Sexmise podle Bruselu

Lídr českého energetického trhu hledá ženy na pozice členek představenstva. Připadal by vám takto formulovaný inzerát absurdní? Pokud ano, může se stát, že za pár let změníte názor. Podobné nabídky mohou být zcela běžné.

Evropská komise totiž zvažuje stanovení povinného zastoupení žen v řídících pozicích.

»V minulosti jsem nikdy neobhajovala myšlenku, že by ve vysokých funkcích měly být stanoveny kvóty pro ženy, ale kvůli nedostatečnému pokroku v této oblasti budeme možná nuceni uvažovat o přijetí iniciativ na evropské úrovni,« říká místopředsedkyně Evropské komise Viviane Redingová.

Co přesně jí vadí? Zatímco v šestičlenném představenstvu ČEZ nenajdeme ani jedinou ženu, v desetičlenném vedení jeho norské obdoby - Statoilu - bychom našli ženy hned čtyři.

Obdobných příkladů existuje mnoho. Podle zprávy Evropské komise byl v roce 2009 podíl žen v nejvyšším vedení velkých českých firem kotovaných na burze pouze třináctiprocentní (v rámci celé unie činí tento podíl dokonce pouhých jedenáct procent).

Kvóty, o nichž se uvažuje, by měly podíl žen v řídících pozicích zvednout do roku 2015 na 30 procent a do roku 2020 na 40 procent. To znamená, že podíl žen ve vedení by se u nás musel zvýšit o 27 procentních bodů. Jinými slovy: z vedení by musel odejít asi každý třetí muž.

Co by to znamenalo v praxi? Buď by bylo třeba počkat na uplynutí funkčního období některého z mužských členů top managementu, nebo by musel být některý z mužů odvolán z funkce. V úvahu připadá rovněž možnost navýšení počtu členů představenstvev a dozorčích rad. Jenže přesvědčit valnou hromadu k tomu, aby schválila takové opatření, by rozhodně nebylo jednoduché.

Ženy jako investice

Proč si Redingová myslí, že by ženy měly být ve vedení? Slibuje si od toho ekonomický růst. Má totiž v rukou studie, podle kterých jsou firmy se ženami v manažerských křeslech ziskovější.

Kdybychom ale do představenstva ČEZ dosadili paní bez požadovaných zkušeností, odbornosti a motivace, jeho hospodářským výsledkům by to patrně neprospělo.

Otázka tedy zní: Najde se v Česku dost žen ochotných a schopných řídit velké firmy? Průzkum týdeníku Ekonom ukazuje, že takové ženy máme - a není jich málo -, jenže zároveň upozorňuje na problém: tyto ženy o kvóty nestojí.

Evropská komise dává unijním státům za příklad Norsko, kde je poměr žen a mužů ve vedení firem 42 ku 58. Norové dosáhli tohoto výsledku právě díky zavedení povinných kvót. Od roku 2006 se řídí zákonem, který stanoví, že ve vedení tamních společností kotovaných na burze musí být dosaženo čtyřicetiprocentního podílu žen.

Kvóty brzy překročily norské hranice. V roce 2007 si vzali ze Skandinávců příklad Španělé a o podobných opatřeních se v současné době jedná i ve Francii a v Nizozemsku.

A za pár let se může povinnost mít ve vedoucích pozicích právním předpisem stanovené procento žen týkat i českých firem.

Na krizi v sukni

V souvislosti s kvótami se však objevuje strach z ekonomické katastrofy zapříčiněné nedostatkem zkušených odbornic. Ženy, které by se objevily ve vedení podniků, by tam byly jen jaksi »do počtu« a zabíraly by místa lidem, kteří jsou skutečně schopní firmy vést.

Jenže takové obavy se v Norsku nepotvrdily. Když norská centrální banka (Norges Bank) srovnávala loňské hospodářské výsledky země s výsledky ostatních evropských států, dospěla k závěru, že se Norsko s krizí vyrovnává nadstandardně dobře.

Odborné studie, na které se Redingová odvolává, pak naznačují, že se Norsku může dařit právě kvůli ženám. Různé výzkumy, s nimiž pracuje Evropská komise, totiž podporují trvzení, že se takzvaná genderová diverzita vyplácí - respektive že existuje pozitivní vztah mezi podílem žen na vedoucích pozicích a ekonomickými výsledky podniku.

Snahy dostat ženy do představenstev pomocí kvót ale přesto populární nejsou. Z průzkumu, který týdeník Ekonom provedl mezi vysoce postavenými Češkami, vyplynulo, že takové řešení považuje za vhodné jen jedna z dvanácti oslovených.

»Pokud by došlo k zavedení kvót, bylo by velice těžké vyvrátit, že žena svou funkci získala kvůli své odbornosti a pracovitosti, a nikoliv jen kvůli svému pohlaví, což by ženy ve výsledku poškodilo,« říká zastánkyně názoru drtivé většiny oslovených žen, majitelka společnosti Maxima Reality Marta Slánská.

Kvóty jsou obecně považovány za nástroj »sociálního inženýrství«, jehož použití může ohrozit přirozený vývoj společnosti. »Česká veřejnost kvótám příliš nakloněna není,« připouští zástupce vedoucí katedry generových studií Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy Petr Pavlík.

Platy podle pohlaví

Na druhou stranu, současnou pozici žen však Češi jako problém vnímají. Z průzkumu, který provedla v září společnost Sanep, vyplývá, že 69 procent z nich si myslí, že jsou české ženy obětí různých forem diskriminace (mezi ženami je tento podíl dokonce 86 procent). To, že jsou diskriminovány platově, si pak myslí dokonce více než 91 procent žen.

A jaká je skutečnost? »Přesný údaj o rozdílu platů mužů a žen na stejných pozicích je obtížné získat. Podle našich informací se ale v průměru pohybuje okolo deseti procent,« uvádí Helena Skálová ze společnosti Gender Studies.

Obecný rozdíl mezi platy pracujících mužů a žen ovšem známe. Jde o takzvanou genderovou platovou mezeru. Podle posledních údajů zveřejněných Českým statistickým úřadem je to 23,45 procenta (viz graf O kolik berou ženy méně... dále).

Příčin existence této mezery je více. »Patří k nim nižší zastoupení žen ve vedoucích pozicích, skutečnost, že práce v tradičně ženských odvětvích je placená hůře než v těch mužských. Také ale to, že zaměstnavatelé jsou přesvědčeni, že muže je třeba zaplatit lépe než jejich kolegyně, jinak si je neudrží,« vysvětluje ředitelka sekretariátu Rady vlády ČR pro rovné příležitosti žen a mužů Pavla Špondrová.

Naše společnost navíc považuje mužskou práci za jaksi hodnotnější.

Upozorňuje na to Petr Pavlík a odkazuje přitom na pokus, jehož výsledek toto tvrzení dokládá. V rámci experimentu byl posluchačům přečten totožný text ženou a mužem. V případě, kdy text četl muž, jej posluchači vyhodnotili jako daleko zajímavější a přínosnější.

I z tohoto důvodu se Pavlík domnívá, že by kvóty našim firmám prospěly.

»Bez nich bude srovnávání příležitostí žen a mužů trvat ještě dalších dvě stě let,« konstatuje. Ženy podle něj narážejí na takzvaný skleněný strop, tedy na neviditelnou bariéru, která jim brání v postupu na vyšší pozice. A právě ten by měly kvóty rozbít.

Ne všechny ženy, které se dostaly do pozice »nad stropem«, však jeho existenci zaznamenaly.

»V průběhu své pracovní kariéry jsem si nevšimla žádných viditelných rozdílů v přístupu ke mně jako k ženě,« konstatuje například Zuzana Řezníčková, jednatelka společnosti ČEZ Prodej.

Ředitelka lidských zdrojů české GE Money Bank Radka Pekelská se však domnívá, že jde spíše o výjimku potvrzující pravidlo.

»Ženám se do světa byznysu proniká obtížněji. Potvrzuje to i průzkum, který jsme si nechali udělat. Vyplynulo z něj, že ženy jsou přesvědčeny, že jejich kariérní start je obtížnější,« konstatuje Pekelská. Jako hlavní příčiny svého znevýhodnění vidí respondentky rodičovství a stereotypní vnímání role ženy společností.

Diskriminace mužů

Finanční ředitelka firmy Maxima Reality Zdeňka Odvárková však s tím, že by byly ženy znevýhodňovány, nesouhlasí.

»Nezáleží na tom, jestli je člověk muž, nebo žena, ale na jeho schopnostech a motivaci,« zdůrazňuje. Ona sama nemá pocit, že by ji pohlaví v jejím kariérním růstu nějak omezovalo.

Snad za to může i skutečnost, že si vybrala »správnou firmu«. Majitelkou Maximy je žena - Marta Slánská, a pravděpodobně proto najdeme v osmičlenném vedení této společnosti pouze dva muže.

»Své lidi si nevybírám podle pohlaví, ale podle schopností. Jenže je pravda, že s ženami se mi spolupracuje lépe, jsou pro mě čitelnější,« připouští Slánská a zároveň dodává, že ze stejného důvodu asi dávají někteří muži přednost mužům.

Vedení Maximy je ale jen jakýmsi převráceným obrazem situace mnoha českých firem, v nichž členové vedení tvoří jakýsi pánský klub. Z tohoto pohledu tedy nejde o nic nestandardního.

Mnohem zajímavější je případ advokátní kanceláře Kláry Samkové. Narazíte-li v ní na muže, můžete si být jistí, že jde o klienta.

Pro Samkovou pracují výhradně ženy, muže v zaměstnaneckém kolektivu nechce.

»Můj pracovní kolektiv je postaven na principech, které povětšinou nejsou mužům zcela blízké: na pracovní nekonkurenci, vzájemné podpoře a na laskavosti. Na to pánové prostě nejsou nastaveni,« zdůvodňuje svůj postoj Samková. Antidiskriminační zákon ale výběr zaměstnanců na základě jejich pohlaví zakazuje. Nebojí se tedy Samková žaloby podané odmítnutým uchazečem o zaměstnání?

»Byl by to zajímavý případ. Proti sobě by stála dvě základní práva - právo nebýt diskriminován a právo zodpovědné osoby vybrat si do týmu lidi určité kvality,« konstatuje advokátka.

Firmy mají vlastní kvóty

Na českém pracovním trhu tedy nenajdeme jen ženy diskriminované muži. Můžeme se zde potkat i s ženami diskriminujícími muže.

Ženy hledající zaměstnavatele, který jim poskytne dobrou příležitost ke kariérnímu růstu, ale mají daleko více možností. Mnoho firem pracuje na speciálních programech, jejichž cílem je podpořit genderovou diverzitu v řadách zaměstnanců a zajistit mužům a ženám rovné příležitosti.

Příkladem může být Vodafone. »Společně s dalšími lidmi teď realizujeme program Odyssey 2010, v němž se zkušení manažeři a manažerky věnují profesnímu rozvoji talentovaných žen,« říká generální ředitelka Vodafone Muriel Anton.

Snaha, aby byly zaměstnancům a zaměstnankyním poskytovány rovné příležitosti, se dnes stala nepostradatelnou součástí dobré pověsti společnosti. Nejaktivnější zaměstnavatelé pak bývají oceňováni v rámci projektu Firma roku: Rovné příležitosti, organizovaného společností Gender studies.

V letošním ročníku soutěže zvítězil T-Mobile Czech Republic. Přístup T-Mobilu k otázce rovných příležitostí mužů a žen by ostatně ocenila i eurokomisařka Redingová. Celá skupina Deutsche Telekom, jejíž je T-Mobile součástí, si totiž vytkla cíl, aby do roku 2015 bylo na vedoucích postech v rámci skupiny 30 procent žen.

Jde tedy o jakousi soukromou kvótu skupiny. Žádné převratné změny se ale v této firmě v příštích pěti letech konat nemusejí. Poměr mužů a žen zaměstnaných na vedoucích pozicích je zde totiž již dnes přibližně 73 ku 27.

Chtějí ženy šéfovat?

V jiných firmách by však kvóty neviděli rádi. Příkladem může být Provident Financial. Tato firma prošla úspěšně auditem »Rovné příležitosti«, který provádí Gender studies, tudíž ji nikdo nemůže podezřívat, že by ženám nechtěla dávat prostor.

Šéfka lidských zdrojů Providentu Štěpánka Duffková se přesto obává, že obsadit některá místa vyššího managementu přikázaným počtem žen by byl problém.

»Ženy se hlásí na pozice ve středním managementu, jenže o ty ve vyšším vedení obvykle zájem nemají,« popisuje svou zkušenost Duffková. Proč tomu tak je? »Ženy se v určitém okamžiku musejí rozhodnout, jestli chtějí věnovat víc času kariéře, nebo rodině. A rodina u většiny z nich vyhrává,« dodává Duffková.

Dnešní české ženy jsou podle ní stále ještě v drtivé většině těmi, kdo vaří večeři a píší s dětmi úkoly.

Základní otázka genderové rovnosti tedy nezní, zda kvóty ano, či ne. Ptát bychom se měli, jestli skutečně existuje dostatečný počet žen, které jsou připraveny podílet se na řízení firem - tedy těch, které nejsou v top managementu jen proto, že jim to muži nedovolí.

Podle Pavlíka můžeme odpověď hledat ve stavu společnosti. »Drtivá většina rozdílů, které považujeme za dané u žen a mužů, nevyplývá z jejich biologických odlišností. Je to jen společenský konstrukt, takže není pravda, že by byly ženy od přírody pasivní empatické pečovatelky a muži agresivní a racionální kariéristé,« říká Pavlík.

Ne všichni odborníci však sdílejí stejný názor. »Z anatomických odlišností mezi muži a ženami vyplývají rozdíly mezi jejich psychikou a chováním. Biologické vklady prostě ovlivňují prožívání člověka i jeho sociální fungování,« odporuje klinická psycholožka Tereza Sýkorová. Ponechme ale otázku vlivu vrozených předpokladů pro chuť budovat kariéru vědcům. Spokojme se s tím, že mnohé ženy tu chuť prostě mají. Ale právě těmto ženám se kvóty nelíbí.

»Svět byznysu je soutěživé prostředí. Uspět v něm často znamená potlačit ostatní životní priority. Myslím, že tato volba je přirozeně vlastní spíše mužům než ženám,« soudí partnerka poradenské společnosti Ernst & Young Petra Wendelová.

Jenže míra soutěživosti evropských žen za poslední desetiletí značně stoupla a roste dál. A tak nemůžeme ani vyloučit, že za nějaký čas bude unie zvažovat zavedení kvót pro muže.

(Viz též komentář)

Petra Sýkorová

ANKETA

Při zavedení kvót by se podíl žen ve vedení firem u nás musel zvýšit o 27 procentních bodů. Z vedení by tak musel odejít každý třetí muž.

86 procent
Tolik Češek si myslí, že naše společnost diskriminuje ženy.

Kvóty jsou považovány za nástroj »sociálního inženýrství«, který může ohrozit přirozený vývoj.

91 procent
Tolik českých žen si myslí, že ženy dostávají výrazně nižší plat než muži na stejné pozici.