Češi si údajně tak moc přejí létat do Ameriky bez víz, že jsou ochotni poskytovat tamním úřadům více informací o sobě a svých blízkých. Washingtonu se to prý hodí, protože chce českou vstřícnost použít jako bič na ostatní členské státy EU. Je to pravda?

Hloupost. Dlouhodobě usilujeme, aby byla odstraněna historická nespravedlnost. Britové nebo Němci na cesty do USA víza nepotřebují, ale Češi ho mít musí.
Prezident George Bush loni v Praze slíbil, že jeho administrativa pro to udělá, co bude v jejích silách. Myslím si, že by bylo možné jezdit do zámoří bez víz ještě letos. Předpokladem je, že nás Američané zařadí do svého bezvízového programu. S nimi se nesjednává podobná dohoda jako s jinými státy; oni rozhodnou na základě příslušného zákona, který vzejde z Kongresu. V současnosti rokujeme o textu memoranda o porozumění. Jde o seznam domácích úkolů, který musejí obě strany pro zrušení víz rychle udělat.

Co přinese podpis memoranda pro ostatní Evropany?

V zásadě asi to, že Němci, Francouzi nebo Britové budou muset v budoucnu na konci cesty do Států vyplnit v dotaznících více údajů, než uvádějí do imigrační karty. Elektronická cestovní autorizace, která je nám nabízena, je inovací systému, platného pro všechny Evropany, kteří nemají do USA vízovou povinnost. Za této situace se západní Evropa do žádných aktivit nehrne, protože jí současný stav vyhovuje. A je nervózní, že se něco děje.
My jsme si na vízovou povinnost stěžovali v Bruselu od našeho vstupu do EU. Nikdy se nic nestalo a nikdy nám nikdo s ničím nepomohl. My jsme tady od toho, abychom sloužili našim občanům a zlepšovali jejich podmínky pro cestování. Ne, abychom se dívali, jestli se někomu naše úsilí líbí či ne.
Jsem si jist, že debatou o memorandu žádné závazky vůči EU neporušujeme.

Protože bezvízový styk nepatří mezi výlučné pravomoci EU?

Samozřejmě. Systém ETA, který zavádějí Američané, není vízum. Ostatně Austrálie nedávno uvedla do chodu podobnou elektronickou cestovní autorizaci, a EU je s ní velmi spokojena. Neznamená to, že přistoupíme na něco, co nám Američané předloží. Máme právní výklad, neděláme nic špatného.

A jak se bude bez víz cestovat?

Český občan bude muset vyplnit na internetu několik údajů, a prostě poletí. Po příletu dá v Americe otisk prstu, což dělá už teď. Stejně se zachová i při odletu - pro ověření, že tam nezůstal déle, než měl. Nebudu říkat detaily, protože ty rozhovory nejsou u konce. Bude to velmi dobrý systém. Když jsem o tom s Američany začal mluvit, vždycky jsem říkal: hlavní je, abyste po nás, po Evropě, nevyžadovali něco více, než požadujete po vlastních " lidech. A oni odpovídali: nám nebude vadit, když to, co budeme chtít po vás, budete žádat po našich občanech.
Bezpečnost se nedá podceňovat. Ani na těch otiscích není nic špatného, původně byl kolem nich poprask, a dnes nikomu nevadí. Když bude systém fungovat, zmizí fronty na letištích v New Yorku a Washingtonu. Jsme ve věku digitálních elektronických médií, která mohou cestování významně usnadnit.

Kdyby Česko nezačalo s Američany jednat na vlastní pěst, nic by se nedělo a do USA by se cestovalo i nadále na víza?

Naskytla se nám šance a my jsme ji využili. Kdybychom mlčeli a nic nedělali, tak by se dva tři roky zase nic nedělo.

Jádro má budoucnost
Nemlčet a dělat, tím se očividně řídíte i v Evropské unii, kde urputně hájíte jadernou energii. Naposledy jste se za ni bral v Paříži. Proč?

Protože si doopravdy myslím, že bez jaderné energetiky to nepůjde. Je to můj dlouhodobý názor, který nebude nikdy jiný.

Ve Francii, s níž spolu se Švédskem připravujete agendu 18měsíčního předsednictví, musejí vaše slova padat na úrodnou půdu. Francie vyrábí z atomu více než tři čtvrtiny proudu, kdežto Švédsko necelou polovinu a reaktorů se chce jednou provždy zbavit...

Jistě. Francie je země, která tradičně staví energetický mix na výrobě elektřiny z jádra, a myslím, že na tom nechce nic měnit. Vycházím ze setkání se zástupci podnikatelů, kteří pracují v jaderném průmyslu.
Co se týká situace na evropském hřišti, tak tam shoda není. Na jedné straně stojí Francie a Finsko, které na jádro dlouhodobě sázejí, na druhé třeba Rakousko, které ho odmítá.
Sledujeme-li trendy, myslím, že se nacházíme v období jisté renesance v přístupu k jaderné energetice. Mizí velké obavy a více se mluví o příležitostech. Řekněme si upřímně: Pokud to EU a svět myslí se závazky na snižování emisí CO2 vážně, jsem přesvědčen, že se je bez jaderné energetiky splnit nepovede.

Důvodů, jež mluví pro jádro, míváte zpravidla po ruce víc. Které jsou ty další?

Je jich skutečně více. Jsou ekonomické, bezpečnostní a ekologické. Všechny jednoznačně svědčí o tom, že se budoucnost bez jaderné energetiky neobejde. Když platí tato premisa, musíme učinit v dohledné době určité kroky, které není možné odkládat. Jde o rozhodnutí o investicích do nových jaderných zařízení.

Jak to chcete zařídit? V Česku platí koaliční smlouva mezi ODS, KDU-ČSL a zelenými, že jejich vláda nebude prosazovat výstavbu nových jaderných bloků...

Je to citlivá otázka, k níž se budeme muset v koalici vrátit. To neznamená, že by jedna strana stavěla druhou před hotovou věc. Věřím, že myslí-li to zelení se svou politikou v oblasti emisí vážně, časem zmoudří a dospějí k názoru, že jaderná energetika je nutná. Předpokládám, že ti racionálnější z nich to vědí a čekají na atomové reaktory novější generace. Touto cestou se vydávají některé skandinávské země. Otázkou zůstává, jak dlouho jim to bude trvat, ale doufám, že se dopracujeme k rozumnému postoji.

Jste v kontaktu s předsedou hospodářského výboru Sněmovny a stranickým kolegou Oldřichem Vojířem (ODS), který prosazuje výstavbou dalších dvou reaktorů v Temelíně?

V pravidelném kontaktu nejsme, ale například nedávno jsme se viděli ve Sněmovně, kde jsme se pozdravili. Je to samozřejmě jeden z našich poslanců, který se dlouhodobě o energetické otázky zajímá. Pro ODS budou jeho názory na tuto sféru vždy důležité.

Může to být tak, že když už se v ODS uvažuje o výstavbě nových reaktorů, že byste vy mohl být na evropské úrovni jakýmsi emisarem, bojovníkem za jádro?

Jestli mě chcete dostat do role někoho, kdo bude destabilizovat koalici, necelý měsíc před prezidentskou volbou jste mě v Ekonomu nazvali "atomový Saša", tak do této polohy mě nedostanete. Já budu vytrvale říkat svůj názor. Ten je jasný a za ním si stojím.
Budeme se ale muset dohodnout. Letos na podzim představí své výsledky vládou ustavená Pačesova komise pro posouzení českých energetických potřeb. To může debatu rozproudit. Není na mně, abych dělal sólo rozhodnutí.

Kdo zaplatí tučný účet za oživení jaderné energetiky?

Mám dojem, že problém je někde jinde. Jde o kapacity na výstavbu elektráren. Nesmíme s rozhodnutím otálet. Může se klidně stát, že se někdo rozhodne vybudovat nový reaktor, ale nebude nikdo, kdo by ho postavil.

Euro? Žádný spěch!
Je souznění s Francií, podobně jako u jádra, v případě přípravy našeho předsednictví také úplné?

Není to tak, že bychom vzájemně souhlasili se vším. Spolupráce s Francouzi, zejména s Jeanem-Pierrem Jouyetem, státním tajemníkem pro evropské záležitosti, je ale velmi dobrá a srdečná. Umíme hledat styčné body, umíme se bavit o tématech, která naše stanoviska sbližují. Vnímám to jako rovnoprávnou debatu.

Motto českého řízení EU zní Evropa bez bariér. Francouzi však, když šlo o směrnici o volném poskytování služeb, naopak razili zásadu, že by se Západ měl před Východem chránit. Nemáte s tím problém?

Je třeba připomenout, že Evropa bez bariér je heslo českého předsednictví, ne francouzského, v druhé polovině roku 2008. Navíc rok 2009 bude jiný než ten předchozí. V příštím roce si připomeneme 20 let od pádu želené opony, v tomto směru máme ve Francii podporu.
Směrnice o službách, v kompromisní podobě, která začne za rok platit, nás neuspokojuje. Chtěli bychom více svobody. Předpokládáme však, že až vstoupí v platnost, bude příležitost k reflexi, že obavy o otevření trhu byly neopodstatněné.

Francouzi ratifikovali reformní smlouvu o EU z Lisabonu. V Paříži se ti, s nimiž jste se setkal, zajímali o náš postup. Co jste jim řekl?

Sdělil jsem, že u nás to bude trvat o něco déle. Oni tam měli určitou diskusi už v roce 2005, nad první verzí euroústavy, nás debata v parlamentu teprve čeká. Senátoři se pravděpodobně obrátí na Ústavní soud se žádostí o posudek. To zabere určitou dobu. Ujistil jsem francouzské publikum, že nejde o politickou hru. Smlouvu je nutné z demokratických důvodů prozkoumat a objasnit. Na konci tohoto procesu musí maximum poslanců a senátorů vědět, že vše je v naprostém souladu s naším ústavním pořádkem. Jsme poměrně vyspělá demokracie a neumím si představit, že bychom tak důležitý dokument schválili pouze manifestačně. Ostatně očekávám, že se tento proces protáhne přes letní přestávku v řadě zemí.

A jak v zahraničí reagujete na dotazy, kdy přejde Česká republika na euro?

Stejně jako doma. Že pro nás to není otázka ZDA, ale KDY. Kdy přijde správný čas přihlásit se do kurzového mechanismu ERM a určit cílové datum pro přijetí evropské měny. Zatím jsme to nemohli učinit, protože jsme neplnili kritérium povolené výše schodku veřejných financí.
Budeme také zvědavi, jak dopadne v květnu hodnocení Slovenska, které by chtělo mít euro od 1. ledna 2009. Pak se k tomuto tématu opět vrátíme. Není důvod být nervózní.
Někteří exportéři sice na zavedení společné evropské měny tlačí, ale když se podíváme na loňskou obchodní bilanci, měli historicky největší přebytek. Myslím, že není lepší důkaz, že se exportérům daří.

Berou vaše protějšky a partneři v EU tyto argumenty s pochopením, nebo jsou i námitky typu "ty nové země, mají to jako závazek, a přesto dělají fóry"?

Dánsko, Británie a Švédsko také nejsou členy eurozóny. Chceme mít shodu mezi centrální bankou a vládou, chceme si být jisti, že náš "pobyt" v mechanismu směnných kurzů (po dobu aspoň dvou let nesmí dojít k devalvaci vůči měně jiného členského státu, pozn. red.) bude skutečně úspěšný. Když jim tento postoj vysvětluji, tak ho chápou.

Radar jde do finále
K rychlému přijetí naopak spěje příprava smlouvy, jež položí právní rámec pro zvažovanou americkou radarovou základnu v Brdech. Jak je daleko?

Jednání pokračují, smlouva ještě není zcela hotova. Další příležitostí k vyjednávání je návštěva premiéra Topolánka ve Washingtonu koncem února.
Odvedli jsme kus práce, hodně komunikujeme s Poláky, kde se věci daly do pohybu. Dále vedeme rozhovory s NATO.
Čekáme, že se summit Aliance v Bukurešti začátkem dubna vysloví kladně k té části americké protiraketové obrany, jejíž prvky by mohly být umístěny u nás a v Polsku. Když budou tyto podmínky splněny, mohou být věci dotaženy do zdárného konce.

Co je zdárný konec?

Uzavření, dojednání hlavní dohody o zřízení radarové základny a s ní související úmluvy o tom, za jakých podmínek by mohly USA vyslat na české území vojáky k obsluze radaru. Chtěli bychom se také domluvit s Američany na užší strategické spolupráci, a to v oboru vědy, techniky a vývoje.

Platí varianta, že by smlouva o radaru mohla být podepsána už v Bukurešti?

To nemáme zatím stanoveno, nejdříve musíme jednání dokončit. Pak se budeme bavit o podpisu. Ten závěr ale podle mně může přijít na jaře. Nejde o to stanovit si datum. Jde o kvalitu dohod.

Igor Záruba

Alexandr Vondra (46) vystudoval geografii na PF UK v Praze. V roce 1989 byl mluvčím Charty 77 a jedním z autorů petice Několik vět. Od roku 1990 působil jako poradce prezidenta Václava Havla, první náměstek ministra zahraničních věcí, český velvyslanec v USA a zmocněnec vlády pro přípravu summitu NATO v Praze. V letech 2004-2006 byl odborným asistentem The German Marshall Fund of the US, jednatelem mezinárodní firmy Dutko Worldwide, přednášel na New York University (NYU) v Praze. Od září 2006 zastával funkci ministra zahraničních věcí ČR, od října 2006 je také senátorem, v lednu 2007 byl jmenován místopředsedou vlády pro evropské záležitosti.