S trochou trpkého humoru lze říci, že to je poněkud obehraná deska: Evropský účetní dvůr vydal potřinácté za sebou kritické stanovisko k zákonnosti hospodaření s prostředky rozpočtu ES. Výhrady vyjádřil ke čtyřem hlavním výdajovým oblastem z téměř 107 mld. eur rozpočtu, a to k prostředkům na společnou zemědělskou politiku, strukturální operace, interní politiku, vnější akce. K výdajům na předvstupní pomoc kandidátským zemím a administrativním výdajům, stejně jako k celkovým rozpočtovým příjmům, vydal výrok "bez výhrad".
Abych hned na úvod předešel nesprávné (černější) interpretaci výše uvedeného auditorskému výroku, musím zdůraznit, že ten v žádném případě neznamená, že by 90 % plateb z evropských fondů bylo uhrazeno v rozporu s platnou legislativou. A už vůbec to neznamená, že by taková nebo podobná porce evropských prostředků byla předmětem vědomé defraudace či jiné formy ekonomické kriminality. Zjednodušeně řečeno: pokud Účetní dvůr shledá, že míra nesprávností v operacích dané výdajové oblasti je vyšší než 2 % z celkového objemu, nemůže vydat kladný auditorský výrok.

STRUKTURÁLNÍ OPERACE. Nejvíce kritizovanou výdajovou oblastí byly za rok 2006 strukturální operace. Připomeňme, že se jedná o prostředky poskytované prostřednictvím čtyř fondů zejména na regionální rozvoj, zaměstnanost a sociální politiku a že výše evropských prostředků určených pro tuto oblast dosáhla v roce 2006 více než 32 mld. eur. Členské státy se podílejí na jednotlivých programech formou spolufinancování. Navíc celá oblast strukturálních politik je předmětem tzv. sdíleného řízení, kdy samotná implementace projektů je řízena prostřednictvím orgánů jednotlivých států.
Účetní dvůr prověřoval vzorek celkem 177 projektů ve dvanácti členských zemích a dospěl k závěru, že nejméně 12 % z objemu prostředků strukturálních fondů nemělo být vyplaceno, protože pokrývaly operace, které nebyly realizovány v souladu s platnou legislativou. Mezi nejčastější typy takových nesprávností patřily úhrady nezpůsobilých (neoprávněných) výdajů, porušení pravidel pro provádění veřejné soutěže, nedostatečná průkaznost dokumentace k uskutečněným výdajům a také proplácení nesprávných částek.

Takto vysoký podíl chybných částek je samozřejmě varující. Důvody leží v nedostatečně fungujících systémech v členských zemích. Když prováděl EÚD testování devatenácti z nich (v jedenácti členských zemích), žádný neshledal jako plně funkční a šest z nich označil jako neuspokojivé. Kontrolní systémy ČR do tohoto vzorku nebyly vybrány; určitým varováním by ale mělo být, že mezi oněmi šesti zcela neuspokojivými byly zařazeny všechny tři testované v tzv. nových členských zemích (po jednom z Polska, Maďarska a Slovinska).
Na příkrou kritiku reagoval i místopředseda Evropské komise Estonec Siim Kallas; vyzval členské země k lepšímu dohledu nad implementací programů v rámci strukturálních politik a pohrozil jim pozastavením čerpání prostředků z rozpočtu EU.

SPOLEČNÁ ZEMĚDĚLSKÁ POLITIKA. Ani největší balík výdajů hrazený z rozpočtu EU - společná zemědělská politika (téměř 50 mld. eur v roce 2006) - se nevyhnul kritickému stanovisku. Účetní dvůr upozornil na vysokou míru chybovosti odhalenou v realizaci programů na podporu rozvoje venkova. Naopak výrazně klesla chybovost u páteřních výdajů společné zemědělské politiky - podpor vyplácených na plochu a na hospodářská zvířata - pro jejichž administraci a kontrolu je členskými zeměmi používán systém známý pod akronymem IACS. To je samozřejmě pozitivní zjištění i s ohledem na podíl těchto plateb v celkovém rozpočtu EU (zhruba jedna třetina).
Účetní dvůr znovu kritizoval složitost pravidel pro způsobilost výdajů, zejména u tzv. agroenvironmentálních opatření v rámci programů rozvoje venkova, ve kterých se zemědělci mnohdy jen těžko orientují. Tato kritika jde na vrub Komise, stejně jako nedostatečnost její vlastní kontrolní činnosti v členských státech.

KOMISE SE BRÁNÍ. Častou obranou Evropské komise, ale i řady europoslanců, proti kritice nedostatků odhalených Účetním dvorem, je poukazování na skutečnost, že právě dvě největší výdajové oblasti unijního rozpočtu - společná zemědělská politika a strukturální fondy, tedy 78 % unijních výdajů - jsou implementovány samotnými členskými zeměmi a vůči nim by tedy měla primárně směřovat kritika dvora.
Tato obhajoba má určité opodstatnění, avšak i své trhliny. Jistě platí, že právě dotační programy, ať hrazené z jakýchkoliv rozpočtů, vykazují největší riziko chyb a neoprávněného použití rozpočtových prostředků. Na druhé straně je to právě Komise, kdo má konečnou zodpovědnost za supervizi plnění rozpočtu s tím, že spolu s odpovědností jde ruku v ruce pravomoc, např. kontroly fungování řídicích systémů v členských státech včetně případného využití sankcí. Navíc dvůr opakovaně vydal záporné stanovisko i vůči dvěma rozpočtovým oblastem, které jsou ve výlučné řídicí kompetenci Komise. Jde o tzv. interní politiky (různorodé programy na výzkum a vývoj, vzdělávání, ekologii, dopravní sítě, atd.) a vnější akce (zahraniční rozvojová a humanitární pomoc), které dohromady čítaly v roce 2006 přes 14 mld. eur výdajů.
Abych nechtěně nezavdal důvod ke skepsi, že EU je ukázkově špatným rozpočtovým hospodářem, doporučuji prolistovat si Věstníky Nejvyššího kontrolního úřadu. Zprávy NKÚ o hospodaření s národními rozpočtovými prostředky ČR a úrovni rozpočtového managementu našich ministerstev nejsou o nic veselejším čtením.

Jan Kinšt
člen Evropského účetního dvora za ČR

Výroční zprávu Evropského účetního dvora najdete na www.eca.europa.eu.

Související