Konjunktura

Nezaměstnanost je problém, který politici nemají rádi, ale zároveň dělají velmi málo pro jeho zmírnění. První část tvrzení je pochopitelná. Rostoucí nezaměstnanost vládnoucím stranám body voličů nepřidá, a to ani když se ji pokusí vykoupit štědrým sociálním systémem. Zvyšování počtu lidí bez práce v ekonomice znamená nejen nižší kupní sílu těch, kteří o práci přišli, ale také nižší ochotu utrácet ze strany těch, jimž riziko ztráty zaměstnání hrozí. Nižší soukromá spotřeba vede k omezení výkonu ekonomiky. Veřejné finance jsou postiženy hned dvakrát. Jednou nutností vyšších výdajů na sociální dávky, podruhé nižší dynamikou daňových příjmů.

Druhá část tvrzení o neochotě politiků problém nezaměstnanosti řešit souvisí převážně s nesprávně nastavenými prioritami. Je zřejmé, že vývoj nezaměstnanosti souvisí s dynamikou ekonomického růstu. Poslední období významnějšího poklesu počtu lidí bez práce nastalo v roce 2000, památném dosud nejdynamičtějším růstem HDP za posledních sedm let. Růst ekonomiky v roce 2003, přestože se roku 2000 velmi přiblížil, ovšem stačil sotva na zastavení nárůstu nezaměstnanosti. Ekonomický růst tedy je pro vývoj nezaměstnanosti podstatný, ale ani jeho urychlení nad 3 % již není zárukou, že počet lidí bez práce začne klesat. Kde nastala změna? Jedno z vysvětlení je, že zvýšení poptávky v roce 2000 přišlo po období výrazného útlumu investiční aktivity, takže podniky nabíraly nové zaměstnance. Rok 2003 byl naopak již několikátým v řadě rozšiřování a budování nových výrobních kapacit, které nejsou tak náročné na lidské zdroje.

Na problém se ale lze podívat i z jiných úhlů. Pomiňme případy nelegálního zaměstnávání cizinců a pracovní činnost nezaměstnaných v šedé zóně ekonomiky, pro něž chybí důkaz, zda se jejich počet v čase mění. Do země se ovšem za poslední dva roky legálně přistěhovalo téměř 40 tisíc lidí ze zahraničí. Většina jistě proto, aby zde vyvíjela ekonomickou aktivitu.

A jsme u jádra pudla. Je jen zčásti pravda, že ekonomika nevytváří dostatek pracovních míst. Nevytváří místa s nízkou kvalifikací, protože jsou pro ekonomické subjekty drahé kvůli vysokému zdanění práce a nadměrnému růstu minimální mzdy. Levicová vláda si kdysi správně uvědomila, že minimální mzda pod úrovní životního minima bude těžko motivovat nezaměstnané k hledání práce. Jenže vzala provaz za špatný konec. Nezaměstnaní se ale těžko uplatňují i na místech, která nově vznikají. Jedním z důvodů je zřejmě kvalifikační nesoulad mezi nabídkou a poptávkou, s čímž je obtížné krátkodobě něco udělat. Mimoto svou roli hraje neochota lidí za prací dojíždět, umocněná obtížností se za prací stěhovat, protože trh s byty nefunguje.

Akce na snížení nezaměstnanosti by měly přijít z několika směrů. Jedním, ale ne nejpodstatnějším, by mělo být vyloučení ze sociálního systému těch, kteří jej zneužívají. Kromě toho bude zřejmě nutná změna definice životního minima, která by více motivovala nezaměstnané k obsazování málo kvalifikovaných míst. Opatření ke zpružnění trhu práce a trhu bydlení jsou další nutnou podmínkou. Takové kroky jsou jen zdánlivě sociálně necitlivé, ve skutečnosti jsou v zájmu současných i potenciálních pracujících. Neodhodlá-li se politická reprezentace k akci, ekonomika si pomůže dovozem levnější pracovní síly ze zahraničí. Problém nakrmení armády nezaměstnaných ale zůstane na bedrech českých daňových poplatníků.

Související