Víte, jak zní jedna z politicky méně korektních definic odborů? Je to organizace, která bojuje za to, aby stále více lidí za stále více peněz stále méně pracovalo...

Zeptejte se náhodně vybraných lidí, co si myslí o odborech a odborářích. Odpovědi budou dosti polarizované. Jedni za ně budou vehementně horovat s tím, že práva zaměstnanců je třeba za každou cenu bránit – zejména v současné krizi. Druzí je smetou s tím, že se – hlavně v soukromé sféře – jedná o zbytečnou brzdu, která sdružuje a chrání především ty neschopné, protože schopní se o sebe dokážou postarat sami.

Vášnivé debaty se vedou ve firmách, na úřadech i v hospodách. Slovo stávka je v současné době nejvyhledávanějším termínem na Seznamu.cz. Události posledních dní vyvolávají spoustu otázek a témat k zamyšlení. Tady jsou některé z nich:

1. Kdo jsou to ti odborářští bossové? Dělali vůbec někdy něco »pořádného«, či jsou to jen profesionální bijci za práva – hlavně svá?

2. Koho vlastně zastupují? Stačí se podívat na statistiky. Od revoluce počet odborářů v Česku rapidně klesá. Zatímco krátce po listopadu 1989 ROH sdružovalo 80 procent zaměstnanců, dnes je to pouhá pětina.

3. Za co že se vlastně stávkuje? Kvůli důchodové reformě? Že za dvacet let nebudou stále ještě zaměstnaní sedmdesátníci zvládat některé profese – například řídit autobusy či tramvaje?

To jsou totálně chabé argumenty. Nabízí se odpověď, že za dvacet let už je třeba nebudou vůbec řídit lidé, ale roboti.

Právo vytvářet odbory a svolávat stávku je zakotveno v Listině základních práv a svobod. Respektuji literu zákona – ať si odboráři klidně stávkují. Ať tím ale neomezují svobodu a práva jiných. Avizovaná blokáda silnic totiž žádnou oporu v zákoně nemá!

Související