Česká republika investuje mnohem více než jiné země střední a východní Evropy v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP) do výzkumu a vývoje, ale na výstupu to není znát. Tedy pokud ho měříme počtem přihlášených patentů. Upozorňuje na to nedávno publikovaná zpráva OECD Cesta k růstu 2006. Vyplývá z ní, že v kategorii tzv. triádních patentů, tj. takových, které chrání vynález u tří patentových úřadů (evropského, amerického a japonského) zároveň, jsou na špici Švýcarsko, Německo a severské země. Vynálezci tam ročně podávají přes sto patentů na milion obyvatel v produktivním věku. V Česku dosahuje toto číslo zhruba 1,67. V Polsku a na Slovensku je to sice o něco méně, ale v Maďarsku asi dvakrát tolik (4,04). Průměr zemí OECD dosahuje téměř padesátky.

Patenty odrážejí inovační výkonnost, jsou ukazatelem úspěšnosti výzkumu a vývoje. Rady OECD jsou v rovině obecných doporučení. Umožnit rychlejší zakládání firem, zvýšit počet absolventů VŠ, zavést školné doprovázené půjčkami pro studenty a lépe řídit a koordinovat inovační politiku.

ZVÝŠENÍ VEŘEJNÝCH VÝDAJŮ, které se u nás podílejí na financování výzkumu a vývoje asi dvěma pětinami, situaci samo o sobě nezmění. Na místě je spíše jejich zefektivnění, tvrdí zpráva OECD, a výraznější přesun od institucionálního k projektovému financování.

Počet udělených patentů z mezinárodních úřadů ukazuje na schopnost řešitelského týmu svůj vynález "prodat" do světa. Málo mezinárodních patentů znamená, že si buď svého výzkumu nevážíme a jeho výsledky neumíme chránit, nebo že se někde zadrhává spolupráce vysokých škol a výzkumných pracovišť s podnikatelskou sférou.
Související