Člen americké komise pro fiskální odpovědnost, demokrat Erskine Bowles, prý v loňském roce oslovil počítačovou společnost Microsoft, aby vymyslela a vyrobila pro vládu počítačovou hru. Místo střílení nepřátel nebo branek ale mělo být její téma mnohem »sušší«: boj s deficitem federálního rozpočtu Spojených států.

Bowles si podle deníku USA Today představoval, že by se hra volně šířila po internetu a pomohla ukázat Američanům, v jak strašlivém stavu jsou jejich veřejné finance. Ty se totiž dostaly do největšího minusu v dějinách.

Situace je vážná, povědomí o potenciálních nebezpečích ale malé. Na každého občana USA přitom připadá podíl na dluhu ve výši 46,5 tisíce dolarů.

Rekordní zadlužení

Ekonomická krize a stimulační opatření prezidenta Baracka Obamy na její léčení dovedly státní kasu Spojených států k nejvyššímu »neválečnému« dluhu v historii země. Dosahuje zhruba 14,3 bilionu dolarů. Pro lepší představu: to je více než 200 českých státních rozpočtů.

V poměru k výkonu americké ekonomiky, tedy hrubému domácímu produktu, se dluh v loňském roce vyšvihl na téměř 93 procent. A letos s největší pravděpodobností překročí i magickou stoprocentní hranici. Více zadlužené byly Spojené státy jen v letech po druhé světové válce.

Závazky federální vlády jsou nyní tak velké, že by je země nebyla schopna zaplatit ani v případě, kdyby stáhla z oběhu všechny vytištěné dolary od bank i domácností. Tolik dolarové hotovosti totiž ani fyzicky neexistuje.

Hrozivá je i dynamika zadlužení: od roku 2004 se ho americkým federálním vládám »podařilo« zdvojnásobit.

Reagují na to i ratingové agentury.

Například společnost Standard & Poor's již v polovině letošního dubna revidovala výhled amerického ratingu ze stabilního na negativní. Zhoršením ratingu hrozí i Moody's.

Pokud vláda nezačne dluhy řešit, přijde o nejvyšší hodnocení AAA, hrozí agentury. To by Spojeným státům v budoucnu prodražilo další půjčování kvůli vyšším požadovaným úrokům.

Boj se zadlužením ale rozhodně nebude jednoduchý.

»Tento dluh je jako rakovina,« naznačil expresivně pro deník Washington Post bývalý senátor Erskine Bowles, jak komplikovaná bude léčba nemocných veřejných financí.

Dohoda, nebo bankrot

Americký státní dluh se v poměru k hrubému domácímu produktu konstantně zvyšuje od roku 2002. V těchto dnech se ale dostává do středu zájmu ještě z jednoho důvodu. Tím je strop zadlužení, který pravidelně stanovuje americký Kongres.

Aktuální dluhový limit činí právě přibližně 14,3 bilionu dolarů. Spojené státy ho dosáhnou letos 2. srpna.

Pokud Kongres do té doby strop nezvýší, nebude mít vláda dostatek prostředků na krytí běžných výdajů - splátek úroků z dluhů, ale také třeba důchodů. A zároveň si na ně nebude moci půjčit. V tom případě by se Spojené státy dostaly do bankrotu.

Bylo by to vůbec poprvé v historii, kdy by země nedostála svým závazkům. Někteří ekonomové se v takovém případě obávají ekonomické katastrofy.

»Jednoznačně by to ohrozilo stabilitu celé globální ekonomiky,« tvrdí novopečená šéfka MMF Christine Lagardeová.

V minulých letech se zvyšování limitu nesetkávalo s žádnými překážkami, nyní se o něj vede vleklý spor.

Republikánští zákonodárci se totiž snaží využít situace a »dotlačit« Obamovu administrativu k razantním úsporám. Zároveň ale nechtějí zvyšovat daně.

Mezi demokraty a republikány se tak už od začátku letošního roku odehrává tvrdá politická bitva. První chtějí limit co nejrychleji zvýšit, druzí žádají nejprve výměnou reformy a škrty.

O konečném smíru prakticky nikdo nepochybuje. Otázkou zůstává jen, kdy k dohodě a nějaké formě kompromisu dojde. Ani pak ale schválení nového stropu nemusí být jednohlasné. Část republikánských senátorů a kongresmanů totiž naznačuje, že se krátkodobé insolvence USA neobává.

»Krátkodobý "default" je akceptovatelnou cenou, pokud donutí Bílý dům k okamžitým a hlubokým škrtům,« říká například republikánský senátor Tim Pawlenty.

Ve hře je tak v současnosti několik variant budoucího vývoje amerického dluhu a ekonomiky. Týdeník Ekonom analyzoval tři možné scénáře.

1. Bolestivá léčba

Pokud se podaří oběma znesvářeným politickým stranám v Kongresu dojít k dohodě ještě před začátkem srpna, Spojené státy se prozatím bankrotu vyhnou. Když navíc prezident Obama pod tlakem přistoupí na dohodu o razantních reformách a škrtech, může se země vydat cestou postupného umazávání dluhů.

Zbavit se závazků převyšujících roční hrubý domácí produkt je z ekonomického pohledu velmi komplikované.

Na první pohled se dokonce může zdát, že se USA kvůli svému zadlužení dostávají v oblasti veřejných financí do podobné situace, jako je třeba Portugalsko, či dokonce Řecko. Jihoevropské země dluhy a dramaticky rostoucí platby úroků »neukočírovaly«, a musely se obrátit na Evropskou unii s žádostí o pomoc.

Ekonomové ale takové srovnání odmítají.

»Země jako USA, Japonsko nebo Velká Británie nejsou podobné Řecku. A ani trhy se k nim tak nechovají,« tvrdí Carmen Reinhartová z washingtonského Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku.

Investoři podle ní věří životaschopnosti velkých ekonomik se silným průmyslem.

Proto se Spojené státy v případě zvýšení limitu pro dluh nemusejí obávat velkého růstu úroků z vládních dluhopisů, který potopil právě Portugalsko nebo Řecko. O to mají boj se zadlužením jednodušší.

USA navíc již v minulosti dokázaly, že dluhy splácet umějí. Například gigantický dluh převyšující 120 procent hrubého domácího produktu z konce druhé světové války země snižovala postupně až na zhruba třetinu HDP v sedmdesátých letech minulého století.

Otázkou nicméně zůstává, zda se podaří prosadit potřebné tvrdé reformy a zároveň zajistit i vyšší příjmy, které by umožnily sestavovat přebytkové rozpočty. Jsou to požadavky, na nichž budou republikáni s demokraty hledat shodu jen těžko.

Podle Mezinárodního měnového fondu by totiž budoucí úspěšný boj s dluhem vyžadoval až pětiprocentní rozpočtové přebytky v každém roce. Jak jich dosáhnout?

»Spojené státy musejí razantně zjednodušit a reformovat daňový systém, zdravotnictví, penzijní i finanční systém. Každý z nich je v pořádném průšvihu,« tvrdí profesor ekonomie na Bostonské univerzitě Laurence Kotlikoff.

Jak drastické změny by to byly, ukazuje Kotlikoff na příkladu. »Uzavření fiskální mezery na příjmové straně znamená bez obalu řečeno okamžité zdvojnásobení příjmových daní jak u osob, tak firem, a zdvojnásobení všech federálních daní,« tvrdí.

Vedle reforem, které by zajistily přebytkové rozpočty, navíc schopnost snižování dluhů podmiňuje i silný hospodářský růst po mnoho let. Ten je však v případě škrtů a »zadušení« ekonomiky restriktivní fiskální politikou téměř vyloučený.

Prosazení úspor a zvýšení daní je navíc u lidí velmi nepopulární, a tudíž politicky jen těžko průchodné. Proto se tato »čistá« varianta splácení dluhů nejeví příliš realisticky.

2. Další kolo krize

Konečný kompromis republikánů s demokraty ale může mít i jinou podobu: obě strany se sice dohodnou na schválení nového, vyššího limitu pro zadlužení, zároveň ale nenajdou cestu k dohodě o zásadních reformách. Problém by se tak nevyřešil, ale pouze odsunul o několik let.

V takovém případě předpovídají ekonomové zemi vleklé potíže. Například rozpočtový výbor Kongresu odhaduje, že při absenci zásadních reforem se dluh USA během příštích 20 let zvýší až na dvojnásobek ročního HDP.

Zmiňovaná komise pro rozpočtovou odpovědnost v čele s Erskinem Bowlesem a jeho republikánským kolegou, bývalým senátorem Alanem Simpsonem, pak varuje před novým, zřejmě ještě horším kolem ekonomické krize způsobené americkými dluhy.

»Je to nejlépe předpověditelná krize v historii,« avizuje Simpson problémy hrozící již v roce 2013.

Boj s dluhy by v případě návratu krize byl velmi složitý, ne-li úplně nemožný. Na neřešení problémů reformami by totiž reagovaly ratingové agentury snížením hodnocení americké ekonomiky. Tím by se USA zdražilo půjčování a úroky by »požíraly« stále větší část rozpočtu.

Pak se nabízí jedno řešení: místo půjčování si peníze »natisknout«.

Země reagovala silnou expanzí již na současnou krizi - Fed pomocí takzvaného kvantitativního uvolňování napumpoval do ekonomiky stamiliardy dolarů.

Efekt byl velmi sporný. Například nezaměstnanost se zvýšila a také ekonomický růst zpomalil. Výsledkem tak bylo pouze zvýšení inflace z jednoho na 3,6 procenta.

Další kolo tištění peněz by v případě opakující se krize vedlo k ještě vyšší inflaci. Investiční makléř Victor Sperandeo, který pracoval například pro proslulého finančního spekulanta George Sorose, v takovém případě varuje i před hyperinflací.

Vysoká inflace by sice dluh snížila, v tomto případě by ale řešení proběhlo i na úkor amerických občanů a jejich úspor. Historie nicméně ukazuje, že ani takový »boj« s dluhem nemusí být pro politiky zapovězený.

3. Světová jednička na dně

Nejhorší scénář počítá s tím, že se americké reprezentaci nepodaří kvůli politické (ne)průchodnosti úspory ani utažení opasků prosadit vůbec. Dohoda padne, dluhový limit nebude zvýšen a Spojené státy se ocitnou v bankrotu. Pokud by byl dlouhodobý, pro globální ekonomiku by to znamenalo tvrdou ránu.

Státní dluhopisy USA jsou totiž dlouhodobě považovány za prakticky jistou a bezrizikovou investici vhodnou do konzervativního portfolia. Proto do nich vkládají peníze například důchodové fondy.

Důvěra na trzích by kvůli neschopnosti USA plnit závazky klesla k nule. »Investoři by přišli o svůj "přístav bezpečí",« vysvětluje ekonom Greg McBride z analytické společnosti Bankrate.

Bankrot by pak přinesl i další dopady na světovou ekonomiku.

»Došlo by ke zvýšení úrokových sazeb, ochromení akciových trhů, rychle rostoucí nezaměstnanosti a poklesu investic,« popisuje možný scénář šéfka MMF Christine Lagardeová. Americká i světová ekonomika by pak upadla do těžké krize.

Neschopnost splácet dluhy by se navíc opět podepsala na ratingu země. Zdražily by úroky z půjček, a tím i obsluha dluhu. V nejhorším případě by o americké cenné papíry přestali mít investoři zájem. To by téměř jistě vedlo k tištění peněz a hyperinflaci.

Znehodnocený dolar by také přestal plnit svoji úlohu hlavní rezervní měny. Mohl by ho nahradit třeba čínský jüan.

Domýšlet všechny další následky bankrotu USA je skoro nemožné. S tak zásadní ranou pro světové trhy totiž většina ekonomů vůbec nepočítá.

A kdo by na americký bankrot nejvíce doplatil? Na prvním místě samozřejmě sami Američané. Ti by přišli kvůli krachům bank a inflaci o značnou část úspor.

Na americkou krizi by doplatili i zahraniční investoři, tedy hlavně Čína. Problémy by se přenesly také do finančního sektoru v zemích dalších věřitelů.

Jinak řečeno - pokud by se ocitly v bankrotu Spojené státy, nezůstal by ušetřen nikdo. Světovou ekonomiku by čekala další, ještě mnohem horší recese než ta z posledních let.

Reformy, krize i inflace

Odhadnout budoucí vývoj ve Spojených státech není jednoduché. A to tím spíše, že ještě není na stole jasná dohoda obou stran v Kongresu o způsobu boje s dluhy.

Výše zmíněná nevyzpytatelná rizika si nicméně jak demokraté, tak republikáni uvědomují. A jen stěží nechají situaci zajít tak daleko.

»K dohodě nakonec dojde, bankrot Spojeným státům nehrozí,« ujišťuje i americký ministr financí Timothy Geithner.

Dá se tudíž očekávat, že výsledkem politického souboje bude kompromis zahrnující jak mírné zvýšení daní, tak škrty a šetření.

Jelikož ale právě kvůli dosažení kompromisu bude řešení neúplné, dojde nakonec nejspíše na určitou kombinaci prvního a druhého scénáře.

Spojené státy se tak nevyhnou další ekonomické krizi, čeká je i vysoká inflace.

Jan Němec


Vývoj veřejného dluhu USA od roku 1900

14,3 bilionu dolarů
Takový je aktuální dluh Spojených států.

Související