Od roku 2000 se počet vojáků v zemích NATO, nehledě na rozšiřování aliance, ze 4,5 milionu zmenšil o více než pětinu na 3,56 milionu v loňském roce.
Oproti roku 1999 se k 1. lednu letošního roku počet aliančních tanků snížil o 28 procent, transportérů o šest procent, děl o 12 procent, bojových vrtulníků o 16 procent a letadel o 22 procent.
Obranné výdaje evropských členů NATO mezitím klesly ze 164 na 161 miliard dolarů (v cenách roku 2000).
Zákaz rozmisťování "podstatné bojové síly" na uzemí nových členů aliance, mezi nimiž je také Česká republika. S takovým plánem přišlo Rusko - konkrétně šéf ruské diplomacie Sergeje Lavrova. Návrh padl již minulý rok, od té doby se o něm jedná, i když za zavřenými dveřmi.
Podle středečního vydání listu Kommersant se možná dohoda nejspíš dostane i do programu návštěvy generálního tajemníka NATO Anderse Fogha Rasmussena v Rusku, která by se mohla uskutečnit 5. listopadu. Bylo by to ještě před listopadovým summitem NATO v Lisabonu, na jehož okraji se má uskutečnit i schůzka s Ruskem.
NATO se nyní snaží dosáhnout větší ruské pomoci pro operaci v Afghánistánu a také překonat ruské námitky vůči protiraketové obraně. Moskva se však stále staví proti rozšiřování aliance směrem na východ.
"Chceme dosáhnout vyšší úrovně předvídatelnosti vojenských aktivit na území zemí, které nedávno vstoupily do NATO," objasnil nynější záměr Lavrovův náměstek Sergej Rjabkov.
Ruské vojenské jednotky i nadále zůstanou v Arménii, až do roku 2044 - čtěte ZDE
Voják NATO už nechtěl dál sloužit v Afghánistánu. Čeká ho rok vězení - čtěte ZDE
Existenci ruského návrhu potvrdil listu i anonymní zdroj z bruselského ústředí NATO. "Je to pravda... Ale je těžké teď říci, co z toho vzejde," poznamenal. "Neklademe na sebe nějaká konkrétní omezení (při rozmisťování sil) či zákazy, jako v případě jaderných zbraní. Vždyť země mají právo na sebeobranu," dodal.
Konkrétně se Moskva snaží omezit dočasná rozmístění větších jednotek NATO na území států, které do aliance vstoupily po rozpadu Sovětského svazu.
V letech 1999 a 2004 se členy aliance stalo devět bývalých států Varšavské smlouvy, včetně ČR a Slovenska, jakož i Slovinsko. Loni NATO přijalo do svých řad Albánii a Chorvatsko, čímž počet členských států stoupl na 28. Kandidaturu Makedonie zablokovalo Řecko kvůli sporu o název této bývalé jugoslávské republiky.
Kamenem úrazu se jeví definice, co vlastně jsou "podstatné bojové síly". Podle zdroje z NATO se nejedná o několik set či tisíc lidí, ale až celá divize.
Moskva však na rozdíl od Washingtonu pokládá za "podstatné" už rozmístění přibližně tří až pěti tisícovek amerických vojáků, tedy jedné brigády, na nových základnách v Bulharsku a Rumunsku.
Co přesně je "podstatná bojová síla"?
Podle ruského zástupce u NATO Dmitrije Rogozina by pod pojem "podstatná bojová síla" měly spadat jednotky rozmístěné nastálo či déle než na 42 dnů o velikosti brigády, leteckého křídla či pluku či vrtulníkového praporu nebo jednotky s více než 41 bojovými tanky, či 188 transportéry, anebo 90 děly o ráži větší než 100 milimetrů, 24 bojovými letouny či s 24 bitevními vrtulníky. Ve výjimečných případech by se tyto útvary mohly rozmístit, ale s ruským souhlasem.
Dosavadní politické závazky obou partnerů by se podle Rogozina měly přeměnit v právně závazné. Jednostrannost navrhované dohody, která by se měla týkat hlavně NATO, objasnil tím, že se Rusko "nechystá rozšiřovat na západ".
O právně závaznou dohodu Rusko podle Kommersantu usiluje v situaci, kdy se mu nedaří vytvořit jako protiváhu NATO vlastní vojenský blok z Organizace dohody o kolektivní bezpečnosti. Nicméně perspektivy, že se dohodu skutečně podaří uzavřít, se jeví "mlhavé"; podle Rogozina se NATO "nic podepsat nechystá".
Nicméně zdroje z aliance prý nepovažují jednání za beznadějná a nevylučují, že se téma dostane na pořad Rasmussenovy návštěvy a lisabonského summitu, jakkoli o konkrétních dohodách je ještě brzy hovořit.
