Kabelová televize Karneval tvrdí, že boj s televizními piráty není u konce a nabývá nových forem. Novou vlnu pirátství prý mají na svědomí malá bytová družstva, říká se v tiskové zprávě. Svou společnou televizní anténou (STA) umožňují i příjem volných satelitních programů a údajně včetně těch, které se u nás mohou šířit až po zaplacení poplatků.

Karneval říká, že STA byly určeny pro příjem pozemních vysílačů a přidáním příjmu satelitů se z nich vytvářejí malé soukromé kabelové televize. Cituje ředitelku České protipirátské unie (ČPU) Markétu Prchalovou, podle níž STA s černými programy poškozují vysílatele satelitních a placených programů a odlákávají zákazníky kabelovým operátorům.

Zprávu převzaly mnohé deníky, a tak vzniká dojem, že provozování STA je něco nezákonného, administrativně náročného a mělo by se za to hodně platit.

Rozsah problému může být větší, než se zdá. STA je téměř v každém domě s více byty. V ČR je podle posledního sčítání 195 tisíc takových domů a v nich je 2,16 milionu bytů. Protože autorský zákon platí jak pro tuzemské, tak pro zahraniční vysílání, pozemní i satelitní, mohlo by se pirátství týkat asi 4 až 5 milionů lidí. Navíc autorský zákon nikde nedefinuje STA, ale hovoří jen o přenosu po kabelu. Mezi piráty by tedy mohly spadnout i rodinné domy a vlastně každý, kdo nechytá televizi na prutovou anténu vestavěnou do přijímače.

Kdo nezná historii, neporozumí dnešku. Takže pojďme zpět do devadesátých let. Za naší západní hranicí tou dobou pokročila nejen integrace Evropy, ale i její televizní kabelizace. Nabídka programů byla nepřeberná, ceny převážně mírné. To druhé platilo i pro startující kabelovky u nás. Nabízely všechny české televize a rádia ve výborné kvalitě tak za dvacku na měsíc a za příplatek i možnost satelitních kanálů. Uživatel to měl snadné - žádné investice, žádná údržba, žádné starosti. Kdo by odolal. STA, přežitek socialismu, mířily na smetiště dějin. Někde jen tiše chátraly, jinde uvolnily místo novým rozvodům, nebo byly prostě odmontovány a vyhozeny.

Naskakovaly číslice letopočtu i číslice na účtech za užívání kabelové televize. Ty druhé výrazně rychleji. Nejdřív došel dech důchodcům, a pak začali přemýšlet i jiní, zda jim vyšší kvalita stojí za to. Zvlášť, když stejně nemají čas koukat na televizi. Někde oprášili staré STA, jinde se rozhodli, že zřídí novou. A s pokročilejší technologií mohli dokonce přijímat i pár programů ze satelitu. Dochází k značnému poklesu zájmu o kabelové televize.

V té době vznikal nový autorský zákon č. 121/2000 Sb. Při projednávání ve Sněmovně se z něj ztratil docela malý odstavec o tom, že provozování STA se nepovažuje za užití podléhající zpoplatnění podle autorského zákona.

Změnilo se něco? Nezměnilo? V každém případě to usnadnilo jednání zástupců kabelových televizí s majiteli domů, kteří váhali, jestli přece jen nedat přednost společné anténě na střeše:

"Musíte být opatrný. Autorskému zákonu nikdo nerozumí. Ale vypadá to, že budete muset platit za tu anténu poplatky. Jen nikdo neví kde, komu a kolik. Možná i v Německu nebo až v Americe. Člověče, vždyť vy budete televizní podnikatel skoro jako nějaká filmová společnost nebo Nova. To budete určitě potřebovat povolení, že to smíte do toho drátu a zásuvek dávat. A taky štempl, že je ten drát v pořádku. A těch kolků a za advokáty. No já bych do toho teda na vašem místě nešel."

Komu ku prospěchu? zní důležitá otázka. Není za tím spíš OSA a další autorské ochranné svazy?

Jistě, ty zpoplatněním STA získají, ale ne zas tak mnoho. Nejvyšší poplatek za jednu televizní zásuvku na STA a měsíc vybírá OSA. Je menší než 1 koruna. Průměrný bytový dům má 11 bytů. Poplatky OSE za takový dům by byly 132 Kč ročně a značnou část by spolykaly náklady. Takže na autory by mnoho nezbylo.

Každý svaz by přitom musel jednat s desítkami tisíc vlastníků bytových domů. A to už teď smutní, že neexistuje kolektivní orgán pro hotely, takže s nimi musejí jednat jednotlivě. Už z této úvahy je zřejmé, že zpoplatnění STA je myšlenka problematická.

Užitek pro kabelovky už si lze představit snáz. Zpoplatnění STA, nejistota vlastníků domů i obtížná orientace v problému, to všechno by mohlo oživit poptávku po jejich službách. Bez práce a bez nákladů.

Nyní jsou v plném proudu parlamentní jednání o novelizaci autorského zákona. Bylo by špatné, kdyby ustanovení, která vyvolávají otazníky, vrostla do právního systému natrvalo.

Jak je to doopravdy? Týdeník Ekonom si však dal práci s detailním prověřením všech podmínek provozu STA a dospěl k názoru, že provoz společné televizní antény není v rozporu se zákonem, nepotřebuje žádné povolení a jeho zpoplatnění je zřejmě neobhajitelné.

V následujícím textu můžete náš průzkum sledovat krok za krokem.

Z tiskové zprávy kabelové televize Karneval a informací České protipirátské unie se zdá, že provozování STA může představovat nedovolené podnikání, nekalou soutěž, porušení tzv. "vysílacího" zákona č. 231/2001 Sb. o rozhlasovém a televizním vysílání, porušení telekomunikačního zákona č. 151/2000 Sb. a porušení autorského zákona č. 121/2000 Sb.

Nedovoleným podnikáním provozování STA není. Ověřili jsme to na živnostenském odboru Ministerstva průmyslu a obchodu, který řídí živnostenské úřady.

Podnikání obecně upravuje obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. V § 2 uvádí charakteristiky činnosti, která je podnikáním. Jednou z nich je, že cílem činnosti je dosažení zisku. To v případě většiny STA není splněno. Vlastník ji neprovozuje jako samostatnou obchodní činnost, ale jako doplňkovou službu k pronájmu nemovitosti. Obvykle nájemníkům účtuje jen náklady na provoz a údržbu STA.

Ani pronájem nemovitosti není podle § 4 živnostenského zákona živností, pokud nejsou poskytovány jiné než základní služby. Žádný seznam těchto služeb zákon neuvádí, ale rozumí se jimi například dodávka tepla, vody, elektřiny a další služby potřebné pro normální užívání bytu.

Máte-li pochybnost, zda zajištění příjmu rozhlasu a televize je základní službou, podívejte se na § 91 odst. 6 telekomunikačního zákona. Ten říká, že vlastník nemovitosti je povinen umožnit uživatelům domu, bytu nebo nebytových prostor příjem rozhlasového a televizního vysílání provozovatelů ze zákona (rozuměj veřejnoprávní stanice), pokud je v místě příjmu signál přiměřené kvality.

Za nekalou soutěž označují Karneval a ČPU to, že nájemce poskytuje nájemníkům službu srovnatelnou s kabelovou televizí za podstatně nižší ceny.

Zákon č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže se zabývá příliš nízkými cenami v ustanovení § 11 odst. 1 písm. e). Jde o dlouhodobé nabízení a prodej zboží za nepřiměřeně nízké ceny subjektem, který má dominantní postavení na trhu. A to Karneval vlastníkovi nemovitosti sotva prokáže.

Pokud by dal podání na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, nepochodí. Dotázali jsme se tam na modelový případ tohoto typu. Odpověď byla jednoznačná: "Z uvedených informací nevyplývá možné porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže."

"Vysílací" zákon upravuje rozhlasové a televizní vysílání včetně kabelových televizí. V § 2 odst. 1 písm. b) definuje převzaté vysílání jako příjem vysílání a jeho současné, úplné a nezměněné šíření veřejnosti. Mimo jiné pomocí kabelových systémů.

Kabel jako kabel, tváří se někteří. Kabelovým systémem by pak byla nejen STA, ale i rozvod televize v rodinném domku nebo půlmetr kabelu od pokojové antény k přijímači. Ale to asi tvůrci evropských směrnic pod pojmem kabelový přenos na mysli neměli.

Na rozdíl od autorského zákona, který umí počítat jen 1 (u osobního užití) a neurčité "mnoho", vysílací zákon zvládá i složitější počty. Proto může v § 2 odst. 3 stanovit, že úplné, současné a nezměněné šíření vysílání určeného veřejnosti kabelem, na kterém je napojeno do 100 koncesionářských televizí, není převzatým vysíláním.

Jde o elegantní definici běžně užívaného, ale právně prázdného pojmu STA. Jen škoda, že prý nelze pojmy z "vysílacího" ani telekomunikačního zákona použít v zákoně autorském, protože každý údajně upravuje něco jiného.

Jiným se tato definice nezdá tak nepoužitelná. Třeba mezinárodní firma Zone Vision zastupující v ČR řadu kódovaně vysílaných satelitních kanálů. Máte-li méně než 100 uživatelů nebo nemáte-li registraci podle "vysílacího" zákona, smlouvu s vámi neuzavřou. I když jim zákon nebrání dodat tuto službu komukoliv.

Telekomunikační zákon, jehož hlavním strážcem je Český telekomunikační úřad (ČTU), upravuje mimo jiné i telekomunikační činnosti (§ 13 a dále). Patří sem také zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě (§ 13 odst. 1 písm. a). Kupodivu jsou pod toto ustanovení počítány i STA. Proč, uvidíme dále.

Telekomunikační činnosti lze provádět na základě telekomunikační licence nebo generální licence (viz § 13 odst.2). V § 14 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona zjistíte, že telekomunikační licence není nutná pro zřizování a provozování telekomunikačních sítí určených výhradně k jednosměrnému šíření televizních nebo rozhlasových signálů po vedení (JŠTVR). Ten složitý název skrývá kabelové televize i STA.

Všimněte si, že neurčuje, z jakého zdroje signál pochází. V STA může být nejen signál pozemních vysílačů, ale i satelitních včetně kódovaných.

Veřejné telekomunikační sítě byly v § 2 odst. 3 vládního návrhu telekomunikačního zákona definovány jako sítě sloužící zcela nebo zčásti pro poskytování veřejných služeb. Tedy takových služeb (viz § 3 odst. 8), z jejichž poskytování není předem vyloučen žádný zájemce.

Někomu se to zdálo nedostatečné, a tak byl v Parlamentu přidán dovětek: včetně telekomunikační sítě určené výhradně k jednosměrnému šíření televizních nebo rozhlasových signálů po vedení.

Tím spadly i STA do veřejných sítí. Bylo by zajímavé zjistit, proč a jak k tomu došlo. Z hlediska telekomunikačního zákona ale nemá "veřejnost" společných antén na střeše domu žádný význam.

Generální licence (GL) 24/T/2000 je důvodem, proč nepotřebujete na STA ani kabelovku zvláštní telekomunikační licenci. GL tak upravuje i podmínky pro zřizování a provozování sítí JŠTVR. Její úplné znění najdete na www.ctu.cz na hlavní stránce pod položkou Přehled GL.

Ještě počátkem 90. let se přitom zřízení kabelové televize (nikoliv však STA) povolovalo individuálně. Během času však rychle přibývali poskytovatelé těchto služeb, zlepšila se kvalita a standardizace používaných prvků i zkušenost montážních firem. Proto ČTÚ přistoupil k vydání této GL.

Požadavky na STA vyplývají z GL v zásadě dva. Nesmí být zdrojem rušení telekomunikačních zařízení a musí odpovídat normě ČSN EN 50083 Kabelové a distribuční systémy pro televizní a rozhlasové signály.

Tato převzatá evropská norma upravuje technické vlastnosti rozvodů a také řešení ochrany před nebezpečným dotykovým napětím, atmosférickou elektřinou a mechanickou odolnost. Její splnění není třeba nikomu dokládat a obvykle se neověřuje.

Pokud však nechcete mít problémy, nechte splnění technických podmínek na anténářské firmě a do smlouvy jí dejte povinnost zajistit shodu s platnými předpisy. V případě problémů se pak budete moci domáhat náhrady škod.

V GL je uveden i požadavek splnění normy ČSN 36 7211. Je už neplatný, protože norma byla v roce 2002 zrušena. Nahrazuje ji výše uvedená ČSN EN. Sítě podle této GL je třeba registrovat u ČTÚ, ale STA se registrovat nemusí - viz odst. 3 této GL.

Stavební úřad se STA nezabývá. Podle § 56 stavebního zákona není třeba stavební povolení, ohlášení stavby, ani kolaudace. Ověřili jsme to na sekci územního plánování a stavebního řádu Ministerstva pro místní rozvoj, která řídí stavební úřady.

Ani na Českém úřadu bezpečnosti práce se nám nepodařilo zjistit, že by STA upravoval další zvláštní předpis. Protože STA je pro ochranu před bleskem propojena s hromosvodem, bylo by asi vhodné kontrolovat její bezpečnost při revizi hromosvodu. Ta se řídí ČSN 331500.

Autorský zákon (AZ) uvádíme sice jako poslední, ale právě tady jsou největší spory a riziko kolize se zákonem. Nebudeme se zabývat krádežemi signálu z rozvodů kabelových televizí nebo jejich poškozováním, tam je nezákonnost zřejmá. Soustředíme se na využití vysílání pro veřejnost, které lze přijímat anténami v místě STA.

Příjem televizního vysílání není omezen žádným zákonem. STA může přijímat signál pozemního i satelitního vysílání včetně kódovaných kanálů. AZ ale upravuje, za jakých podmínek lze signál využívat.

Kódované vysílání satelitů brání neoprávněnému užití, zajišťuje individuální přístup a umožňuje adresný výběr plateb za užití autorského díla. Užití takového vysílání musí být v souladu s § 43 AZ, který hovoří o pomůckách pro odstranění mechanismů ochrany práv.

Dekódovat ho můžete jen pomůckami legálně získanými na základě smlouvy s vysílatelem nebo jeho obchodním zástupcem. Nedovoluje-li to smlouva, není možno dekódovaný signál z výstupu satelitního přijímače zavést do STA a šířit dalším uživatelům. Využívala by se sice legální pomůcka, ale v rozporu se smlouvou, bez placení licenčních poplatků a vznikal by neoprávněný majetkový prospěch.

Pokud však STA dodávají do satelitního přijímače uživatele původní kódovaný signál, k porušení autorského zákona nedochází. Uživatel má přístup ke kódovanému programu jen pomocí svého vlastního satelitního přijímače s dekodérem a musí platit licenční poplatek.

U nekódovaného vysílání to vypadá jinak. Přijímat může kdokoliv, autorská práva vypořádává vysílatel a musí je mít koupena pro celou oblast, kterou pokrývá signálem. Přiměřená autorská odměna je tím zaplacena. Další výběr na úrovni uživatelů by byl jakýmsi "dvojím zdaněním".

Omezení práva přenést tento signál pomocí STA uživatelům nemá zákonný podklad. Jediným sporným bodem je, zda je pouhý přenos autorského díla v rozvodech STA užitím, které by mělo podléhat zpoplatnění.

Právní konstrukci, podle které jde o zpoplatněné užití, umožnil nový autorský zákon č. 121/2004 Sb. Konstrukce vychází z toho, že v předchozím autorském zákoně byla výjimka, podle které STA nepodléhala zpoplatnění. Ta byla i v původním vládním návrhu zákona. V Parlamentu však byla potichu vypuštěna.

S odvoláním na § 96 odst. 1 písm. c) AZ, které mezi práva povinně kolektivně spravovaná řadí "právo na užití kabelovým přenosem" (viz tezi "kabel jako kabel"), se tvrdí, že provozovatelé STA by měli platit autorské odměny prostřednictvím ochranných autorských svazů. ty však při realizaci této myšlenky narazily na značné potíže.

Ale zdá se, že při soustředění na vypuštění výjimky si nikdo nevšiml jedné maličkosti.

STA nelze zpoplatnit z jiného důvodu. Sdělování veřejnosti je užitím díla, které je nově upraveno obecně v § 18 a upřesnění pro jednotlivá specifická užití následují v § 19 až 23. A právě v generálním ustanovení § 18 je důležitý odst. 3. Ten říká: "Sdělováním díla veřejnosti není pouhé provozování zařízení umožňujícího nebo zajišťujícího takové sdělování".

STA jednoznačně naplňují podmínky tohoto odstavce, takže není co zpoplatňovat. Ověřili jsme, že podle stejného ustanovení neplatí žádné autorské poplatky Český Telecom a České radiokomunikace, které přenášejí signál z televizních studií k vysílačům a pak dál k posluchačům.

Narazili jsme na námitku, že neplatí proto, že to dělají na objednávku televizí. Ale o něčem takovém není v AZ zmínka. Kromě toho je tohle ustanovení uplatňováno i na poskytovatele internetu, a ti nemají žádné smlouvy se zdroji stránek dodávaných uživatelům.

Nejčistší by asi bylo seznámit Sněmovnu s významem 3. odstavce § 18 a do novely žádné ustanovení o STA nedávat, protože by bylo nadbytečné. Ale ať tam nakonec bude nebo nebude, je zřejmé, že zpoplatnění STA je i bez novely neoprávněné a v případě sporu by to nejpozději potvrdil Ústavní soud.


Zpoplatnění STA je neobhajitelné. Autorský zákon v § 18 odst. 3 říká:

Sdělováním díla veřejnosti není pouhé provozování zařízení umožňujícího nebo zajišťujícího takové sdělování.
Související