Velký dluh a velký klam: Řecko dluží 153, nebo 15 procent HDP

Ekonomové rádi hovoří o prazích, jejichž překročení přináší potíže. Na tom, co říkají, je obvykle kus pravdy. Jenže veřejnost často na jejich výroky reaguje přehnaně.

Vezměme si za příklad poměr zadlužení k HDP. Občas se říká, téměř jedním dechem, že řecký dluh dosahuje 153 procent tamního ročního HDP a že je Řecko insolventní. Spojme si tyto výroky s nedávnými televizními záběry Řeků bouřících se v ulicích. Jak to dohromady působí?

V USA to může vypadat jako vyobrazení americké budoucnosti, neboť veřejný dluh se nebezpečně přibližuje hranici 100 procent ročního HDP a nepřestává růst. Ale možná že je ten obrázek v našich představách až příliš živý.

Pozor na jednotky míry

Co když se lidé domnívají, že země ztrácí platební schopnost, jakmile její dluh překročí hranici 100 procent HDP?

To by byl samozřejmě nesmysl. Vždyť poměr dluhu (měřeného v měnových jednotkách) a HDP (měřeného v měnových jednotkách v poměru k času) vychází v jednotkách čistého času.

Na používání roku jako této jednotky není nic zvláštního. Rok je doba, kterou Země potřebuje k obkroužení Slunce, což nemá žádný specifický ekonomický význam.

Ze středoškolské výuky přírodních věd bychom si měli pamatovat: vždy dávejte pozor na jednotky míry. Popleťte jednotky a sami sebe naprosto zmatete.

Kdyby ekonomové automaticky čtvrtletní data HDP neanualizovali a nenásobili je čtyřmi, poměr řeckého zadlužení k HDP by byl čtyřikrát vyšší než teď. Kdyby HDP automaticky dekadizovali, tedy nenásobili čtvrtletní výsledky HDP čtyřmi, ale čtyřiceti, dluhové břemeno Řecka by dosahovalo 15 procent.

Z hlediska platební schopnosti Řecka by takové jednotky byly relevantnější, poněvadž země své dluhy nemusí zcela splatit do jednoho roku.

Zpětná vazba

Většina lidí o těchto věcech nepřemýšlí, když reaguje na medializovaný poměr dluhu k HDP. Opravdu mohou být tak hloupí, že se těmito podíly nechají zmást?

Mohou, protože i já, profesionální ekonom, se tu a tam musím brzdit, abych neudělal tutéž chybu.

Ekonomové lpící na modelech světa založených na racionálních očekáváních to nikdy nepřiznají, ale velkou část toho, co se na trzích děje, dává do pohybu ryzí hloupost - anebo spíše nepozornost, špatná informovanost ohledně fundamentů a přehnaná pozornost věnovaná novinkám, které právě kolují. Současné dění v Řecku je ve skutečnosti působením mechanismu společenské zpětné vazby.

Mezi investory začalo cosi vyvolávat obavy, že u řeckého dluhu je nepatrně vyšší riziko eventuální neschopnosti splácet. Nižší poptávka po řeckém dluhu způsobila pokles jeho ceny, takže jeho výnosy ve smyslu úrokových sazeb vzrostly.

Kvůli vyšším sazbám bylo pro Řecko těžší refinancovat dluh, a to vyvolalo fiskální krizi, která vládu přinutila zavádět rázná úsporná opatření. To vedlo k veřejným nepokojům a hospodářskému krachu, který mezi investory ještě dále posílil skepsi ohledně schopnosti Řecka splácet dluh.

Růst v čase dluhu

Pojednání s názvem »Growth in a Time of Debt« (Růst v čase dluhu), jež loni sepsali Carmen Reinhartová a Kenneth Rogoff, je široce citováno pro svoji analýzu 44 zemí v průběhu 200 let. Ta odhalila, že když vládní dluh překročí 90 procent HDP, země trpí pomalým růstem a ztrácejí asi jeden procentní bod z ročního tempa.

Člověk by se mohl nechat zmást a usuzovat, že 90 procent vyvolává dojem těsné blízkosti ke 100 procentům, a proto se začíná zle dařit zemím, které se do takové šlamastyky dostanou.

Když si ale člověk pojednání pozorně přečte, zjistí, že Reinhartová a Rogoff si 90procentní hranici vybrali téměř náhodně.

Rozhodli se, bez jakéhokoli vysvětlení, rozdělit poměry zadlužení k HDP do následujících kategorií: do 30, 30 až 60, 60 až 90 a nad 90 procent. A ukazuje se, že tempa růstu klesají ve všech těchto kategoriích, neboť poměr zadlužení k HDP se zvyšuje, jen k tomu v poslední kategorii dochází poněkud silněji.

Zásadní problém, před nímž dnes stojí velká část světa, tkví v tom, že investoři přehnaně reagují na poměry zadlužení k HDP, obávají se nějaké magické hranice a předčasně vyžadují programy fiskálních úspor.

Ponaučení je jasné: Měli bychom se méně znepokojovat poměry a prahy a více si všímat naší neschopnosti porozumět tomu, že tyto indikátory jsou umělé - a často irelevantní - konstrukty.

© Project Syndicate 2011
www.project-syndicate.org