Nejsme vědeckými tygry v ekonomii

Zpočátku to vypadalo tak, že se Ministerstvo školství probudilo. Když před rokem vyhlásilo výsledky hodnocení dlouhodobých výzkumných záměrů, bylo to poprvé, kdy je posuzovalo podle kvality předloženého projektu. To v minulých letech se ani moc nevybíralo, ani nehodnotilo, a nějaké peníze se našly skoro na každý předložený projekt a na každé pracoviště. Loni však zůstala skoro polovina předložených projektů za branami.

Pražská Vysoká škola ekonomická dopadla téměř katastroficky. Fakulty předložily třináct projektů pro sedmileté období 2005-2011, ale uspěly jen dva. V předcházejícím období měla VŠE profinancováno osm výzkumných záměrů.

KRITICI ministerstvu vyčítali, že hodnotilo jen samotné projekty, bez jejich vazby na předchozí výsledky předkládajících pracovišť. Ve světě je tomu přesně naopak. Tam hrají výraznou úlohu objektivně měřitelné předchozí výsledky.

Čím lze vědu měřit?

Světová věda se měří na kusy. Přesněji řečeno, počtem publikačních a citačních záznamů v odborných časopisech, a čím je časopis prestižnější, tím lépe. Vědec nebo výzkumný pracovník, který nepublikuje výsledky svého bádání právě tam, neexistuje. Databáze publikačních a citačních záznamů jsou celkem spolehlivým ukazatelem vědecké výkonnosti, přinejmenším proto, že je to kritérium objektivně měřitelné.

MŠMT právě vyzvalo vysoké školy a další výzkumné instituce, aby předložily návrhy na výzkumné závěry na další cyklus do 1. března 2006. Až se budou odevzdávat, publikační aktivita ve světově uznávaných časopisech bude mít v hodnocení mnohem větší váhu než dřív. Existují i další příležitosti pro otištění odborného příspěvku, třeba v lokálních časopisech, ale ty už budou hrát jen okrajovou roli.

A JAK JSOU PŘIPRAVENI čeští ekonomové na změny hodnocení? Závěry analýz jejich publikační činnosti, které provedly nezávisle na sobě dva týmy pracující na českých vysokých školách, přinášejí spíše smutný pohled pod pokličku české ekonomické vědy. Obě studie představují útok do vlastních řad, pokus o anamnézu nemoci v prostředí, které je autorům důvěrně známé. František Turnovec je profesorem na Institutu ekonomických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy (IES FSV UK) a jeho kolegové Martin Macháček a Eva Kolcunová působí na Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské - Technické univerzity v Ostravě (EF VŠB-TU). Úplné výsledky studií budou publikovány v prosincovém čísle odborného časopisu Finance a úvěr. Ten je mimochodem jedním ze dvou českých ekonomických časopisů, které mají mezi světovou ekonomickou obcí určitou váhu (mají "nenulový impakt faktor", viz box na str. 19).

Tím nejdůležitějším zjištěním je však samotný fakt, že výsledky českého ekonomického výzkumu se objevují v odborných ekonomických časopisech jen sporadicky. A v zahraničních ještě méně. Dvě třetiny všech článků s mezinárodním ohlasem od našich autorů byly publikovány v domácích časopisech.

Chceme-li porovnávat výsledky se světem, musíme použít mezinárodní databáze. Domácí databáze RIV, udržovaná Radou vlády ČR pro výzkum a vývoj, neumožňuje eliminovat tzv. virtuální publikace. Jde o sborníky z domácích a zahraničních konferencí nebo fakultní sborníky, jejichž vydání mnohdy slouží jen k tomu, aby si autoři odfajfkovali kolonku pro publikační záznam. Takové publikace téměř nikdo nečte, jejich význam je prakticky nulový a v celosvětových databázích je nenajdeme.

Na poměřování a hodnocení univerzit, fakult, či neuniverzitních pracovišť i jednotlivých pracovníků si musíme zvyknout. Je to trend, který k nám nevyhnutelně směřuje ze Spojených států a který nemůžeme zastavit. Není divu, bez toho bychom těžko nalezli objektivní kritéria, jak výzkum financovat.

Kde hledat příčiny nízké publikační akti-vity našich ekonomických badatelů? Nedostatkem příležitostí to nebude. Kvalitní článek si místo na slunci najde, přestože prestižní zahraniční časopisy běžně berou jen každý čtvrtý nebo pátý rukopis a ty nejlepší třeba jen každý desátý. Když je však někdo nejlepší, je jedno, kolik dalších stojí za ním v řadě.

VŠECHNY RUKOPISY obvykle procházejí anonymním recenzním řízením. Každý článek je hodnocen zpravidla dvěma nebo " třemi recenzenty, kteří o sobě navzájem nevědí a navíc neznají ani jméno autora. Profesor Turnovec, který je sám členem redakčních rad tří zahraničních časopisů, říká:

"Velká náročnost a zároveň svědomitost recenzenta, který často svými ne vždy zdvořile formulovanými návrhy přispěje ke zdokonalení článku, je součástí profesionální etiky. Tato praxe je kupodivu vnímána některými našimi autory jako forma diskriminace a případný neúspěch, resp. neochota se této soutěže zúčastnit, jsou zdůvodňovány zpochybňováním objektivity publikační praxe v zahraničních časopisech, totiž že upřednostňují kolegy a známé. Není tomu tak."

Díky takto nastaveným pravidlům mohou projít jen ty nejlepší práce. Pro neúspěšné to neznamená, že by jejich snažení přišlo vniveč. Nic jim nebrání nabídnout svůj článek jinde.

Turnovec navíc přiznává, že autoři "z východu" jsou redakčně podporováni, i když doba jejich hájení už skončila. Na konci devadesátých let měli naši autoři díky lepšímu přístupu k čerstvým datům a dokonalejší znalosti domácí problematiky unikátní možnost využít tématu ekonomické transformace, o jejíž studium byl ve světě zájem. Dokonce i tehdy však články českých autorů nacházely cestu do prestižních ekonomických žurnálů jen velmi zřídka.

I dnes je podle empirické studie Martina Macháčka český ekonomický výzkum poměrně specifický, ale jeho témata míří spíše mimo hlavní světový proud. Klade důraz spíše na makroekonomická témata a na dějiny ekonomických myšlení než na témata mikroekonomická. I to je dozvukem transformačního období, ve kterém byla makroekonomie akcentována. Naopak v zahraničních renomovaných časopisech je výraznější zájem o ekonomickou analýzu firemního prostředí, trh práce, nedokonalou konkurenci a další jevy praktického života.

NEDOSTATEK SEBEVĚDOMÍ vědců nemusí být překážkou fatální.

"Pokud se někdo necítí na vědu na té nejvyšší mezinárodní úrovni, má možnost psát o specifických problémech do méně prestižních, ale přesto impaktovaných časopisů," říká Martin Macháček.

Autoři, kteří si nejsou jisti svou angličtinou, mohou si vybrat ze dvou domácích impaktovaných časopisů, jimiž jsou Politická ekonomie a Finance a úvěr. Členové redakčních rad domácích odborných časopisů přesto zápasí s nedostatkem kvalitních rukopisů. František Turnovec však upozorňuje: "Publikovat v češtině v dalších domácích ekonomických časopisech, ať už odvětvových nebo fakultních, může mít kulturně vzdělávací a informační význam, ale věda se v nich nedělá. Touto cestou autoři na mezinárodní akademický trh nevstoupí."

Srovnáme-li vědeckou produktivitu českých ekonomů s kolegy z porovnatelných evropských zemí střední velikosti (Nizozemsko, Belgie, Rakousko, Řecko), nevedeme si příliš dobře. Vědecká výkonnost vysokoškolských ekonomů a fakult v ČR, vyjádřená počtem publikací na obyvatele, zaostává za všemi (třikrát méně než v Nizozemsku, méně než polovina výkonu Belgie, 75 % výkonu Rakouska a o něco méně než v Řecku). Kvalitativní rozdíly odvozujeme z toho, jaká část vědecké produkce se neodváží do mezinárodního prostředí: zatímco u nás se impaktované národní časopisy podílejí 68 % na celkové produkci, v Rakousku je to pouze 6 %, v Nizozemsku 8 % a v Řecku a Belgii okolo 25 %. Čím nižší je podíl národních časopisů na vědecké produkci, tím vyšší je přítomnost na mezinárodním akademickém trhu.

"Rozhodně nepatříme mezi vědecké tygry v oboru ekonomie, i když naše nepočetná špičková pracoviště reprezentují na rozdíl od minulosti lepší průměr v Evropě," dodává profesor Turnovec.

Proč však naše ekonomická vědecká pracoviště provázejí takové výsledky? Ekonomičtí vědci nejsou motivováni k tomu, aby se snažili prosadit v zahraničí.

"Žebříčky institucí a jednotlivců podle vědeckého výkonu se ve světě dělají už dávno, ale u nás je nikdo nepostrádal," říká František Turnovec.

Už samotné zveřejnění analýzy může napomoci lepším výkonům. Není nic horšího, než se najít na posledních místech.

AKADEMICKÉ PRACOVNÍKY netlačí k lepší vědecké výkonnosti ani požadavky kariéry, jak ve své studii naznačují Martin Macháček a Eva Kolcunová. Pokusili se o empirickou analýzu publikačních aktivit uchazečů o profesorské a docentské hodnosti v oblasti ekonomických disciplín. Podobně jako Turnovec použili pro srovnání mezinárodní databáze publikačních a citačních indexů, ale zaměřili se jen na časopisy s impaktním faktorem. A výsledek analýzy?

"Minimálně polovina novopečených vysokoškolských profesorů a docentů pro mezinárodní komunitu ekonomických výzkumníků zkrátka a dobře neexistuje," uvádí studie.

Nemají jediný záznam v databázi Web of Science. V českém prostředí totiž zatím převažují odlišná kritéria, která o úspěchu kandidáta na docenta či profesora rozhodují. Patří mezi ně členství v zahraniční vědecké instituci či členství v redakční radě vědeckého časopisu a pedagogické aktivity.

"Jednotlivá kritéria jsou však pouze orientační. Konečné rozhodnutí o udělení vědecké hodnosti bývá výsledkem tajného hlasování členů vědecké rady příslušné vysoké školy," říká Martin Macháček a pokračuje: "Uplatňuje se tu vliv ducha rakousko-uherské univerzity".

Podle Macháčka a Kolcunové však napříč kontinentální Evropou existují rozdíly. Například ve Francii a Španělsku je již dnes patrný příklon k americkému způsobu hodnocení, ve kterém mají rozhodující vliv na habilitační a profesorská řízení objektivní kritéria jako právě publikace v renomovaných odborných časopisech.

U nás je zatím pořád mnoho vysokých škol orientováno primárně na pedagogickou činnost, takže na samotnou vědu už zbývá méně času. I to je pravděpodobně odpověď na otázku, proč se umísťují na předních místech žebříčku malá pracoviště, která se orientují hlavně na výzkum (viz tabulku na str. 18).

A tak doufejme, že mladší generace bude mít víc možností věnovat se výzkumu. Pokud ovšem dříve neodejde do zahraničí za lepším. Charakteristické jsou výsledky každoroční soutěže Mladý ekonom, kterou vyhlašuje Česká společnost ekonomická pro práce ekonomů do třiceti let. Na prvních dvou místech se umístili ekonomové, působící mimo republiku, na třetím místě pak ekonom z institutu CERGE-EI, který je díky orientaci na výzkum považován za špičkové vědecké pracoviště.

Naši ekonomičtí vědci bez publikačních aktivit se v evropské konkurenci těžko prosazují. A pak hůře dosáhnou i na evropské peníze.

Top10 veřejných ekonomických vědeckých pracovišť

1. CERGE-EI

2. Institut ekonomických studií FSV UK

3. Výzkumné útvary České národní banky

4. Ústav teorie informace a automatizace

AV ČR, oddělení ekonometrie

5. VŠE, Fakulta národohospodářská

6. VŠE, Fakulta financí a účetnictví

7. VŠE, Fakulta informatiky a statistiky

8. Univerzita Hradec Králové,

Fakulta informatiky a managementu

9. VŠE, Fakulta mezinárodních vztahů

10. Masarykova univerzita,

Ekonomicko-správní fakulta

(podle počtu a vlivu vědeckých publikací, uvedených v mezinárodních databázích WoS a EconLit za období 1994-2003, přepočteno na průměrný publikační výkon jednoho pracovníka)

Při hodnocení by obstála i malá soukromá pracoviště: Newton College a Centrum ekonomických studií Vysoké školy ekonomie a managementu.

Top10 v ČR působících ekonomů

10. Izák Vratislav (VŠE FFÚ)

(podle počtu a vlivu vědeckých publikací, uvedených v mezinárodních databázích WoS a EconLit za období 1994-2003)

Zdroj: František Turnovec: Institucionální vědecký kapitál a individuální výkonnost ekonomů v ČR, Finance a úvěr - Czech Journal of Economics and Finance, č. 11-12, 2005.

Jaká je budoucnost ekonomické vědy

Letošní ročník soutěže o Mladého ekonoma a o Cenu Karla Engliše, které pořádá Česká společnost ekonomická, ukázal, že mladí ekonomové mají ambice zařadit se do světové špičky. Dvě třetiny přihlášených prací byly sepsány anglicky.

Mladý ekonom roku 2005:

1. místo: Jakub Kastl (Northwestern University, Illinois, USA): Discrete bids and empirical inference in divisible goods auctions,

2. místo: Mariola Pytlíková (Aarhus Business Scholl, Dánsko): Migration from new EU member countries

3. místo: Tomáš Konečný (CERGE-EI): Invoicing Currency, Distribution Costs, and Pricing Decisions of Firms

Cena Karla Engliše 2005:

Martin Gregor (IES FSV UK): Committed to deficit: the reverse side of fiscal governance

Týdeník Ekonom je mediálním partnerem Ceny Karla Engliše.