Popište, jak se bude postupovat při výpočtu nemocenských dávek a hrubého výdělku. Zákon poměrně komplikovaně definuje redukční hranice.

Po nejrůznějších peripetiích byl v nedávných dnech schválen nový zákon o nemocenském pojištění a také novela souvisejících zákonů. Byly publikovány ve Sbírce zákonů pod čísly 187/2006, respektive 189/2006 a mají vstoupit v účinnost od 1. ledna 2007.

V určitých případech nebude pojištěným osobám vyplácena v případě pracovní neschopnosti nemocenská dávka, ale namísto toho bude jejich zaměstnavatel povinen poskytovat těmto osobám tzv. náhradu mzdy. Pravidla pro stanovení výše této náhrady mzdy stanoví novela zákoníku práce. Tyto dodatečné náklady by pak mělo zaměstnavatelům kompenzovat snížení sazby pojistného na nemocenské pojištění placené zaměstnavatelem ze současných 3,3 % na 1,4 %.

Pokud je v současné době zaměstnanec uznán práce neschopným, náleží mu od prvního dne této pracovní neschopnosti nebo karantény nemocenská dávka. V souladu se zněním nového zákona o nemocenském pojištění bude však nemocenská dávka ze systému nemocenského pojištění, tzn. dávka hrazená státem, vyplácena pouze pokud tato pracovní neschopnost či karanténa bude trvat déle než 14 dnů, a to od 15. dne. Během prvních 14 dnů pracovní neschopnosti musí zaměstnavatel poskytovat nemocnému výše zmiňovanou náhradu mzdy.

Výpočet náhrady mzdy vychází z částky průměrného výdělku tak, jak jej stanoví zákon o mzdě. Průměrný výdělek se stanoví na základě příjmu dosaženého zaměstnancem za kalendářní čtvrtletí předcházející kalendářnímu čtvrtletí, v němž pracovní neschopnost vznikla. Pro účely výpočtu náhrady mzdy se vypočítává průměrný výdělek denní, který se dále upraví. Pro úpravu tohoto průměrného výdělku je nutno znát tzv. redukční hranici nově v zákoně definovanou.

Redukční hranice jsou tři. Při jejich aplikaci se postupuje obdobně jako v současnosti při úpravě denního vyměřovacího základu, jejich výpočet je však odlišný. Druhá a třetí redukční hranice jsou stanoveny poměrně jednoduše, jako 1,5násobek respektive 3násobek redukční hranice první. Tato první redukční hranice je však stanovena jako "jedna třicetina součinu všeobecného vyměřovacího základu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se výše redukčních hranic stanoví, a přepočítacího koeficientu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu". Ani přes takto komplikovanou formulaci není třeba propadat panice, stačí si jen rozebrat její jednotlivé komponenty. "Jedna třicetina" je pojmem jednoznačným, takže zbývá identifikovat příslušný "všeobecný vyměřovací základ", "kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku", a "přepočítací koeficient". "Všeobecný vyměřovací základ" nalezneme v § 17 odst. 2 zákona č. 155/ /1995 Sb., o důchodovém pojištění. Je stanovován nařízením vlády vždy za kalendářní rok do 30. září následujícího kalendářního roku. "Přepočítací koeficient" je definován v § 17 odst. 4 téhož zákona a je rovněž stanovován nařízením vlády ve výše uvedeném termínu. Jelikož se pohybujeme v roce 2006, soustředíme se na ukazatele z "kalendářního roku, který roku 2006 o dva roky předchází", tedy z roku 2004. Pro rok 2004 činí na základě zmíněného nařízení všeobecný vyměřovací základ částku 17 882 Kč, přepočítací koeficient pak 1,0532. Vynásobíme-li zmíněné komponenty, dojdeme k číslu 18 833,32, a nyní již stačí stanovit "jednu třicetinu". Jedna třicetina částky činí po zaokrouhlení 628 Kč. Tím jsme vypočetli první redukční hranici, od níž se dále odvozují ostatní dvě:

E06_2339a.gif

Pro výpočet náhrady mzdy je třeba redukční hranice upravit?

Ano. Uvedené redukční hranice slouží jen pro výpočet nemocenských dávek. Pro výpočet náhrady mzdy v roce 2006 (hypotetické, zákon nabude účinnosti až od roku 2007), by redukční hranice byly stanoveny následovně:

E06_2339b.gif


Na základě těchto redukčních hranic se průměrný výdělek dále stanoví takto:


E06_2339c.gif


Ve chvíli, kdy jsme dospěli k částce denního průměrného výdělku upraveného podle výše uvedených postupů, máme základ pro výpočet náhrady mzdy. Samotná náhrada se pak poskytuje ve výši 30 % průměrného výdělku za první tři dny pracovní neschopnosti či karantény a ve výši 69 % průměrného výdělku za zbylé dny pracovní neschopnosti, maximálně však po dobu 14 dnů. Nejvyšší možná náhrada mzdy za 14 dnů pracovní neschopnosti by teoreticky v roce 2006 tak činila 12 769 Kč, pokud není v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu zaměstnavatele stanoveno jinak. I při odlišné úpravě však lze poskytnout náhradu mzdy maximálně do výše průměrného měsíčního výdělku.

Gabriela Ivanco
Mazars


Gabriela Ivanco se v rámci firmy Mazars zabývá daní z příjmů fyzických osob a oblastí sociálního zabezpečení.

Připomíná: Náhradu mzdy lze poskytnout maximálně do výše průměrného měsíčního výdělku.

Související