Není známo, co nezaměstnaná JUDr. Dagmar Kopecká jedla v posledním roce života před svou sebevraždou. Jisté je jen to, že po zaplacení inkasa (3272 Kč) jí z dávek státní sociální péče (4100 Kč) zbylo pouhých 828 korun měsíčně. Tedy 28 korun na den. Když pak prohrála soud s katastrálním úřadem, kde ji odmítli zaměstnat, aby nezvyšovala věkový průměr, neměla už ani na zaplacení soudních poplatků ve výši čtyři tisíce korun. Leda by prodala byt.

Zda právě tohle bylo poslední kapkou v pověstné číši, se můžeme jen dohadovat. K dispozici máme pouze ústřižky zaplacených složenek, rozsudek jménem republiky a pár dalších písemností. Z nich mapujeme osud ženy, která nenašla práci, ačkoli se snažila, seč mohla.

Její boj o ztracenou čest bortí mýtus, že dlouhodobě nezaměstnaní středního věku jsou pouze pasivní lidé bez vzdělání. Za své bere i klišé, že záchranná náruč sociální sítě je příliš štědrá na to, aby se vyplatilo hledat místo.

KAZILA BY PRŮMĚR. Klíčovou úlohu v případu hraje doporučenka úřadu práce, s níž uchazeč o zaměstnání obchází avizovaná volná místa. Ředitel Katastrálního úřadu v Berouně Karel Kočí v ní odmítá přijmout JUDr. Kopeckou na uprázdněné místo právníka úřadu. Zdůvodnění je vskutku pozoruhodné: "Nevyhovuje věkový průměr, kvůli perspektivě zapracování je požadován mladý pracovník." JUDr. Kopecké bylo v té době 49 let, takže do zákonného odchodu do důchodu jí zbývalo 13 roků. Že by se za tu dobu nestačila v úřadě zapracovat? Nesmysl.

"S převodem nemovitostí měla paní Kopecká bohaté zkušenosti. Léta pracovala v cementárnách, pro které vykupovala pozemky určené k těžbě. Na katastru byla takříkajíc jako doma," říká bývalá advokátka nezaměstnané právničky Daniela Světlíková.

Poukazem na věk uchazečky porušil šéf katastrálního úřadu zákon o zaměstnanosti. V něm se výslovně hovoří o rovnosti příležitostí na trhu práce. Věk nesmí být překážkou přijetí stejně jako rasa nebo pohlaví uchazeče.

FORMÁLNÍ POKUTA. "My jsme za to katastrálnímu úřadu uložili pokutu," vybavuje si okolnosti případu právnička Úřadu práce v Berouně Jiřina Nováková. Na další podrobnosti si nevzpomíná, je to prý už stará záležitost.

K písemnému odmítnutí uchazečky došlo 12. března 2002. Oznámení o volném místě právníka katastrálního úřadu viselo na pracovním úřadě dál. Paní Kopecká ho pravidelně míjela.

Uložená pokuta činila deset tisíc korun, přičemž maximální možná výše mohla dosáhnout až čtvrt milionu. Nový zákon o zaměstnanosti, který platí od letošního října, zvýšil horní hranici sankce na milion korun.

"Ta pokuta byla čistě formální. Úřad práce ji navíc uložil, až když se do věci vložil Český helsinský výbor," podotýká advokátka Světlíková. Specializuje se na obhajobu lidských práv a z grantu předvstupní pomoci Evropské unie Phare měla zdokumentovat rovnost v pracovně právních příležitostech v Česku. Kauzy paní Kopecké před soudem se ujala s přesvědčením, jak Unii dokážeme vyspělost naší justice. Naservírovat soudci tak zjevný důkaz diskriminace v písemné podobě se advokátovi podaří jen zřídka.

DVOJÍ METR SOUDŮ. "Mohl to být precedens pro další obdobné spory, jenže soud rozhodl jinak," přiznává Světlíková. Soudce Vojtěch Cepl prohlásil, že v Česku neexistuje právo na práci, takže katastrální úřad nelze postihnout. Jinými slovy, jestliže neexistuje zákonný nárok na práci, jsou protidiskriminační zákony neúčinné, i když existuje jasný písemný důkaz, že katastrální úřad porušil zákon. Soudce tím vyslal signál i pro příští podobné spory.

Katastrální úřad nasadil do soudní pře těžký kalibr. Advokáta mu dělal sedmdesátiletý právník. V rozsudku stojí, že katastrální úřad zaměstnává i starší pracovníky, než byla JUDr. Kopecká.

Pozoruhodné je, že diskriminaci uchazeče o zaměstnání už předtím jiný soud posuzoval jiným metrem. Romská žena vysoudila odškodné 50 tisíc korun za to, že ji zaměstnavatel nepřijal kvůli barvě pleti.

AKTIVITA PŘÍTĚŽÍ. Advokátka Světlíková nemůže soudci Ceplovi zapomenout, že během procesu několikrát zapochyboval o odborných kvalitách její klientky. Pozastavil se nad tím, jak je možné, že prošla nejméně 15 výběrovými řízeními o zaměstnání a nikde neuspěla. "Ta paní byla velmi snaživá a on jí tuto aktivitu vlastně vyčetl", podotýká Světlíková.

Paní Kopecká vystudovala práva při zaměstnání a ještě si udělala doktorát. Získala titul JUDr., který měl pro některé naše bývalé politiky takové kouzlo, že si ho psali před jméno, i když jim nepatřil. O zaměstnání přišla při reorganizaci. Pak ji porazil motocykl. Nové místo si našla dřív, než se stačila úplně uzdravit, takže odešla ve zkušební době. Do toho jí zemřela matka, o kterou pečovala. Od ledna 2001 byla v evidenci úřadu práce. O žádné další zaměstnání už nezavadila. Po vypršení podpory v nezaměstnanosti žila ze sociálních dávek. Od listonošky je přebírala se sklopenýma očima.

MRTVÍ SE NESOUDÍ. "Po prohraném soudu se rozešla ve zlém i se mnou. Ještě jsem jí pomohla sepsat odvolání. Že nežije, jsem se dověděla náhodou. Když jsem s jiným případem přišla k soudu, ptali se mě, proč moje bývalá klientka nepřebírá obsílky. Pak vyšlo najevo, že spáchala sebevraždu," říká Světlíková. Odvolací soud nebude, mrtví se nesoudí. Zda soudce Vojtěch Cepl rozhodl správně, může přezkoumat pouze Soudcovská unie. Podle českých zákonů jsou soudci nezávislí a neodvolatelní. Ředitel Katastrálního úřadu v Berouně Karel Kočí, dnes 62letý, je ve funkci dodnes. Telefony nezvedá, úřad se stěhuje.

"Nevydali jsme žádný předpis, který by ukládal obsazovat volná místa na našich územních pracovištích mladými pracovníky", tvrdí ředitelka sekretariátu předsedy Českého úřadu zeměměřičského a kartografického Jarmila Daňková. Šéf berounského pracoviště Kočí podle ní jednal v rozrušení, když ho JUDr. Kopecká vyrušila z pilné práce. Takže napsal, co napsal, i když skutečný důvod pro odmítnutí uchazečky byl jiný. Prý neuměla zacházet s počítačem. Advokátka Světlíková s tím nesouhlasí.

"Moje bývalá klientka počítač ovládala, ale doma ho neměla. Korespondenci vyřizovala na psacím stroji."

NA PODPOŘE DÉLE. Znevýhodněné postavení padesátníků na trhu práce už nepřímo přiznali i zákonodárci. Nový zákon o zaměstnanosti prodlužuje délku vyplácení podpory v nezaměstnanosti z šesti měsíců na devět pro občany nad 50 let, a na rok pro 55leté a starší. Musejí však mít odpracováno aspoň 25, resp. 30 let. Poslanec Antonín Zralý (KSČM) z výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, který byl zpravodajem zmíněného zákona ve Sněmovně, však upozornil, že tento krok byl vynucen vstupem do Unie. Ve většině unijních států se podpora vyplácí déle a její podíl ze mzdy je vyšší.

"Zákon, který zakazoval propouštět pracovníky dva roky před důchodem už dávno neplatí," říká Zralý.

Zákon o zaměstnanosti zakazuje diskriminační inzeráty v tisku typu práce v mladém kolektivu, přesto je jich dost. Například firma T. B. I. hledá obchodní zástupce ve věku 25 až 35 let. Mají prodávat teploměry. Na otázku, zda by jim vyhovoval i čtyřicetiletý uchazeč, jsou zjevně v rozpacích, ale pak jsou ochotni udělat výjimku. Zájemce ale musí obstát ve výběrovém řízení. Kasino Gold Happy Day láká zájemce do mladého kolektivu. Je to prý důležitá informace pro ty, kdo neradi pracují s mladými. V restauraci U radnice si pod pojmem mladý pracovník představují člověka do 25 let. Vyučení v oboru nepožadují.

MLÁDÍ ZLENIVÍ. "Mladé pracovní kolektivy stejné generace skrývají jedno velké úskalí. Lidé zleniví a nebudou připraveni na vlastní stáří. Budou postrádat kladné vzory, s nimiž by se mohli ztotožnit," připomíná lékařka Tamara Tošnerová. Ve Vinohradské nemocnici v Praze má poradnu pro problémy stárnutí. Řada pacientů - mužů s diagnózou deprese se jí svěřuje, jak nešetrně byli odmítnuti při hledání zaměstnání ve svých 45 letech. Ženy o podobných problémech hovoří už od 35 let.

"Mladí lidé často vůbec nepřijdou do kontaktu se zástupci jiné generace. Chlapci, kteří v nemocnici vykonávají civilní vojenskou službu, se osobně setkají se staršími lidmi až ve styku s pacienty. Někteří si dokonce pochvalují, že teprve díky civilce poznali nejrůznější věkové skupiny."

Na přehnaném kultu mládí podle ní velmi parazituje plastická chirurgie a kosmetický průmysl. Ačkoli je střední generace početnou zákaznickou skupinou, pro tyto věkové kategorie neexistuje žádné vhodné oblečení ani účesy. Nemáme žádné cestovní kanceláře pro seniory.

ZDRAVĚJŠÍ A VZDĚLANĚJŠÍ. Dnešní generace padesátiletých je podle lékařky Tošnerové zdravější a vzdělanější, než byli jejich rodiče. Nepoznali válku ani hmotnou nouzi. S pomocí vyspělé zdravotní péče mají šanci dožít se podstatně vyššího věku. Jde o to, aby jejich život byl i po padesátce kvalitní.

"Každý si musí včas vytvořit dostatečně pestré portfolio životních hodnot, v němž zaměstnání nesmí být jedinou položkou. Bez dalšího vzdělávání to ale nepůjde. Je třeba také počítat s tím, že s jednou profesí už nevydržím celý život," zdůrazňuje.

Záliby a mimopracovní aktivity jsou podle ní dobrým startovacím můstkem pro další kariéru. Když nic jiného, člověk pozná lidi z jiných profesí, což mu případně umožní najít nové místo. Kdo už se necítí dostatečně zručný, může svůj obor učit jiné. Doktorka Tošnerová organizovala loni v Praze seminář "Ještě jsem tady" o aktivitách seniorů. Nejvíce zaujal mladý podnikatel, který ve své dílně zaměstnal otce a jeho přátele.

Tošnerová říká, že nešvar přezírání starších lidí začíná už televizní obrazovkou. V hlavním vysílacím čase je prakticky nevidíte. Mluvčí ČT Martin Krafl však popírá, že by věk byl hlavním kritériem přijetí. "Třeba pan Velíšek je starší," vybavuje si tváře moderátorů, ale nikdo další už ho nenapadá.