Matematika neučí myslet

Podle názoru na zrušení povinné maturity z matematiky se lidé dělí do dvou vyhraněných táborů. Jeden, větší, přijal tu zprávu s potěšením a zařadil si ji někam ke zrušení základní vojenské služby. Druhý, menší, ale hlasitější, se obává, že poklesne počet i kvalita studentů technických oborů, které prý potřebujeme v době dominující informatiky jako sůl. Ani ti největší zastánci tečen, sečen a derivací neříkají, že školní matematika je pro většinu populace nezbytná jako taková, protože to by bylo neobhajitelné stanovisko.

Co skutečně potřebujeme všichni, to jsou jen kupecké počty, elementární základy logiky a trojčlenku. Často se tvrdí, že matematika, byť sama o sobě nepříliš užitečná, učí žáky myslet. Jenže praxe je taková, že s většinou lidí dělá pravý opak: nutí je biflovat nesrozumitelné vzorce a poučky. Á plus bé, to celé na druhou! Učit správně a tvořivě myslet má přece škola jako celek, každá vyučovaná disciplína, a svým způsobem i přestávky mezi nimi, školní budova, hřiště. Delegovat tento úkol jednomu předmětu a ospravedlnit tím jeho význam je alibismus a anachronismus.

Škola má fungovat jako souvislé tvořivé prostředí. Jedině tak ji budou opouštět děti jakžtakž připravené na permanentní změny, jež budou tvořit jejich život v jedenadvacátém století. Ta malá, byť důležitá menšina, která potřebuje profesionální matematické znalosti, se jim s takovým základem snadno naučí později. Jenže to by znamenalo rozsáhlou reformu školství - ani ne tak v osnovách a předpisech, jako v hlavách učitelů, úředníků a rodičů. Volat po povinné maturitě z nějakého magicky vyhlížejícího předmětu je snazší. Zejména když to už nejsme my, kdo tu maturitu bude muset skládat.


Softwarové noviny

Související