Zbrojařské firmy verbují vysloužilé české generály

Vojenská kariéra generálmajora Josefa Prokše neskončila příliš valně. Bývalý zástupce náčelníka generálního štábu odešel koncem roku 2009 z armády, když se nechtěně stal aktérem špionážní aféry - zpravodajci zjistili, že pod ním pracovala jistá majorka, která byla napojena na ruské tajné služby.

Kvůli ztrátě důvěryhodnosti bylo pro něho setrvání ve funkci nemyslitelné.

Před několika týdny rozjel jedenapadesátiletý Prokš novou kariéru, tentokráte ve zbrojařské branži. Někdejší šéf vojenské rozvědky a velitel českých vojáků v Bosně a Kuvajtu nastoupil podle zjištění týdeníku Ekonom jako manažer ve firmě Excalibur Army, která je významným obchodníkem s armádní technikou.

»Po odchodu do zálohy si každý hledá nějaké uplatnění. Od firmy Excalibur jsem dostal zajímavou nabídku na pozici projektového manažera, kterou jsem přijal,« říká Prokš.

Jeho dráha přitom není výjimečná. Pro zbrojaře jsou totiž nejvyšší představitelé armády žádaným zbožím. A v minulých letech sáhli i po obou posledních náčelnících generálního štábu, Jiřím Šedivém a Pavlu Štefkovi.

Důvod? Vysloužilí generálové mohou být nejen marketingovým artiklem, ale i zdrojem cenných informací.

Vědí, co armáda chce

Angažmá Josefa Prokše si vedení Excalibru pochvaluje. »Má analytické myšlení a jde přímo za věcí,« uvádí jednatel firmy Petr Kratochvíl.

Excalibur již léta uzavírá s armádou obchody v řádech desítek milionů. Vykupuje nepotřebnou techniku nebo náhradní díly na tanky a transportéry, a ty pak přes další firmy prodává do Asie či Afriky.

Do budoucna však chce rozšířit své aktivity také na dodávky náhradních dílů pro české vojáky. A právě zde management vidí nezastupitelnou roli generálmajora Prokše.

»Pokud nemáte ve firmě člověka, který zná požadavky armády, tak se těžko dostanete k nějakému významnějšímu projektu,« dodává Kratochvíl.

To byl podle něho také důvod, proč firma získala ještě další »posilu« - bývalého vlivného úředníka Vladimíra Matyáše, který donedávna řídil na ministerstvu obrany vyzbrojování pozemního vojska.

V náručí Tatry

K lidem z vedení generálního štábu se během jejich působení sbíhají mnohé poznatky, které mohou být pro zbrojařské firmy zajímavé. Nejde přitom ani tak o údaje týkající se bezpečnosti státu, u nichž stejně musejí zachovávat mlčenlivost, ale třeba o jejich znalosti rozhodovacího procesu při vojenských obchodech.

Navíc novým zaměstnavatelům mohou prospět i kontakty. »Zbrojařské firmy nejenom v Česku zaměstnávají významné představitele armády, protože doufají, že jim pomohou svými známostmi s lidmi, kteří se podílejí na přípravě zakázek. Tyto kontakty ale rychle zastarávají,« říká Jiří Komínek, dopisovatel britského magazínu o vojenské technice Jane´s Defence.

Není tak překvapením, že vysloužilí generálové se mohou lehce ocitnout v podezření ze střetu zájmů.

Klasickým příkladem je bývalý náčelník generálního štábu Pavel Štefka, který již více než dva roky pracuje jako jeden z manažerů Tatry. Přitom právě za jeho působení se na resortu obrany připravil 2,5miliardový kontrakt na dodávku pěti stovek nákladních vozidel, který získala právě kopřivnická automobilka.

A jak ukazuje pohled do archivních článků, Štefka sám se za svého pozdějšího zaměstnavatele přimlouval. »Preferujeme, aby to byla Tatra,« říkal Hospodářským novinám v srpnu 2005, rok před tím, než se o zakázce rozhodlo.

Úvahy, že jeho pozdější angažování bylo ze strany Tatry jakousi odměnou, však její zástupci odmítají. »Věřím, že tatrovky pro českou armádu by upřednostňoval kterýkoli náčelník generálního štábu,« napsal Ekonomu ředitel firmy Ronald Adams.

Generálův post v autobilce je prý velice důležitý. »Má na starost mezinárodní obranné programy. Součástí jeho práce je komunikace s nejvyššími představiteli desítek armád, se kterými dnes spolupracujeme,« dodal Adams.

Navíc bývalé důstojníky podle něho zaměstnává snad každý výrobce nákladních vozidel, který obchoduje s armádou. Štefka sám se přes opakované žádosti vyjádřit nechtěl.

Generál na Pandurech

Zkušenosti se zbrojařským byznysem má i Štefkův předchůdce Jiří Šedivý. Toho v roce 2005 povolala rakouská zbrojovka Steyr, která se se svými transportéry Pandur ucházela o dvacetimiliardovou zakázku pro českou armádu.

Šedivý pak jako její poradce veřejně říkal, že nákup Pandurů by byl výhodný nejen pro vojáky, ale i pro české podniky, které by těžily z průmyslové spolupráce.

Přestože zakázku na Pandury později provázela podezření z uplácení, nevnímá své angažmá negativně.

»Šlo o zajímavou zkušenost s řízením projektu. Když voják odejde v padesáti do civilu, těžko čekat, že by do konce života nepracoval. A je pochopitelné, že zůstává v prostředí, které je mu blízké a kterému rozumí,« říká dnes Šedivý.

Je třeba nicméně připomenout, že vysocí armádní velitelé se neupisují zbrojovkám jenom v Česku. Například Richard Myers, který stál v čele generálního štábu USA během invaze do Iráku, nastoupil do představenstva zbrojního gigantu Northrop Grumman.

John Shalikashvili, jenž tento post zastával v éře prezidenta Clintona, se zase uplatnil ve vedení firem L-3 Communications, jež vyvíjí vojenské komunikační technologie, či United Defense, výrobci obrněných transportérů.

Nebo nejvyšší velitel britské armády z přelomu tisíciletí, lord Charles Guthrie získal čestnou funkci u výrobce samopalů Colt Defense.

Lze však dohledat i jiné osudy. Například Jiří Nekvasil, který velel české armádě v 90. letech, se v civilu stal velvyslancem v Gruzii a později v Afghánistánu.

Jenže příležitost zahájit diplomatickou kariéru nemá každý.

Ostatně velvyslancem se v roce 2008 měl stát i Pavel Štefka, jenomže kvůli vyšetřování jeho podřízených, kteří na generálním štábu zneužívali erární peníze na nákup luxusních dárků nebo dovolených, ministerstvo zahraničí jeho misi stoplo.

Je to jejich věc

Sami vysloužilí generálové argumentují tím, že stát přes jejich manažerské zkušenosti či jazykové znalosti o ně v civilu nestojí.

»V Německu dostávají důstojníci nabídky, aby pracovali na ministerstvu obrany na sekcích plánování. U nás se musejí starat sami o sebe, a tak není divu, že po nich sahají zbrojařské firmy, které v nich mají zadarmo vyškolené pracovníky,« říká Miroslav Bálint, jenž do roku 2009 také působil jako zástupce náčelníka generálního štábu.

I on prý dostal několik nabídek od firem obchodujících se zbraněmi, ale odmítl je. »Alespoň zatím nechci působit v tomto prostředí, ale nikdy neříkej nikdy,« dodává Bálint.

Ministerstvo obrany v podobných kariérních posunech svých generálů problém nevidí. »Pokud ukončí služební poměr, tak je jejich věc, kde se zaměstnají. Nemyslím si, že by jim stát měl vytvářet nějaká účelová místa,« říká náměstek Michael Hrbata.

Nynější náčelník generálního štábu Vlastimil Picek se k nové kariéře bývalých kolegů vyjádřil jen obecně.

»Zaměstnání bývalých čelních představitelů armády v podnikání není právními předpisy nijak omezeno. Jde však o osoby s vysokým morálním kreditem, u kterých se předpokládá, že nezneužijí informace či jiné výhody ze svého minulého působení,« vzkázal přes svoji mluvčí Miru Třebickou.

On sám prý svoji civilní dráhu ještě rozmyšlenou nemá.