Není mu to souzeno, komentovali řadu let dostihoví experti neúspěšné snažení slavného britského trenéra Henryho Cecila o vítězství v americkém Breeders' Cupu.

V pátek ale příběh o dlouhé trenérské trpělivosti skončil, když Cecilova klisna Midday s žokejem Tomem Queallym suverénně vyhrála dvěma miliony dolarů dotovaný Breeders' Cup Filly and Mare Turf na kalifornském závodišti Santa Anita.

Dvoudenní mítink, během něhož se ve čtrnácti dostizích rozdá na dotacích 25,5 milionu dolarů a pořadatelé jej propagují jako "dostihové mistrovství světa", tak začal pro evropské koně úspěšně. Kromě Midday se prosadil ještě irský Man of Iron ve vytrvaleckém Breeders' Cup Marathon.

"Vyhrát v Americe Breeders' Cup je opravdu tak nádherné, jak jsem si celá ta léta představoval. Třeba se nám povede vyhrát i v sobotu," usmíval se šestašedesátiletý Cecil, který posílá ještě tmavého hnědáka Twice Over do vrcholu celého mítinku Breeders' Cup Classic.

Ať už na jeho slova dojde či nikoli, Cecil je pro evropské dostihové příznivce hrdinou už nyní. Někdejší desetinásobný šampion britských trenérů je jednou z nejpopulárnějších postav svého sportu za posledních čtyřicet let a britský tisk o něm hovoří jako o jednom z posledních velkých gentlemanů v současném turfu.

"Cítím, že se opět vracím do hry a nejkrásnější na dnešním úspěchu je, že přišel v barvách mého hlavního klienta Khalida Abdullaha," radoval se.

Slavné časy a pád 

Americké vítězství Midday je nejnovější kapitolou v Cecilově bouřlivém dostihovém životě. V sedmdesátých a osmdesátých letech na britských ostrovech téměř nebyl prestižní dostih, který by nevyhrál.

Trénoval čtyři vítěze derby v čele s Reference Pointem a Slip Anchorem a jako na běžícím pásu překonával různé rekordy a vítězné série. Jednu dobu činila jeho úspěšnost v dostizích přes 30 procent, což z Cecila udělalo miláčka sázkařů a diváků.

"To nebyla jen vítězství ve velkých dostizích, ale on třeba poslal tři koně na bezvýznamný mítink v Nottinghamu a vrátil se s třemi vítězstvími," vzpomínal nedávno na stanici BBC někdejší Cecilův asistent Harry Dunlop.

V Cecilově stáji Warren Place v Newmarketu v té době stáli frontu vlivní majitelé a chovatelé, aby sem mohli umístit do tréninku své nejlepší koně.

Koncem 90. let však přišel tvrdý pád. Nejprve odvezl své koně dnešní dubajský emír Mohammed al Maktúm, pak několik dalších Cecilových klientů zemřelo nebo odešlo z dostihového sportu. Přidružily se problémy v soukromém životě a přišly časy, když byl Cecil rád za pouhých 12 vítězství v jedné sezoně.

"Mnozí se diví, proč se mu přestalo dařit, ale ono to není tak nevysvětlitelné. Lidé jako Louis Freedman, Jim Joel či Lord Howard de Walden, s jejichž koňmi Henry vyhrával, už mezi námi nejsou. Nahradit je bylo téměř nemožné," řekl listu Guardian někdejší stájový jezdec z Warren Place Willie Ryan. 

A aby toho nebylo málo, před třemi lety byla Cecilovi diagnostifikována rakovina žaludku. Operace byla vyloučena, prodělal tedy sérii chemoterapií. "Prožili jsme ve stáji pět let, kdy šlo špatně snad úplně všechno," ohlíží se Cecil.

Svou nemocí se však nenechal zlomit. Dodnes je každý den v pět hodin ráno ve stáji a sleduje trénink svých koní, akorát už při tom není v sedle. "Bylo mi fakt hodně špatně. Jenže tohle je nemoc, při které člověk musí myslet pozitivně. Ležet na kanapi a plakat není ten správný recept, takže se raději dívám dopředu..." konstatoval.

Cecilův rukopis

Nyní se zdá, že je opět na vzestupu. Věrnost mu zachovali nejen dostihoví příznivci, ale také jeho hlavní klient, princ Khalid Abdullah ze Saúdské Arábie. Ekonomická propast, kdy před pár lety ztrácela jeho firma každou sezonu 180 tisíc liber, se zdá být zažehnána.

"Neměl jsem pár let správné koně a také zdravotně jsem na tom nebyl zrovna nejlíp. Ale vždycky jsem se chtěl vrátit," řekl Cecil v pátek agentuře Reuters.

"Myslím, že na svou dřívější pozici se už nikdy nedostanu, v době největších úspěchů jsem trénoval 200 koní a teď už jich nechci mít víc než 120. Mám menší stáj a budu spokojen, když budu konkurenceschopný v prestižních dostizích. Prosadit se proti konkurenčním dostihovým armádám není snadné," dodal. 

Právě příklad tříleté Midday ukazuje, že se Cecilův trenérský rukopis výrazněji nezměnil. Už v dobách největší slávy byl známý dokonalým odhadem svých koní a jejich možností a výrazně se mu dařilo vyhrávat s klisnami.

Midday letos těsně prohrála v britském Oaks, dokázala se ale prosadit v ceněném Nassau Stakes a pak dostala dvouměsíční pauzu. Po návratu finišovala třetí v pařížském Prix de l' Opera, ale ve vrcholné formě se ukázala až v pátek na kalifornské půdě.

"Od začátku jsme počítali s tím, že Breeders' Cup pro ni bude vrcholem sezony. Jen potřebovala mít v nohou dobrý dostih a ten dostala v Paříži," usmíval se Cecil.

Proti americkým soupeřkám ze začátku nestíhala nasazené tempo, ve druhé části 2000 metrů dlouhé dostihu se ale dobře posunula podél bariéry a na její akceleraci v cílové rovině nedokázal nikdo odpovědět.

"Je to mimořádná klisna. Věděl jsem, že když zařadí svou nejvyšší rychlost, nikdo ji nechytí," dodal žokej Queally.