Sladký život na dluh

Sebevraždy a deprese? V masovém měřítku snad tuzemským spotřebitelům nehrozí. Alespoň prozatím. Život na dluh je celosvětovým fenoménem, který s sebou ovšem přináší i řadu problémů. Dopady mohou být katastrofální - nejen na rodiny, ale i na celou ekonomiku.

PŘÍKLAD TRAGEDIE nákupů na dluh si nedávno prožila Jižní Korea, jejíž obyvatelé dojeli na přílišnou zálibu v kreditních kartách. Ty měly na počátku povzbudit soukromé nákupy, aby se ekonomika rozhýbala. Kartu získal skoro každý, kdo o ni požádal. Pikantní například je, že 27 procent korejských bezdomovců vesele nakupovalo na kartu. Navíc všichni, kteří platili kartou, byli daňově zvýhodněni. Okamžitý dopad na ekonomiku byl vynikající. Tempo růstu hrubého domácího produktu se v letech 1999 až 2000 podstatně zvýšilo a Korea se opět dostala do popředí asijských tygrů. Teď však dostala studenou sprchu.

Dluhy jihokorejských domácností dosahují 75 procent hrubého domácího produktu a představují značný problém pro banky i pro vládu. Odhaduje se, že jen sanace dluhů domácností přijde stát zhruba na třicet miliard dolarů.

REKLAMA ÚTOČÍ i v České republice a má k tomu i dostatečnou ekonomickou základnu. Ještě nikdy nebyly úrokové sazby tak nízké a nabídka kreditních karet, spotřebitelských půjček a splátkových prodejů tak široká jako dnes. Není proto divu, že se celková zadluženost domácností (včetně hypoték) vyšplhala téměř z nuly v roce 1998 na současných 252,4 miliardy korun. Ani tato suma však neznamená podle expertů velký problém. Varují však před rychlostí zadlužování. Zatímco meziroční přírůstek úvěrů poskytovaných domácnostem činil v roce 2001 13,7 %, v roce 2002 dosahoval již 28,3 % a letos v dubnu 30 %. Nejdynamičtěji rostou hypotéky a stavební spoření.

Platy vzrostly ve stejnou dobu jen o 8,8 procenta. Přesto má dluhový boom podle odhadů bank pokračovat, i když růstová čísla už zřejmě nebudou kvůli vyšší srovnávací základně tak impozantní. Jen v případě hypoték banky pro letošní rok odhadují nárůst zhruba o čtyřicet procent.

Konkrétní lidské příběhy však už vůbec impozantní nejsou. Banky a splátkové společnosti registrují zhruba šest procent neplatičů. Pro tyto instituce to však příliš velkou zátěž neznamená - mohou využít zástavního práva a dostat alespoň část peněz zpátky.

Pro rodiny je to však často tragédie. Neuvědomují si, že řada malých splátek v konečné fázi znamená velkou dluhovou zátěž. Kromě dluhů je třeba platit nájemné, energie, telefony, potraviny... S tím, jak roste objem úvěrů, se zvyšuje i zadluženost domácností vzhledem k jejich příjmům. Každý občan České republiky dluží už teď bance zhruba pětadvacet tisíc. Celkové dluhy domácností vzhledem k příjmům vzrostly za poslední čtyři roky z jedné třetiny na letošních 54 procent.

DLUŽÍ CELÁ EVROPA. Ve srovnání se světem však na tom Česká republika není tak špatně. Průměrná zadluženost domácností v Unii dosahuje 75 procent a tento poměr vzhledem k celkovým příjmům dále narůstá.

Ještě větší rozdíly najdeme, porovnáme-li zadlužení s celkovou spotřebou. Podíl celkové zadluženosti domácností na spotřebě dosahuje v EU zhruba 70-80 %, v ČR jen zhruba 16 procent, ale například v Řecku se dluhy na celkové spotřebě podílely přibližně až do třiceti procent.

Česko ale zřejmě moc dlouho za EU pozadu nezůstane. Experti České národní banky spočítali, že změna běžných příjmů o 1 procentní bod se projevuje ve změně spotřeby o 0,8 procentního bodu. S růstem platů roste stejně rychle i chuť nakupovat. Bez ohledu na hrozící nezaměstnanost.