Mirek Topolánek má skutečně talent. Rozvedl se a přitom si vybral jako místo své kandidatury do sněmovny religiózní jižní Moravu - pravděpodobně jediný kraj, kde to může voličům vadit. Teď navíc pronesl větu, že se církev zmocnila lidí pomocí vymývání mozků.

Pokus najít přiléhavý výraz pro jeho chování, by znamenal nutné vybočení z mezí politické korektnosti. Tedy přesně to, čeho se Topolánek svými výroky o křesťanech, židech a gayích dopustil. Jeho výroky nebyly chytré. Otázka ale je, zda jsou opravdu tak nebezpečné, jak jeho kritici tvrdí.

Korektně, či nekorektně

Na výroky, které se dotýkají křesťanů, židů, homosexuálů nebo Romů (výčet není vyčerpávající a pořadí čistě náhodné) existují v současné Evropě dva náhledy. První říká, že ve výrocích rezonují předsudky a že, zejména pokud se jich dopouštějí veřejně činné osoby, mohou oživit starou nenávist.

Tolerance je podle tohoto náhledu pouze slupka, která může snadno odpadnout, a proto je potřeba dohlížet na to, aby se takové výroky do veřejného prostoru nedostávaly. O tento směr, vycházející z konceptu politické korektnosti, se opírá třeba Jiří Paroubek, když žádá, aby Mirek Topolánek odešel z veřejného života a Jan Fischer, který chce s Topolánkem omezit styky jen na nejnutnější profesní míru.

Druhý směr je smířlivější: zastává názor, že pokud se výroky dotýkají skupiny, které v dané společnosti nic nehrozí, nejsou ve skutečnosti nebezpečné. V Česku homosexuálové ani židé nečelí žádnému typu diskriminace, zastávají veřejné funkce, až po ty nejvyšší.

Zastánci tohoto směru by pravděpodobně řekli, že pseudofilozofování Mirka Topolánka (a v daleko větší míře homofobní výroky odboráře Duška) jsou nevkusné a vypovídají hlavně o (sociální) inteligenci autorů. Společensky jsou ale víceméně neškodné.

Absurdita na postupu

V současné Evropě a Spojených státech převažuje (přes vzrůstající kritiku a posměšky konzervativních komentátorů) směr první - koncept politické korektnosti. Jejím smyslem původně bylo odstranění všech myslitelných forem diskriminace - což se v drtivé většině oblastí daří. Problém politické korektnosti ale spočívá podle kritiků v tom, že se stala obětí vlastního úspěchu; začíná nabývat absurdních forem a její další postup hrozí narušit normální fungování společnosti.

Například americký konzervativní komentátor Raul Werich o politické korektnosti napsal: "Řeknete-li dnes něco špatně můžete mít právní problémy, politické problémy, můžete dokonce ztratit zaměstnání nebo vás vyloučí ze školy. Určitá témata jsou zakázána... Když to uděláte, označí vás okamžitě za rasistu, sexistu, homofoba, necitlivého nebo "plného předsudků".

Absurdita už dorazila i do Česka a jednou z jejích prvních obětí se stala bývalá ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková. Vysloužila si politicky korektní odsudky za "zakázané" výroky na adresu Romů. Na otázku, zda nemá pocit, že Romové si mohou za své problémy také sami, řekla: "Romové nemají vztah k nemovitostem, protože věci, které mají, dostali příliš snadno... Romské etnikum nemá potřebu pracovat, protože stát nabízí alternativu skoro stejných peněz, a bez práce..."

Výroky, které ministryně pronesla, byly určitě nemístnou paušalizací, ale minimálně stejně nemístné bylo předhazovat ministryni pro lidská práva latentní rasismus.

Britský novinář Antony Brown ve své knize Úprk rozumu - s podtitulem Politická korektnost a smrt veřejné rozpravy ve Velké Británii, popisuje řadu příkladů invaze politické korektnosti do tamních školních osnov. "Sněhurka a sedm trpaslíků, kteří by všichni byli běloši, je už dnes nemyslitelná... osnovy předepisují na základě chatrných a někdy vůbec žádných důkazů učit, že národní vzory jako Florence Nightingalová a William Shakespeare byly homosexuály."

Třetí cesta

Ale zpět k případu Mirka Topolánka. Tady odpověď na otázku, jestli je škodlivější politická nekorektnost, nebo dohrávání korektnosti do absurdity, nestačí. Kromě (ne)korektnosti existuje také (ne)odpovědnost, (ne)opatrnost, (ne)přiměřenost, a (ne)citlivost. Právě to jsou největší problémy předsedy ODS.

O co jde, vystihl v reakci na jeho výroky zřejmě nejlépe spisovatel Arnošt Lustig "Já se domnívám, že vedoucí lidé v politice by měli být opatrní... Když se řekne žid, tak se ozve ozvěna 2000 let starých předsudků, kdy bylo slovo žid spojováno s ďáblem. Ve mně to vždy cukne, když slyším slovo žid, slyším pak ozvěnu všeho, co bylo. Politikům bych doporučil přistupovat citlivě k výrazům, které používají."

Přepis rozhovoru pro časopis LUI. ODS ho na svém webu prezentuje jako "neformální, při focení pro časopis".

LUI: Pane předsedo, zkuste pěti slovy popsat klasického homosexuála, jak ho vidíte vy?

Normální člověk, který bojuje za svá práva.

(...)

LUI: Zkusme přídavná jména.

Přídavná jména? ... Tak já to neřeším, když ten problém mám vyřešený, tak nemám potřebu vymýšlet nějaká přídavná jména.

LUI: Tak něčím jsme specifičtí a dají se najít nějaké vlastnosti, dá se najít něco, co je společný.

Po mě chceš něco, co já neřeším. (...) Ty po mě chceš to klišé a jestli nechci něco přehrávat a kdybys mě neřekl, tak já bych to neřešil sám od sebe. Takže já neumim dát dohromady specifická adjektiva pro ty negaye.

LUI: Mě zajímá vaše představa...

To neumim říct, sice mám představu, že Češi jsou nějací... více rovnostářští, více závistiví, malost, připo... ale tohle neumím...

LUI: OK, tak jo, děkuji za odpovědi. (...) Ale já bych chtěl nějakou tu jinakost, vymezit jinakost ženský nebo chlapa...

(...)

To ale o tom člověku nevypovídá vůbec nic. (...) Já to nehledám, já to necítím jako problém. Já vím, co chceš slyšet.

LUI: Já jsem chtěl slyšel pět adjektiv?

Co ti mám říct? Gustav Slamečka, když jde opravdu do tuhého, opravdu do tuhého, tak jako ministr mám pocit, že uhne. A to ten Fischer, prostě je Žid, není to gay, a ten uhne ještě dřív. To přeci nesouvisí, s tím, že je gay, to souvisí s jeho charakterem, to nesouvisí s tím, že je gay.

LUI: To ne, to ne, ale chtěl jsem od vás něco hezkého.

Hezkého, to se ode mě už nedočkáte.

LUI: OK, tak díky.

Zdroj: www.ods.cz

Vzhůru k porážce

Je jasné, že zveřejnění záběrů z neformální debaty Topolánka s redaktorem časopisu pro gaye je faul. Je to obdoba použití skryté kamery a veřejný zájem by se v tomto případě prokazoval opravdu těžko.

Stejně tak je jasné, že Topolánkovy výroky byly v původních titulcích významově posunuté a při bližším ohledání nepůsobí až tak hrůzostrašně. (Topolánek neřekl, že je premiér Fischer "Žid, který uhne" jen se pokoušel demonstrovat, že osobností rysy nemají nic společného se sexuální orientací nebo původem).

Jenže je to podobné jako s Davidem Rathem, kterému už nikdo neodpáře, že chválil zaměstnaneckou politiku třetí říše, i když ve skutečnosti šlo jen o příměr. Prostě ani jeden z nich tak mluvit neměl.

Mirek Topolánek si svými výroky možná definitivně prohrál volby. Otázkou je, zda ho voliči potrestají za nedostatek politické korektnosti. Nebo za jiné vlastnosti (korektně je nezmiňujeme), které umožnily, aby se jeho výroky dostaly na veřejnost.


 

Politicky nekorektní výroky jsou častou součástí slovníku veřejných činitelů

BerlusconiSilvio Berlusconi, italský premiér: "Nechci, aby albánští imigranti proudili do Itálie, kvůli nějakým hezkým ženám ale rádi uděláme výjimku." 

Roman Giertych, polský ministr školství: "Homosexualita je úchylkou od přírodních zákonů." Roman Giertych, polsk 006d0069006e0069str kolstv�0000

Alexandr LukaenkoAlexandr Lukašenko, běloruský prezident: "Židé neuklízejí ve městěch, kde žijí. Vězměte si příklad Izraele, byl jsem tam a viděl jsem to na vlastní oči." 

Boris Johnson, britský konzervativní poslanec: "Jestliže jsou svazky gayů v pořádku - a já si tím nejsem jistý - pak můžeme uzákonit třeba i svazek tří mužů a jednoho psa."

Martin Graf, f0020rakouskc0068002000530076obodnc0068000000000000Martin Graf, šéf rakouských Svobodných: "Představitel rakouské židovské obce je pěstounem antifašistického levicového terorismu."