Marko Pařík (65)

Vzdělání:
- Syn emigrantů maturoval v Lucemburku.
- V roce 1964 v Paříži absolvoval studia ekonomiky, poté studoval i tamní Institut politických věd.

Kariéra:
- V roce 1970 se stal nejmladším ředitelem bruselské pobočky banky Paribas.
- Poté založil firmu na recyklaci kovů a následně řadu dalších podniků - například na mražené výrobky nebo sušenky.
- Po roce 1990 se vrátil do Československa. Rozjel tu například síť Delvita, pak začal podnikat především v pekárenství.
- Nyní je šéfem a spolumajitelem největších pekáren v zemi United Bakeries.

Soukromí:
- Je rozvedený, má tři dcery a dva syny.
- Velmi rád a často cestuje nejen za prací, ale i ze záliby. Kromě češtiny ovládá vlámštinu, francouzštinu, němčinu a angličtinu.

United Bakeries

 - Největší pekárenská společnost v Česku vznikla v roce 2007 fúzí firem Odkolek a Delta Pekárny.
- Na českém trhu má zhruba čtvrtinový podíl.
- Skupina provozuje také síť občerstvení Paneria. Na Slovensku vlastní mlýny, v Maďarsku je dvojkou na trhu s čerstvým pečivem.
- Třetinu United Bakeries vlastní Marko Pařík, třetinu jeho bratr Jaroslav a třetinu jejich známý Edmond Müller, lucemburský podnikatel.
- Největším konkurentem United Bakeries v Česku je Penam ze skupiny Agrofert Andreje Babiše.

Majitel pekárenské skupiny United Bakeries Marko Pařík, který kdysi přivedl do Česka Delvitu, chce získat vlastní síť prodejen. Nedávno také vyrukoval se speciálními pokrmy na hubnutí. Díky tomu tak konzervovaná jídla z Česka už míří do Francie i do Německa, a plány sahají i do dalších zemí.

V rozhovoru pro týdeník Ekonom ovšem hovoří světaznalý multimilionář Marko Pařík také o krizi eurozóny a o cestě, jak se Evropa může z potíží dostat.

Sám jste sportovní typ, dietu zjevně nepotřebujete - jak jste na projekt výroby jídel pro zhubnutí přišel?

Hubnutí je obrovský trh, minimálně třetina lidí na světě chce zhubnout. Vy možná také... Nejprve jsme rozesílali balíčky obsahující kompletní energeticky vyvážené jídlo na dva týdny. Zásadní věc ale chyběla - přímý kontakt se zákazníkem. Tak jsme v Belgii a Francii přešli na systém malých obchodů, center, kde najde zákazník jak poradkyni-dietoložku, tak nabídku potravin již připravených ke konzumaci z naší produkce pro redukční dietu.

Prodejní centra jsou přitom založena na franšíze. Ta v Česku funguje zatím málo, všude jinde se ale osvědčuje masivně.

Kolik center zatím máte?

Ve Francii a v Belgii celkem osmnáct, každý měsíc teď přibývají zhruba dvě. Koncem roku předpokládáme, že jich bude otevřeno třicet. Rozjíždíme se v Německu. V Praze jsou zatím dvě, za týden otvíráme další v Ústí nad Labem. Až rozvineme franšízy tady a na Slovensku, uvažujeme o Polsku, Maďarsku.

Jste vyznavačem dobrého francouzského jídla i vína - vy sám jste tahle sterilovaná jídla pro redukční dietu vyzkoušel?

Jasně, a samozřejmě mi chutnala. Je to strava na celý den, máme 28 druhů obědů, zhruba tolik večeří, snídaně i svačiny. Za dva týdny jejich konzumace jsem zhubl o více než tři kila. A přiznávám, že mezitím jsem zašel kvůli plnění pracovních a společenských povinností i do restaurace.

Přejdete na franšízu i ve vašich občerstveních Paneria, jichž máte přes osmdesát?

Určitě, a pro Panerie to bude zásadní změna. Právě teď v září začínáme. Franšízy jsou osvědčený koncept - my dodáváme provozovateli už odzkoušený nápad a know-how, a dostane i veškerou podporu od centrály. Podnikatel vloží své prostředky a pak za určitý poplatek jede na sebe. Ve Francii jsme měli vlastní prodejny - a když jsme je pak předali na franšízu, dosáhli v nich podnikatelé až čtyřnásobného obratu.

Babiš má smůlu. Alespoň zatím

Přes půl roku jste držel mediálního »bobříka mlčení«. Přitom se stále spekulovalo o tom, zda United Bakeries opravdu prodáte majiteli Agrofertu, miliardáři Andreji Babišovi. On teď tvrdí, že jednání skončila bez úspěchu.

Je to tak. Žádnou smlouvu jsme doposud nepodepsali, pokračujeme dál svou cestou.

A dříve zmiňovaní zájemci z Německa a Rakouska jsou už také mimo hru?

Dva zájemci pořád případný obchod zkoumají. Trvá to dlouho, protože nejde o kšeft za pár korun (hodnota transakce by podle odhadů přesahovala šest miliard korun, Pařík toto číslo nekomentuje - pozn. red.). Zájemci také potřebují prozkoumat všechny případné synergie, které by jim naše firma přinesla. A my bychom si zase v případné budoucí velké společnosti chtěli ponechat majetkovou účast.

Pokud United Bakeries neprodáte, jak se bude firma vyvíjet dál?

V Německu a Rakousku teď pekaři vyznávají trochu obrácenou filozofii, než jakou jsme se dosud řídili my. Mají sice velké výrobní závody, ale kolem nich zároveň budují velkou síť obchodů. Touhle cestou půjdeme také s tím, že obchody bychom zase chtěli franšízovat.

Pečivo za poslední rok zdražilo nejvýrazněji ze všech potravin. Proč pořád pekaři prohlašují, že třou bídu s nouzí?

Trochu jsme se nadechli až od letošního dubna. Předtím, téměř celý rok, jsme museli ceny držet dole, i když obilí i energie zdražovaly. Trvalo nám půl roku, než řetězce akceptovaly zvýšení našich prodejních cen, které však stále jen částečně kompenzují zvýšené náklady.

V Česku vyrábějí United Bakeries skoro každý třetí rohlík nebo chleba. Vaše pozice vůči řetězcům přece musí být dost silná.

To si jen myslíte. A navíc máme třeba ty samé výrobní náklady jako pekárny v Německu, ale dostáváme za zboží nižší ceny.

Cestou do budoucna je federální Evropa

Zhruba pět dní v týdnu trávíte v Česku, jinak cestujete, i do zámoří. Viděno z téhle globálnější perspektivy, jsme z ekonomické recese venku?

Zdaleka ne. Finanční domy se všude chovají stále tak, jako po vypuknutí hypoteční krize. Pro nás podnikatele je to špatné, ale banky se alespoň chytily za nos a budou opatrnější při investicích do státních dluhopisů. Zatím byly a jsou příliš opatrné hlavně vůči podnikatelům.

Doufám, že tato krize banky přiměje, aby se vrátily k jejich hlavní roli - financování podniků, které mají potenciál.

Jak to dopadne s Řeckem? Právě šéf Agrofertu Babiš mi nedávno říkal, že zbankrotuje celý svět. Byla to nadsázka, ale...

Řecko je obrovský problém. Zdaleka ne vždy jsem souhlasil s Václavem Klausem, ale měl pravdu, když odrazoval od vstupu do evropské měnové unie při současném stupni evropské integrace.

Má ale na krizi vinu euro, nebo řečtí politici falšující ekonomické ukazatele či podnikatelé nadužívající bruselských dotací a brzkého odchodu do důchodu?

Vinu nesou hlavně ti velcí, Francouzi, Němci. Stanovili si v eurozóně pravidla, a sami byli první, kteří je porušovali a tolerovali to také jiným. Teď za to platí.

Dokud nebude jedna evropská ekonomická vláda s jednotnými daňovými pravidly, jednotnými pravidly pro rozpočet, jejichž nedodržování bude znamenat sankce, tak půjdeme ke dnu.


Více se dočtete v novém vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 8. září, nebo pod odkazem níže.

Související