatury, stojí často více než tisícovku. Navíc rychle přibývají nové s tím, jak se stále novelizují zákony. Kdybychom si to měli všechno kupovat, za rok utratíme i deset tisíc, což si pochopitelně ne každý může dovolit,« vysvětluje oblibu stahování pod podmínkou anonymity jedna ze studentek pražské Právnické fakulty.

Budoucí právníci podle ní moc dobře vědí, že šíření knížek pro jinou než vlastní potřebu je ilegální.

»To je také důvodem, proč se takové kopie nezveřejňují na žádných fakultních stránkách. Pouze na těch pirátských,« dodala.

Jejich přednášející podobnou módu přirozeně odsuzují.

»Věnuje-li se nelegálnímu stahování nebo kopírování student práv, považuji to za zvlášť závažný problém, protože od studentů práv by se dal očekávat větší respekt k dodržování zákonů,« říká profesor Jiří Jelínek, jehož publikace o trestním právu patří na pirátských serverech k těm nejpopulárnějším.

Pomíjivé a drahé

Důvody obliby pirátského »trhu« tkví do značné míry v omezeních toho legálního. V nabídce pěti českých oficiálních internetových prodejen e-knih je zhruba desetina z nových českých titulů.

A navíc jejich cena není právě nízká: za jednu elektronickou knížku zaplatí zájemce často až polovinu toho, co za papírovou.

»Elektronická knížka stojí na českém trhu běžně od sta korun nahoru. To je ale jen málokdo ochoten zaplatit. Pro mnoho lidí je totiž kniha, kterou mají pouze na čtečce, něco prchavého a má pro ně jen zlomek hodnoty klasické papírové publikace,« říká Jiří Srstka, ředitel agentury Dilia, sdružující a zastupující české autory.

Podle něho by se cena za stažení elektronické knihy měla pohybovat kolem padesáti korun, podobně jako je tomu u legálního stahování filmů.

Ostatně právě s fenoménem pirátského stahování filmů má stahování elektronických knih hodně společného. Také filmaři a filmoví distributoři stejně jako spisovatelé a jejich nakladatelé tvrdí, že kvůli pirátství přicházejí o velkou část výdělků.

Jak nedávno informoval týdeník Ekonom, česká kinematografie tímto způsobem jen letos přijde odhadem o 1,4 miliardy korun.

Režiséři jako Jan Svěrák nebo Petr Jákl proto již začali podávat žaloby na provozovatele pirátských serverů nebo na lidi, kteří filmy na internet vyvěšují.

Podobně nyní postupují nebo chtějí postupovat i někteří spisovatelé a nakladatelství.

»Také my jsme podali trestní oznámení na neznámého pachatele, když se naše knížky začaly bez našeho souhlasu nabízet na internetu,« říká Václava Kryštovská z nakladatelství Leges.

Vyšetřování však podle ní k žádným výsledkům nevedlo.

Její nakladatelství se tak zaměřuje spíše na oslovování provozovatelů pirátských serverů se žádostmi, ať knížky ze své nabídky odstraní. Ti prý vesměs zareagují.

»Vědí, že pokud by neposlechli, hrozila by jim žaloba. Problém ale je, že zejména studenti jsou vynalézaví a knížky na internetu často ukládají pod smyšlenými názvy, o kterých se pak vzájemně informují e-mailem. V takových případech jsme bezmocní, protože se o nich nedozvíme,« dodává Kryštovská.

Důmyslný protivník

V čele tažení proti pirátskému stahování knížek je agentura Dilia působící jako kolektivní správce autorských práv. Její právníci si zatím mapují terén.

»Ilegální trh s elektronickými knihami je značně roztříštěný. Vytváříme si proto databázi údajů k nejvýznamnějším pirátským serverům. Některé z nich jsou registrovány v cizině, takže si zároveň sumarizujeme i právní nástroje, které vůči nim můžeme v příslušné zemi použít,« říká ředitel agentury Jiří Srstka.

Celkem má Dilia spadeno na desítku serverů, z nichž nejvýznamnější je Ulož.to a Xtrance. Zda bude na jejich provozovatele podávat i žaloby, nechce prozradit. »Zatím je pouze kontaktujeme a požadujeme, aby ze svých stránek odstraňovali nelegální obsah,« říká Srstka.

Právě server Xtrance přitom ukazuje, jak důmyslně pirátské komunity postupují a zároveň jak složité je k nim proniknout. Server totiž nemá stálou internetovou adresu, kterou by šlo zadat do vyhledávače. Naopak, adresa se pravidelně mění a její aktuální podobu dostávají pouze prověření členové.

Server je navíc registrován přes takzvanou anonymní bránu, která znemožňuje vypátrat, kdo přesně je jejím provozovatelem nebo ve které zemi je oficiálně umístěn.

Také zástupci Dilie připouštějí, že soudní pře se zahraničními servery by byly obtížné.

»Pokud jsou registrované v USA, tak s právními nástroji takový problém není. Máme k dispozici odborníka, který se specializuje přímo na americké právní prostředí. Pokud budou ale registrované někde na Kajmanských ostrovech, tak je to už horší,« dodává Srstka.

Vladimír Šnídl
Pavel Kočička


Pirátské stahování knih je oblíbené i mezi nastávajícími právníky, pedagogové to označují za problém.

5 miliard korun
Taková je odhadovaná velikost celého knižního trhu v Česku.

Foto: Profimedia.cz

Související