Tužky pod názvem Hardtmuth se začaly vyrábět už před více než dvěma sty lety. Dnes českobudějovickou firmu ovládá rodina Břízových. "I v době krize bychom si měli udržet zisk. V tučných letech jsme totiž ukládali peníze na horší časy," říká třicetiletý Vlastislav Bříza, který šéfuje Koh-i-noor Hardtmuth.

Jste rodinná firma. Jaké u vás panují vztahy? Říká se, že když spolu podniká rodina, nese to s sebou rizika...
My to máme rozdělené. Otec šéfuje celému holdingu, bratr má na starost Gamu - zdravotnictví, já Koh-i-noor a bratranec ještě celou naši východní divizi včetně nástrojáren Ponas v Poličce. Vycházíme spolu dobře.

Je lepší, když firmu vedou členové rodiny, nebo najatí manažeři?
To je schizofrenní otázka. Majitel vždycky řídí úplně jinak než manažer. Ten maximalizuje svůj osobní prospěch před firemním. Jeho zajímá jen cíl, který mu dává představenstvo nebo valná hromada. Manažer raději bude volit postupný růst dvě tři procenta ať zisku nebo obratu, protože ví, že tím uspokojí valnou hromadu, dostane odměny a zůstane, než aby se mu skokově podařilo navýšit obrat třeba o dvacet procent.
I kdyby to mohl udělat, tak to neudělá, protože ví, že příští rok se mu to nepovede a valná hromada ho vyrazí. Tím je ten systém strašně neefektivní.
Majitel jednoznačně firmu řídí efektivněji. Nevydává peníze na zbytečnosti a je možné vidět nárůst jeden rok třeba deset procent, pak třeba pokles.
Od určité míry velikosti firmy je ale vedení majitelem nejen schizofrenní, ale i kontraproduktivní. Majitel se často snaží řídit i ten poslední článek, a to je špatně. Člověk by se měl umět oprostit, umět delegovat pravomoci. Když kumuluje funkce, nestíhá nakonec nic.

Měl jste vůbec šanci věnovat se něčemu jinému než Koh-i-nooru, nebo jste jasně směřoval do firmy?
Určitě měl. Mám ekonomku, k tomu doktorát z mezinárodních vztahů. Ty byly vždycky mým koníčkem, dodnes přednáším na Univerzitě Karlově. Nechci se odtrhnout od akademického prostředí, baví mě to. Svět byznysu je až moc monotónní, až moc zaměřený na má dáti - dal. Mnohostrannost života je někde jinde.

Diamant versus patentky
Na kolik si ceníte značku Koh-i-noor?
Je těžké to odhadovat i z toho titulu, že 90 procent výroby jde na export do 70 zemí světa. Můj osobní odhad je určitě v řádech set milionů korun.

Nekazí vám pověst, že si Koh-i-noor Pražané spojují hlavně s továrnami ve Vršovicích? Máte s nimi kromě názvu něco společného?
Ne, ale chránit značku napříč všemi výrobními sférami není možné. Je to neúnosně drahé a dělají to snad jen globální značky typu Coca-Coly. Navíc je problém i v tom, že Koh-i-noor je největší diamant Indie, tam ten název už vůbec chránit nejde. Vršovický Koh-i-noor vyrábí tuším patentky a zipy, my máme značku chráněnou pro náš obor školních a kancelářských výrobků a všechno s tím související.

Vedete s nimi jednání o koupi?
Snažili jsme se nimi jednat, že bychom koupili celou firmu nebo areál. Vím, jak ty budovy vypadají. Dělá to jménu ostudu a lidé to ztotožňují s námi. Měli ale neúnosné požadavky. Ne směrem ke značce, protože ta ve vazbě na patentky už nemá velkou hodnotu, ale mají obrovské představy o ceně majetku. Chtěli stovky milionů. Neříkám, že to tu hodnotu nemá, ale nejsme developeři, abychom areál přestavěli nebo zrekonstruovali.

Ale ve svém oboru jste jednička...
Na světě patříme mezi tři největší producenty, ve střední a východní Evropě jsme jednička. Ale naše branže je velmi úzká. My třeba stroje vyrábíme sami, protože prakticky neexistuje nikdo, kdo by se živil výrobou tužkárenských strojů.
Asi znáte firmu Schwan Stabilo, to jsou naši němečtí konkurenti, kteří si zřídili výrobu u Českého Krumlova. Postavili fabriku patnáct kilometrů od nás - zcela logicky. Potřebovali know-how a lidi, kteří byli schopni vyrábět tužky.
Nekritizuji to z hlediska Schwanu, já bych udělal jako manažer asi to samé. Kritizuji politiku státních pobídek, protože oni na tu fabriku dostali půl miliardy. My zaměstnáváme 2500 lidí a nedostali jsme ani korunu. Při žádosti o dotaci nám odpověděli, že musíme zřídit nová pracovní místa.

Bylo tohle "rozčarování" důvodem, proč jste začali přesouvat výrobu do Číny?
Ne, a nenazval bych to ani přesunem, protože hlavní výroba zůstává a zůstane v Česku.

Psalo se, že vše přesouváte...
My jsme to dementovali. Bylo to špatně pochopeno a interpretováno. Když bude společnost v českých rukou, tak výrobu nechceme stěhovat. Čím méně jí přestěhujeme, tím lépe.
K výrobě v Číně jsme ale nuceni okolnostmi, hlavně řetězci. Abychom zajistili fungování, potřebujeme zajistit režie, kvantitu, musíme tady vyrobit minimálně 150 milionů tužek ročně. A ty prodat.
Samozřejmě přidaná hodnota je hlavně u kancelářského a uměleckého sortimentu. Jenže to není 150 milionů tužek, ty odeberou řetězce, a proto s nimi musíme jednat. Jenže na výročním jednání vám šéf nákupu oznámí, že snížíte prodejní ceny na další rok o pět až sedm procent, jinak s vámi vůbec nejedná.
Tohle už je šestý rok v řadě, tak si to vynásobte. Dnes do řetězců prodáváme o třicet procent levněji než před šesti lety. A není možné tímhle způsobem existenčně fungovat. Proto jsme v Číně. Tam vyrábíme nejlevnější sortiment, většinou ani ne pod naší značkou, ale abychom uspokojili požadavky řetězců.

Kolik procent výroby není pod vaší značkou?
V Číně by to mohlo být tak 20 až 25 procent naší produkce.

Kde kromě řetězců nejvíce prodáváte?
V klasickém velkoobchodě. Naštěstí pořád existuje a distribuuje na maloprodejny, které už i v Česku zažívají pomalu renesanci.
Navíc jsme začali zřizovat své vlastní obchody, máme jich asi padesát a do roka chceme být na stovce. Takové to klasické papírnictví na náměstí, kde má maminka šanci koupit kvalitní tempery, byť jsou třeba o patnáct korun dražší. Chtěl bych Čechy naučit, že cena není to nejdůležitější.

Prodávat řetězcům pro vás tedy není ziskové?
Ne, jsem rád, že jsme na nule. Jde o to, abychom si tam udrželi přítomnost, udrželi objem a pohltili fixní náklady té obrovské české fabriky. Čína nám vlastně pomáhá živit fabriku u nás.

Kopírování jako pocta
Do Číny létáte čtyřikrát ročně, jak to tam vypadá?
Je to úplně jiný svět, z českého úhlu pohledu je depresivní. Když jsme před pěti lety začínali v Nankingu, bylo tam slunce vidět sto dní v roce, dnes jen deset. Po zbytek roku je smog a já jsem tam slunce ještě neviděl.
Když jedete z letiště, vidíte vpravo i vlevo nové výrobní haly, po pěti letech jsou zkorodované, rezavé, s propadlými střechami. A jak vypadá čínský záchod tady snad ani nemohu před dámou popisovat...
V naší fabrice je všechno v evropském standardu. Máme třeba jídelnu, jinde jedí mezi stroji nebo jim to "kydnou" na zem, bez táců. Strašné, nepředstavitelné.
Máme tam svoje lidi z Česka, dokonce - abychom měli záruku kvality - odsud vozíme tuhy. Vyrobíme je tady, vezeme přes celý svět, zaklížíme do tužky a vezeme je zpátky. Pořád nás to ale vyjde pětkrát levněji než tady.

Jen kvůli ceně za práci?
Bohužel je to tak. Průměrná měsíční "cena" čínského dělníka je v přepočtu asi dva tisíce korun. Je to ruční výroba, kde práce dělá hodně. Materiály jsou drahé zhruba stejně.

Máte velký problém s padělky, když vyrábíte v Číně?
Přišli jsme třeba do továrny a oni tam dělali naše plagiáty, které si někdo normálně objednal, nejspíše z Ruska. Ale jelikož neznají latinku, nevěděli to, i když měli na tužkách napsáno Koh-i-noor Hardtmuth. Poslali jsme tam policii, zničili jim formy, ale myslím, že už za měsíc vyráběli znova. Absolutně tam není právní prostředí, vymahatelnost duševního vlastnictví je velmi složitá.
Pro Číňana je navíc kopírování poctou. Oni nám naprosto vážně říkají, že pro nás je vlastně čest, když oni kopírují náš výrobek.

Dokážete vyčíslit škody, které vám vznikají kopírováním?
To je těžké odhadnout, protože nevím, kolik toho je. Na jedné straně by nám mohlo lichotit, že nám kopírují značku, ale oni ji tím ničí. Kvalita je šílená a cena podřadná. Spotřebitel, kterému z tužky vyjede tuha, odloupne se lak, když uvidí nápis Koh-i-noor, si řekne, že to je hrůza. Ale přitom my jsme to nevyrobili.

Rusko i Kambodža
Jsou nějaké další země, které by se mohly zapojit do "živení" české fabriky? Mluvilo se o Vietnamu...
To je v plenkách. Jsme tam sice jedničky, ale všechno exportujeme z Česka. Nabídli nám tam spolupráci, díky které bychom se stali domácí značkou a určité výrobky bychom i za relativně lepších celních podmínek mohli vyrábět přímo ve Vietnamu. Navíc bychom si tím zvýšili podíl na trhu. Měla by to být továrna do padesáti lidí, nijak objemově významná, která by sloužila jen pro obsluhu států jako Vietnam, Kambodža, Laos nebo Thajsko.

Jste i v Rusku, jak si tam stojíte?
Máme tam podíl v největší tužkárně a je to pro nás nejdůležitější trh. Letos tam na nás ale dolehne finanční krize, máme z toho obavy. Prvního února totiž oznámily ruské banky našim partnerům - nejvýznamnějším obchodním firmám se spotřebním zbožím Ruska -, že neakceptují jako formu záruky jištění zbožím. A to je konec, protože obchodní firma nic jiného než zboží nemá, ostatní si najímá.
My jim ale nemůžeme dodávat, protože nám je nikdo nepojistí, a nedovolíme si zboží dát na dluh, protože to jsou obrovské objemy. Mohlo by to stáhnout i "matku" Koh-i-nooru.

Má to pro vás v tuhle chvíli nějaké řešení?
Složité. V minulých letech jsme ale na rozdíl od jiných firem prakticky nevypláceli zisk a peníze nechávali na horší období. Letos jsme prodali celou divizi hotelů a restaurací a utržené peníze investujeme do hlavního byznysu. Jsme finančně soběstační, nejsme závislí na cizích zdrojích. To je teď unikát.

S jakou částkou počítáte jako s výpadkem z ruského trhu?
Dvacet až třicet procent. I to je ale obrovské číslo, když jsme tam jedničky. Rusko nám tvoří zhruba 25 procent obratu.

A kolik čekáte propad kvůli krizi celkově?
Teď je těžké prognostikovat. Ale věřím, že se dostaneme do šesti sedmi procent. V těch velkých číslech to ale neznamená žádné fatální důsledky. Nedej bože, že by měla fabrika jít do ztráty. I v těchto letech bychom si měli udržet zisk.

Existuje země, kde se prostě nemůžete prosadit?
Měli jsme dlouho problém s arabským světem, protože některá naše loga nesou v některých provedeních označení šesticípou hvězdou. Nebyla to sice Davidova hvězda, ale oni to tak četli. Čili jsme pro arabský svět udělali čtyřcípou hvězdu, a projevilo se to až nečekaně pozitivně.
Největší rozvojový potenciál teď očekávám právě na Blízkém východě. Tam a také v některých afrických i latinskoamerických zemích se kupuje hlavně umělecké zboží, které je srdcem budějovické továrny. Navíc tuhle výrobu nechceme přesunout do ciziny.

Většinu výroby exportujete, ohrozila vaše zisky loni posilující koruna?
Jsem rád, že se trend nesmyslného posilování koruny obrátil, i když nedávno to zase bylo až absurdní. Naštěstí jsme ale díky naší síle schopni forwardovat naše eurové příjmy až do roku 2013. Ekonomická krize tak pro nás může být i příležitost. Protože i když zase koruna posílí k 22 nebo 25 za euro, my budeme mít zajištěné příjmy kolem 28 korun, a tak zůstaneme na růstové ziskové trajektorii.
Máme připravenou i hotovost, a když bude příležitost nebo se některý z našich partnerů či konkurentů dostane do problémů, bude chtít pomoc nebo převzít, využijeme to. Může to být firma z Evropy i odjinud.

Areál zřejmě opustíme
Vyrábíte přes pět tisíc druhů zboží. Je přesto nějaký sortiment, o který byste třeba do budoucna chtěli rozšířit portfolio?
V tuto chvíli máme myslím kompletní kancelářské a školní potřeby. Třeba ještě nevyrábíme školní batohy, ty kupujeme. Takže to může být další věc, kde bychom si pořídili vlastní výrobu. Jde jen o to, zda se to vyplatí, nebo jestli je výhodnější kupovat to pod naší značkou. Je to čistě ekonomická otázka.

Centrem firmy jsou České Budějovice. Neplánujete, že byste tam rozšiřovali výrobu?
Koh-i-noor byl zhruba do poloviny čtyřicátých let minulého století suverénně největší fabrikou na světě. Měl stejný tržní podíl jako druhý a třetí výrobce dohromady. Kapacita továrny je tak naddimenzovaná, že i kdybychom byli největší na světě, rozšiřovat ji nepotřebujeme. Problémem je produktivita.
Budovy, kde sídlíme, jsou národní technickou památkou. Jsou v centru města, asi 150 metrů od náměstí. Nikdy tam nedocílíme takové produktivity, jakou bychom měli v nové jednopatrové továrně.
Kdybychom ovšem měli postavit fabriku na zelené louce, kde by měla být tužkárna, tuhárna, gumárna, tiskárna, kartonáž, tak nás to bude stát minimálně půl miliardy, a to bohužel...

Hodláte se tedy toho areálu zbavit?
Nevylučuji to. Myslím, že do pěti deseti let odsud budeme muset odejít. V Budějovicích bychom ale chtěli zůstat. Výhoda areálu je, že je o něj obrovský zájem. Je to zdaleka největší kompaktní celek v centru krajského města.
Takže když říkáme, že nová fabrika by stála půl miliardy, možná víc, tak bychom podobné peníze dostali za ten areál. Ale fabriku nelze ze dne na den zavřít. Muselo by se stěhovat postupně. I kdybychom to dneska rozhodli, tak do dvou let vás na otevření nové výroby nepozvu.

Hana Filipová
Radan Dolejš

Vlastislav Bříza (30)
Vzdělání
- Vystudoval Česko-německé gymnázium v Českých Budějovicích, absolvoval roční studijní pobyt v Rakousku.
- Na Vysoké škole ekonomické vystudoval mezinárodní vztahy, na Fakultě sociálních věd UK získal doktorát z mezinárodních vztahů.
- Absolvoval dvě roční studijní stáže v německém Düsseldorfu a švédském Lundu.

Kariéra
- Celá profesní dráha je spjata s Koh-i-noorem.
- Od roku 2000 byl asistentem obchodního ředitele firmy, o dva roky později se stal asistentem generálního ředitele.
- Od roku 2004 byl projektovým manažerem firmy a na starost měl i marketing, za dva roky se stal vedoucím nákupu.
- V současné době funguje jako generální manažer pro Čínu, jako předseda představenstva Koh-i-noor International SE má na starost zahraniční aktivity.

Rodina
- Má přítelkyni a sedmiměsíčního syna Jana.

Záliby
- Zajímá se o vojenské dějiny, sport (tenis, hokej, lyžování) a baví ho nekonvenční cestování.

Koh-i-noor Hardtmuth, a. s.
- Firma patří mezi tři největší výrobce uměleckých, školních a kancelářských potřeb na světě (spolu s Faber Castell a Staedtler).
- Ve střední a východní Evropě je jedničkou.
- Je součástí skupiny Koh-i-noor Holding, pod níž spadají ještě:
poličské nástrojárny Ponas,
Koh-i-noor International,
Gama Group (vývoj, výroba a prodej jednorázových zdravotnických prostředků).
- Podnik založil Josef Hardtmuth roku 1790 ve Vídni, odkud byla výroba grafitových jader roku 1848 přesunuta do Českých Budějovic.
- Celý holding zaměstnává 2500 lidí.
- Na export jde 90 procent výroby, firma vyváží do 70 zemí světa.
- V roce 2007 holding dosáhl obratu 1,8 miliardy korun, za rok 2008 ještě aktuální data nejsou k dispozici (očekává se obdobný obrat jako v roce 2007 plus minus pět procent).

Související