Narodil/a jsem se... Pamatujete si ještě na dobu, kdy se takto začínal profesionální životopis? Možná byste se divili, ale i v dnešní době se obdobné slohy, dost často psané rukou, dostanou personalistům do rukou.

Jak říká Daniela Razimová, senior manažerka lidských zdrojů GE Money Bank, bohužel nejsou výjimkou. Dovršením všeho pak bývá, pokud v životopise kandidát vyzdvihne mezi své »kvality« například bydliště blízko pracoviště.

Slohovou formu životopisu již dávno nahradila forma strukturovaná, tedy curriculum vitae (CV). I to však často vypadá všelijak a přitom dobře napsaný strukturovaný životopis je prvním krokem k úspěchu. O tom ví své i Barbora Tomšovská, ředitelka headhunterské společnosti Touchdown.

»Čteme všechna došlá CV, ale když jsou nepřehledná, příliš dlouhá či krátká, nezaujmou, takové lidi si na pohovor zkrátka nepozveme,« říká jednoznačně.

Zaujměte ihned

To, že neadekvátní vzhled, na první pohled vnitřně rozporný obsah či triviální chyby mohou v opodstatněných případech kandidáta diskvalifikovat, připouští i Pavel Bořil, hlava HR Citibank Europe pro Česko, Slovensko a Bulharsko.

»Životopis, kterému zjevně nebyla věnována minimální míra pozornosti, naznačuje, že kandidátův zájem o zaměstnání není nijak velký,« konstatuje.

Právě motivace kandidáta je v dnešní době pro většinu zaměstnavatelů podstatná. Například Marie Martinková, HR ředitelka ING ČR, která pracuje především s ekonomickými profesemi, pokládá schopnost sepsání jasného a přehledného životopisu ve finančních službách za základní předpoklad pro další zvažování dané kandidatury.

Jana Macháčková, specialistka na lidské zdroje z Tesca, zase dodává, že je také rozdíl, čí životopis hodnotí.

»Od kreativce čekáme nápaditější CV, alespoň co se prvního vizuálního vjemu týče,« doplňuje.

Vedle vizuální stránky mají lidé problém i s délkou strukturovaného životopisu.

»U čerstvých absolventů škol nebo u člověka s praxí do tří let se dá předpokládat, že se všechny podstatné informace vejdou na jednu stránku, ale u "profíka", který se v oboru pohybuje 20 let, se nedá čekat rozsah pod dvě normostrany, vezmeme-li v úvahu, že jsou uvedena veškerá bibliografická data, informace o celoživotním vzdělávání, certifikace, ocenění,« vysvětluje expertka na lidské zdroje Milana Hrubá.

Stejně jako ona uvažují i ostatní dotázaní personalisté a shodují se, že ať máte zkušenosti na jednu či tři strany, vždy by měl být životopis přehledný, jasný a zajímavý.

Koníčky nejsou podstatné

Hned na začátku by neměly chybět kontaktní informace. Někteří uchazeči do této kolonky až příliš svědomitě uvádějí i věk a rodinný stav. Jde o informace, které se ze zákona uvádět nemusejí. I když sami personalisté přiznávají, že zrovna věk vidí v životopisech docela rádi pro dokreslení celkového dojmu z uchazeče.

»Pokud není uveden, přibližný věk lze odvodit od roků praxe. Stav není vůbec důležitý a pokud to zaměstnavatele zajímá, personalista se na to dokáže taktně a diplomaticky přeptat u pohovoru,« doplňuje Barbora Tomšovská.

Zajímavostí jsou životopisy připomínající kádrové elaboráty z minulého století.

»Jsou například kandidáti, kteří neopomenou zmínit původ a profesní zázemí rodičů,« uvádí Pavel Bořil z Citibank.

Po kontaktních údajích by měla následovat profesní historie řazená od nejnovějších pozic k nejstarším. Teprve po ní by mělo být řazeno vzdělání a doplňující informace.

»Jako první si čtu jména předchozích zaměstnavatelů a až na druhý pohled studuji podrobněji popis pozic a náplň práce. Nejméně relevantní jsou pro mě osobní zájmy a koníčky,« popisuje Daniela Razimová.

Podle personalistů je však vzácné, když člověk pod název pozice uvede jasný popis odpovědnosti a činnosti. Kromě toho podle Šárky Snížkové, personální náměstkyně Všeobecné zdravotní pojišťovny a členky představenstva České společnosti pro rozvoj lidských zdrojů, kandidáti často uvádějí k daným pozicím pouze roky, což může být zavádějící.

»Obvykle tím chtějí skrýt fakt, že byli na určitém místě pouze několik měsíců,« doplňuje.

Snížková by také doporučila, aby uchazeči upravili svůj životopis podle toho, o jakou pozici usilují. »Běžně se stává, že si vytvoří jednu šablonu CV a tu rozesílají bez ohledu na to, kam a na jaké místo se hlásí,« doplňuje.

Zavádějící mohou být i mezery v profesní historii, ale naopak výčet postů, na nichž člověk během své desítky let trvající kariéry pracoval, může být i na škodu.

Co se týče dalších částí životopisu, pak přehnaná je snaha zájemců vyjmenovat veškerá absolvovaná školení, včetně půldenního školení na Excel.

»Myslím, že je dobré své dovednosti uvést, ale u konkrétních školení uvádět jen ta nejdůležitější,« doporučuje Marie Martinková.

Velkým otazníkem bývá i kolonka zájmy, kde se sice objevuje výčet všeho možného, ale personalisty to tolik nezajímá.

»Inspirující je však anglosaský zvyk uvádět dobrovolnické a charitativní aktivity, členství v akademických, profesních i neprofesních organizacích či klubech. Ve srovnání se seznamem koníčků a oblíbených sportů běžným v českých životopisech, má větší vypovídací hodnotu a může být podnětem k přínosné debatě během prvního pohovoru,« míní Pavel Bořil ze Citibank.

Fotografii raději ne

Bádáte-li nad tím, zda vložit do životopisu fotografii, pokud to zrovna není uvedené, pak raději ne. »Spolupracovníky si podle vizáže nevybírám, ale podle osobního charizma, a to fotografie neodhalí. Navíc spousta fotografii na CV, které se k nám dostanou, je zavádějící. Buď dotyčný není fotogenický, nebo je snímek nepovedený a dotyčného "neprodá" a naopak ho hendikepuje,« zdůrazňuje Barbora Tomšovská.

Přesto například v Německu je fotografie naprostou nutností. V Česku se personalisté v tomto bodě nad životopisy spíše pobaví, protože místo neutrálních fotografií pasového formátu kandidáti využívají obrázky ze svého domácího archivu.

Expertka na lidské zdroje Milana Hrubá se už setkala s nejrůznějšími záběry z rodinných či firemních oslav, dovolených a jiných mimopracovních aktivit. Marii Martinkovou z ING nedávno rozesmál mladík, který k životopisu připojil své foto s přítelkyní. Janu Macháčkovou z Tesca doslova vyděsilo CV s fotografií s erotickým obsahem.

Personalisté se ale setkávají i s jinými absurditami.

»Nejvíce mě zarazí, když občas obdržíme životopisy se srdcervoucí žádostí o zaměstnání psané milujícími rodiči synů a dcer, kteří již dávno překročili práh dospělosti, a přesto o zaměstnání ještě ani nezavadili. Na jednu stranu musím obdivovat lásku a oddanost rodičů, na stranu druhou si myslím, že by asi svým "dětem" prospěli daleko více, kdyby jim obrazně či doslova sbalili kufry a postavili je přede dveře domácího hnízda,« konstatuje Pavel Bořil ze Citibank.

Zuzana Panczaková

Související