Brdy míří do civilu

- Armáda usilovala o Brdy od roku 1924, proti se ale postavili starostové okolních obcí, lesníci, turisté a 150 spisovatelů.
- Přesto byly vykáceny plochy pro dopad granátů o celkové rozloze 1170 hektarů.
- Vojenský prostor začala armáda využívat v roce 1930.
- V roce 1949 se vojenský újezd zvětšil na 26 tisíc hektarů.
- Vstup byl zakázán; turistické mapy vycházely tak, aby se na nich újezd neobjevoval.
- Armáda se letos rozhodla Brdy opustit, protože se kvůli hustému zalesnění hodí jen pro dělostřelce a letce, nikoli však pro výcvik ostatních jednotek.
- Vojákům tak zbudou čtyři újezdy: Hradiště, Libavá, Boletice a Březina.

V Brdech se střílí, vstup do vojenského újezdu je civilistům zakázán... Vypadá to, jako by si armáda chtěla svůj nejstarší výcvikový prostor naposledy pořádně užít. Každou chvíli se ozve výbuch, který je slyšet i v okolních obcích.

Újezd je obrovský. Větší než Lichtenštejnsko. Stálých obyvatel má však jen 36. Starají se o vojenský majetek, školicí střediska a hájenky.

Od dob první republiky slouží střední Brdy hlavně jako dělostřelecké cvičiště. To se však má brzy změnit. Armáda oznámila, že do roku 2015 území opustí. Ročně tak uspoří 70 milionů korun.

Příslušný zákon chce ministerstvo obrany předložit za dva roky. Záměr ještě zdaleka nemá jasné kontury, už teď ale v okolních obcích vyvolává obrovské emoce.

Střední Brdy jsou díky armádě mimořádně zachovalým, ekologicky nesmírně cenným územím, které slouží jako zásobárna vody a »továrna na čistý vzduch«. O tyto hodnoty teď mají místní strach.

Kdo by se po odchodu armády stal »správcem« Brd? O to se povede ostrý boj. V případě, že újezd zanikne, jeho území bude nutné předat pod civilní správu a případně rozdělit.

Jako v pohraničí

»Jsme pro zrušení újezdu,« říká starosta Spáleného Poříčí Pavel Čížek. Součástí tohoto historického západočeského městečka jsou totiž i vesničky, v nichž končí silnice a začíná zákaz vstupu. Sousedství uzavřeného újezdu brzdí hospodářský rozvoj, způsobuje nezájem státních orgánů, odhání turisty i investory.

»Doposud jsme byli kvůli vojenskému újezdu jako v pohraničí, ale alespoň jsme s tímto územím neměli žádné starosti,« oponuje starosta Rožmitálu pod Třemšínem Josef Vondrášek. »Po jeho zrušení starosti přijdou,« předpokládá.

Nezaměstnanost je tu asi desetiprocentní, zrušení újezdu ji podle Vondráška nijak zásadně neovlivní.

Starosta nabízí rožmitálskou sokolovnu jako sídlo budoucí chráněné krajinné oblasti Brdy. Obce, kraje, ministerstva obrany i životního prostředí a místní obyvatelé jsou totiž zajedno v tom, že chráněná oblast tu musí vzniknout, a to dříve než vojáci odejdou. Což je ale jedna z mála shod ohledně budoucnosti Brd.

Josef Řihák, starosta města Příbrami, které s vojenským újezdem rovněž sousedí, plán na zrušení újezdu otevřeně kritizuje. Podle něho tato změna ve skutečnosti předznamenává konec posádky v nedalekých Jincích, na což by doplatilo mnoho místních podnikatelů, kteří vojákům poskytují služby.

Ministerstvo obrany ovšem jeho názor odmítá a tvrdí, že posádka zůstane.

Řihák se navíc obává devastace krajiny. »Vím, že už existují plány třeba na sjezdovku na Třemošné a na hotelový komplex u Padrťských rybníků,« tvrdí.

Plzeň proti Středočechům

Co na případné zrušení vojenského újezdu Brdy říkají menší obce, které s ním úzce sousedí?

Rozhovory se starosty při dlouhé cestě kolem Brd ukazují, že panuje propastný rozdíl mezi názory samospráv obcí, které leží ve Středočeském kraji, a postoji těch v kraji Plzeňském, dříve západočeském.

Západočeši totiž mají mnohem větší sklon zánik újezdu vítat. Z jejich kasáren už vojáci odešli a s nimi zmizely i tradiční podnikatelské příležitosti (například stravování, praní, úklid, zásobování či dodávky tepla).

»V roce 2004 byla přes četné protesty zrušena ve Strašicích vojenská posádka,« připomíná starosta Jiří Hahner. »Nárůst šetrné turistiky by zdejší oblasti prospěl, proto se na případné zrušení vojenského újezdu intenzivně připravujeme,« doplňuje.

Starostové v Plzeňském kraji především doufají, že jim budou navrácena původní území, o něž jejich obce a města přišly při zřízení újezdu. Větší území je totiž podle pravidel rozpočtového určení daní mírnou výhodou při plnění obecní pokladny.

Rovněž hranice mezi kraji by se podle nich měla posunout tam, kde bývala do roku 1949.

»Pokud budou navráceny hranice katastrálních území a krajů do historického stavu, konec újezdu bude přínosný,« tvrdí starosta Mirošova Vlastimil Sýkora.

Naděje i obavy podnikatelů

V okolí výcvikového prostoru mají lidé zejména obavy z toho, že do Brd vtrhnou developeři a »zničí« je bytovou či průmyslovou výstavbou. Případně na dosud vojenském území vybudují rekreační zařízení, kterým současní drobní podnikatelé nebudou schopni konkurovat.

»Určitě se u nás po otevření újezdu bude ubytovávat více cyklistů, ale máme obavy, že tam časem vzniknou obrovské hotely. Pro naše podnikání je tedy důležité, aby byla dodržena stavební uzávěra,« říká Jana Šnauerová, vedoucí turistické ubytovny Sokol Dobřív.

Vladimír Havel, majitel restaurace U Koruny, která leží těsně před Dobříví, zase připomíná, že dokud jsou v újezdu vojáci, do hospody občas zajdou. A před hospodou skutečně za chvíli zastavuje armádní džíp.

Hádka v Trokavci

Trokavec je ideálním výchozím bodem pro turisty, kteří chtějí dojít k nádherným Padrťským rybníkům, kam už se alespoň o víkendech smí.

Jaroslav Hůlka, provozovatel místní hospody, vzhlédl od pípy a prohlásil, že jako podnikatel je rozhodně pro otevření vojenského prostoru. »Podle mne to povede k oživení regionu,« říká.

Mezi přítomnými však jeho názor vyvolává nesouhlasné reakce.

Hlavní problém tkví přitom podle Hůlky v pasivitě obyvatel. »Hlavně cyklisté říkají, jak se jim tady líbí a že by se zdrželi, kdyby tu někde byla možnost přespat, ale nikdo tu pokoje nenabízí,« podotýká podnikatel.

Pražáci nám vysbírají houby

Přestože Trokavec má pouhých 78 voličů, starostu Jana Neorala znala v době boje proti americkému radaru celá republika.

I teď má jasný názor. Pokud by místo vojenského újezdu vznikla chráněná krajinná oblast s absolutní stavební uzávěrou, bylo by to přínosem. Zároveň ale soudí, že uzávěra nevydrží. »Podle mého názoru je již vykolíkováno,« tvrdí Neoral.

Mezi zdejšími lidmi je nechuť k otevření újezdu mnohem větší než mezi starosty či podnikateli. Je to ovšem tím, že armáda už zákaz vstupu tolik přísně nestřeží. Místní tak do vojenských Brd běžně chodí a bojí se, že jim obyvatelé Prahy a Plzně »vysbírají houby«.

Navíc si celkem oprávněně stěžují, že už teď, když se na několik cest na okraji újezdu může legálně alespoň o víkendech, se v lesích objevují odpadky.

Voda pitná i povodňová

Snad nejkrásnější jsou na Brdech stinná údolí se zurčícími potoky. Území újezdu je vodou doslova nasáklé a bylo vyhlášeno chráněnou oblastí přirozené akumulace. Voda však tady umí být i zrádná. Není tedy divu, že všichni starostové vyjádřili především obavu o pitnou vodu a péči o toky.

»Brdskou vodu čerpá většina měst a obcí z okolí,« podotýká příbramský starosta Řihák. »Příbram spotřebovává osmdesát procent pitné vody právě z Brd,« dodává.

»Životně důležitá bude ochrana před povodněmi, které trápily naše občany v posledních dvaceti letech,« upozorňuje starosta Strašic Jiří Hahner.

Jenže ve způsobu řešení této pro celý region klíčové otázky se starostové rozcházejí.

Podle středočeských by bylo nejlepší, aby vojenské území zůstalo jedním celkem, tedy součástí Středočeského kraje a okresu Příbram. Tak se prý dají vody snáze uchránit, správa z jednoho místa bude efektivnější.

Na plzeňské straně ovšem považují tento názor za naprostý nesmysl. Právě kvůli vodě usilují zdejší obce o návrat krajské hranice na hřeben, tedy na rozvodí, a chtějí se samy starat o »své« potoky. Ani případný návrat k historickým katastrům však nebude zcela bezbolestný. V takovém případě se strhne boj o území zaniklých vesnic, které ležely uvnitř újezdu. Jde o bývalé obce Padrť, Kolvín a Zadní Záběhlá.

Granáty a výbušniny

Dalším neuralgickým bodem zůstává pyrotechnická očista. »Nebezpečí plynoucí z nevybuchlé munice nelze zlehčovat,« prohlašuje starosta Příbrami Řihák.

Jak hodlá armáda Brdy »vyčistit«? »Nejprve bude ženisty proveden průzkum a poté bude rozhodnuto o způsobu očisty,« sdělil mluvčí ministra obrany Jan Pejšek. Hloubkovou velkoplošnou sanaci, k jaké došlo po odchodu sovětské armády v Ralsku, však vojáci neočekávají.

Tři dopadové plochy, kde hrozí největší nebezpečí, že někomu utrhne nohu nevybuchlý granát, by podle představitelů ministerstva mohly nadále zůstat zónou se zákazem vstupu.

Obnoví turistické trasy

Na otevření Brd široké veřejnosti se už připravuje i Klub českých turistů. Chce vyznačit síť bezpečných pěších tras přibližně ve stejné hustotě, jaká tu byla před vznikem výcvikového prostoru.

»Návštěvnost tady bude velká, možná srovnatelná se zájmem turistů po otevření bývalého pohraničního pásma po roce 1989. Vyznačené trasy budou turisty usměrňovat tak, aby zdejší příroda neutrpěla,« prohlašuje Karel Markvart, předseda rady značení klubu.

Petr Korbel
Vojtěch Kostka


INFOGRAFIKA: Vojenské újezdy v Česku

Od první republiky slouží Brdy jako dělostřelecké cvičiště. Armáda chce ale do roku 2015 území opustit.

Dopadová plocha Jordán. Předválečná armáda zde testovala bunkr, dnes je sem zákaz vstupu, který ne každý respektuje. Foto: René Volfík

Související