Kdo je u nás špičkou, je v Evropě jen průměrem

>>Česká ekonomika je malá a otevřená, a tím je limitována. Na malém prostoru toho nemůžeme příliš mnoho vymyslet,« říká profesor Hindls.

Z pěti porevolučních rektorů VŠE, počítáme-li i vás, jsou dva statistici. Čím si můžeme tuto převahu statistiků v rektorských funkcích vysvětlit?

Na VŠE je statistika spíše statistikou ekonomickou. Já sám se už statistikem cítím jen zčásti a možná se dnes o trochu více považuji za ekonoma. Ekonomie se totiž přes data a analýzy docela dobře pozoruje. A hospodářská a sociální statistika představuje takovou klíčovou dírku do ekonomie. Pokud dobře rozumíte tomu, jak data vznikají, jak se dají interpretovat a co si za nimi můžete představit, tak vám to umožní se nad věcmi zamýšlet a získat jiný, možná realističtější pohled na ekonomii.

Na druhou stranu, vezmete-li si některé ekonomické teorie, zjistíte na datech, že ne vždy platí. Pomocí statistiky si tedy lze upřesňovat pohled na ekonomii. A dnes už možná ani nemůžeme přesně určit, jak ostrá je hranice mezi ekonomií a ekonomickou statistikou.

Ekonomie prostě potřebuje exaktní základ, teorii musíte konfrontovat s empirií. Jen je možná škoda, že statistice trochu chybí takový ten lidský rozměr, záživnější tvář.

Lidský rozměr? Co tím myslíte?

Ve statistice se ještě nenarodil velký popularizátor vědy. Někdo, kdo by uměl statistiku jednoduchým způsobem, lidsky vyložit. Takový Alfréd Rényi a jeho Hovory o matematice. Nebo v našich poměrech Jiří Grygar, který dokázal popularizovat astronomii - vědu podobně složitou, jako je statistika.

Ve svém volebním programu jste si jako jeden z cílů vytyčil budování dobré značky VŠE. Co se za tím skrývá?

Dnes existuje možná až pět desítek ekonomických fakult včetně soukromých vysokých škol a všechny představují konkurenci. Mnozí studenti už nejdou studovat na VŠE, neboť existuje podobná fakulta v Brně, v Ostravě a jinde. Proto musíme být vždy o krok vpředu, musíme nabízet i obory, které jiné školy nabídnout nemohou. Vytvářet nové studijní programy, vyjadřovat se k problémům. To je skoro povinnost školy, která chce být vlajkovou lodí ve svém oboru.

A co je třeba pro to udělat?

Především bych chtěl ve vedení lidi, kteří vedle svých odborných povinností a pravomocí budou dbát i o brand školy. K jasnějšímu vnímání značky VŠE může paradoxně napomoci i větší samostatnost a nezávislost fakult. Svou roli vidím jako manažerskou a integrující, nikoli nařizující. To ostatně vyplývá i ze zákona, protože v řadě věcí mají děkani více kompetencí než rektor. Takže chci vytvářet příznivé podmínky, být katalyzátorem změn a zasahovat až tam, kde začne váznout komunikace.

Říkáte, že je nutné vytvářet nové studijní programy. Ale to je dlouhodobý proces. Než se všechno schválí, může to trvat roky.

Jistě, nový studijní obor musí projít různými stupni posuzování, včetně akreditace na ministerstvu. Ale v rámci oboru můžete obměňovat některé předměty jako reakci na vývoj poznání, můžete ovlivňovat skladbu volitelných předmětů. Takové změny lze uskutečňovat pružně. Příkladem je informatika, kde podobný přístup a přizpůsobování se trendům, vzhledem k vývoji poznání, je holou nutností.

Čím ale chcete studenty nalákat, aby dali přednost VŠE třeba před regionálními vysokými školami a jejich ekonomickými fakultami?

Chci jim nabídnout dvě hlavní věci. Za prvé vysoký odborný potenciál školy, vždyť zde učí opravdu nejlepší odborníci ve svých oborech. A za druhé bych chtěl mnohem více jednat se zaměstnavatelskou sférou o tom, jak má vypadat profil absolventa naší univerzity. Musíme se ptát: Je náš absolvent tím, koho firmy potřebují? To může být velká konkurenční výhoda.

Navíc se připojujeme k mezinárodnímu programu Reflex. Peníze se budou přidělovat nejen podle počtu přijatých studentů jako dosud, ale také podle počtu absolventů a jejich uplatnění. Sama škola tedy bude mít zájem profilovat takové absolventy, jaké bude praxe vyhledávat.

Odborný potenciál školy lze posuzovat i podle publikační činnosti učitelů. Ta na VŠE nevypadá nejlépe, hlavně ve srovnání se zahraničím.

Ve vědě nenávratně končí doba plošného přidělování peněz a hájení ekonomického výzkumu vůči ostatním. Peníze se dnes přidělují více projektově, to považuji za správný krok.

Mám zkušenost z vlastní fakulty, kde se týmy vytvářely spíše tematicky. Výzkum je třeba dělat týmově a stále mít na dohled okruh spolupracovníků. K tomu je třeba, aby existovalo téma, kolem něhož se pak soustředí lidé, nikoliv naopak. Pak máte šanci uspět v soutěži, třeba o granty. Jakmile řídíte vědu plošně, nedostanete nic.

Do oblasti ekonomického výzkumu obecně dnes jde celosvětově méně prostředků, dominuje průmyslový výzkum, znalostní technologie, nanotechnologie. Ekonomická témata jsou relativně podvázána i v Bruselu.

Chci proto dát šanci lidem, kteří třeba neučí nejlépe, ale dokážou dělat dobrý výzkum. I za cenu toho, že za ně bude zčásti učit někdo jiný. Nechci je vázat jen na peníze z výuky, ale dát jim prostor, aby svými schopnostmi do školy přivedli peníze odjinud.

Proč se naši ekonomové ve světě neprosazují?

Kdo u nás je špičkou, je v Evropě jen průměrem, kdo je u nás průměrem, v Americe neznamená nic. Řídké výjimky jsou potvrzením pravidla. A myslím, že to neplatí jen pro výzkum ekonomický. Česká ekonomika je malá a otevřená, a tím je limitována. Na malém prostoru toho nemůžeme příliš mnoho vymyslet.

Jsme tedy odsouzeni k tomu, abychom hráli dělníky ekonomické vědy?

Že bychom pravidelně generovali absolutní špičky ekonomického výzkumu, které udělají díru do Ameriky, to si nemyslím. Ale měli bychom mít ambici tvořit velmi solidní průměr. Musíme přitáhnout zejména mladou generaci.

Měla by tato škola produkovat spíše generalisty nebo specialisty s hlubokými znalostmi?

Měla by produkovat oba typy. Na prvním stupni by měl bakalář získat širší základ. Postupně by se specializace měla zužovat, ale nikdy by neměla zůstat jednokolejná. Škola má tu výhodu, že má opravdu velký odborný potenciál, ať tedy kvetou všechny květiny a ať se student sám rozhodne, co mu více vyhovuje.

Absolvent VŠE by tedy měl být flexibilním odborníkem?

Když máte znalosti, které si umíte dávat do souvislostí, máte výhodu. Když se jen něco naučíte, nějaké poučky bez pohybu, ty už za pár let nemusejí platit. Proto je potřeba formovat studenty znalostně, aby byli schopni chápat širší souvislosti a přijímat nové podněty, pohybovat se v informačně neznámém prostředí.

Veřejnost od vysokých škol čeká také nové podněty a vize.

Ke vzniku názorových proudů či vizí už nestačí jednotlivci, je potřeba mít týmy lidí. Chtěli bychom tu vytvořit i odborná centra, která by soustřeďovala odborníky z různých škol i firem. Jednotlivec se dnes prosadí jen velmi obtížně. Myslím, že máme na VŠE špičky usilující o posun poznání ve svém oboru.

Naznačujete, že nadějní výzkumníci jsou hodně omezováni výukou.

Ano, je to dáno systémem přerozdělování peněz na VŠE. Dnes převládá výkonový systém, proto se každá katedra snaží mít co nejvíce výuky. Existuje tu hodně předmětů, jež se ale všelijak prolínají a překrývají.

Dříve převládal systém přímé výuky, dnes bychom měli klást důraz spíše na výuku nepřímou. Každý student by si měl sám vyhledávat informace, u toho nemusí být učitel. Ten ho má vést, případně mu poradit. Nebude to však snadné změnit, protože ten systém je tu dost zakořeněný - výkony, výkony, výkony.