Vteřinový manažer radí: Nemocného koně ostruhami ke svěžímu skoku nedonutíš

Díl devátý: Nemocného koně ostruhami ke svěžímu skoku nedonutíš

Do práce se z posledních sil doplazila nemocná žena proslulá svou svědomitostí a pracovitostí. Přišla jen proto, aby za ní práci nemuseli dokončovat kolegové. Upozornila šéfa, že dodělá práci a odejde se domů léčit. Šéf po ní však požadoval další "drobnost" a žena se málem rozplakala. Každý, koho skolí třeba jen obyčejná chřipka, ví, jak nemocný najednou šetří energií a jak i ta sebemenší drobnost mu dělá potíž.

Jenže místo toho, aby šéf této kolegyni ulevil, přidal jí naopak práci. Dokonce jí vynadal, že když nemůže podat plný výkon, nemá do práce chodit vůbec. To je velmi hořká pilulka i pro toho nejpoctivějšího dobráka. A je to chvíle, kdy se láme vztah mezi šéfem a podřízeným.

Co myslíte, že ta žena udělá příště? Bude se chránit před stejnou dardou a emocionálním zraněním. Aby se s člověkem zacházelo bez úcty jako s málo výkonným robotem, vydrží totiž málokdo. Příště dorazí suchý e-mail o pracovní neschopnoti s nevyřčeným podtextem "tak si beze mě dělejte, co umíte". Jedna jediná vteřina bezohlednosti rozhodne o náhledu podřízeného na šéfa. I když může jít o momentální zkrat vedoucího na krizovou situaci, kterou musí řešit, přesto mu zůstane nálepka necita, ten, který dává přednost číslům před lidmi.

Každá krize je příležitostí k tomu, aby vedoucí osvědčil svoje řídící kvality. Když někomu není dobře, na nátlak opravdu nezabere. Daleko lepší službou nemocnému i celému týmu by bylo, aby se šéf opřel o svůj tým. Prostě si vyžádal pomoc někoho jiného. Šéf by se jednak ukázal jako skvělý organizátor a ostatní by získali pocit, že jsou navíc dobrá parta, kdy se jeden na druhého mohou spolehnout.