Po revoluci nebyl o zastupitelstva zájem. Teď počet kandidátů trhá rekordy

Ani se dnes nechce věřit, že těsně po revoluci v roce 1989 bylo často těžké sehnat zájemce o práci v obecních či městských zastupitelstvech. Každý tehdy věděl, že poslanec ve sněmovně se zabývá velkou politikou a zákony.

Naopak sezení v místní samosprávě se zdálo být po tehdy čerstvých zkušenostech s bezobsažným schůzováním nezáživnou nudou. Ba břemenem.

Cha! Letošní komunální volby trhají co do zájmu kandidátů rekordy. Na 208 tisíc lidí má zájem usednout do některého z více než 60 tisíc zastupitelských křesel v šesti tisících českých městech a obcích. Zájemců je o osm tisíc víc než při posledních komunálkách před čtyřmi lety.

Když krade soused, budu i já

Není se co divit, když třeba ve středočeském Kolíně se funkcionáři tamní radnice pokusili letos prodat městské pozemky s údajně milionovou provizí a málem se na to ani nepřišlo.

Jako by si proto obyvatelé vesnic i větších měst nyní řekli, že když si mohli z veřejných zdrojů během uplynulých 20 let snadno přilepšit jejich sousedé, tak to zkusí taky. A mají recht. České obce a města ročně hospodaří s obrovskou částkou okolo 250 miliard korun, což je přibližně čtvrtina výše letošního státního rozpočtu České republiky (1,022 bilionu korun).

Pravda, u velkých měst jde o vysokou částku, u většiny vesnic o relativně malou. Jenže lákadlo je velké: zatímco utrácení centrálních úřadů v Praze je dnes pod drobnohledem médií a veřejnosti, v regionech je většinou pořád ještě tma.

Tak bují neprůhledné utrácení, provázené provizemi. Při schvalování změn územních plánů se kšeftuje s proměnou zemědělských pozemků ve stavební. Obecní majetek se prodává pod cenou. A z dřívějšího "jánabráchismu" při zadávání zakázek se stal obyčejný byznys.

Ať žije losovačka!

Stačí pár příkladů z posledních několika málo let. Třeba nápadně nevýhodný prodej městských pozemků v Třebíči soukromé firmě, která na tom vydělala zhruba 20 milionů korun. Do ulic města kvůli tomu předloni vyšlo 1500 obyvatel, kteří volali po odstoupení radních. Marně.

Nebo kauza superlaciného pronájmu rekreačního areálu u Kamencového jezera u města Chomutov z roku 2008, kdy se poprvé celostátně zviditelnila tamní primátorka a dnes i poslankyně za ODS Ivana Řápková. Případ tehdy odhalil propletenec vztahů různých osobností Ústecka a vzniklou díru v tkanině museli do regionu přijet zalátat dokonce samotní šéfové tehdejších koaličních stran Mirek Topolánek a Martin Bursík (proti Řápkové ostře vystupoval lídr chomutovských zelených Přemysl Rabas).

Přesuňme se o pár desítek kilometrů na jihozápad: podezřele levný výprodej městských domů v centru města a rovněž známá "losovačka" kvůli výběru firmy na výstavbu sportovní haly vyhnaly v prosinci 2007 do ulic i stovky obyvatel Karlových Varů.

Až k protestům však situace v regionech dospěje málokdy. Na jednu stranu si sice lidé v menších sídlech vidí více do talíře, jenže tím se zároveň vzájemně drží v šachu. A mlčení k hříchům souseda je poukázkou na budoucí protislužbu. V takovém prostředí je samozřejmě radost spravovat veřejné finance.

"Jestli je motivací zvyšujícího se počtu kandidátů v komunálních volbách touha po majetku, se těžko dokazuje," říká pro týdeník Ekonom politoložka Vladimíra Dvořáková z Vysoké školy ekonomické.

"Každopádně je fakt, že voliči začali po řadě různých radničních skandálů vnímat dění v samosprávě jako podstatné. Po zkušenostech, kdy radní tiše protlačili různá územní rozhodnutí bez povšimnutí veřejnosti, teď vznikají četná nová hnutí a sdružení, jejichž cílem je často jen zabránit vzniku nějaké kontroverzní stavby," popisuje nový trend.