Neuvěřitelných dva a půl bilionu korun tvoří v současné době aktiva bankovního sektoru. Jenom pro představu, o jak velké číslo jde: celkový roční objem hrubého domácího produktu, tj. souhrn všeho, co se v ekonomice vyrobí, je zhruba stejný, dokonce o něco nižší (2,3 bil. Kč). Na konto úvěrů jde však z oné bankovní sumy jen méně než bilion, což odpovídá pouhým 36 procentům (viz graf č. 1). Kam zmizí zbytek peněz a proč neproudí do podniků?

MRTVÉ PENÍZE. Jak vyplývá z údajů České národní banky, celá jedna pětina všech aktiv bankovního sektoru je uložena u ČNB na repo účtu.

Tyto "mrtvé peníze" vznikly počátkem 90. let, kdy se ČNB v rámci měnové politiky pokoušela stahovat likvidní peníze z trhu, aby zabránila přehřátí ekonomiky a roztočení inflační spirály. Například koncem roku 1995 bylo na repo účtech uloženo jen zhruba 10 procent aktiv bankovního sektoru. Mohutný nárůst repo operací pak souvisí s nominálním posílením kurzu koruny vůči ostatním měnám na konci roku 2001 a v roce 2002. Na rychlé posílení kurzu totiž ČNB reagovala nejen poklesem úrokových sazeb (čímž odradila nové investory do korun), ale také masivními intervencemi na devizovém trhu, kdy nakupovala eura a prodávala koruny. Tím ale docházelo k nežádoucí nadměrné emisi korun, které bylo potřeba stáhnout z oběhu. A právě tyto peníze "navíc" leží na repo účtu u ČNB.

Na repo účtu ale často končí i peníze původně poskytnuté ve formě úvěrů. Vysvětlení je následující: banka A půjčí například panu Novákovi na nákup auta a ten auto zaplatí. Obchodník s automobily, který vyinkasuje peníze, tyto prostředky uloží do banky B. A ta je pak opět uloží na účet ČNB. Objem repo operací tak nemá prakticky žádný vliv na objem poskytnutých úvěrů a na aktivitu bankovního sektoru.

I kdyby se však banky chtěly repo účtu vyhnout, nemají na vybranou. Dokládá to Petr Jaroš, výkonný ředitel útvaru řízení aktiv a pasiv ČSOB: "Je třeba vzít v úvahu, že naše banka za poslední roky prodala České konsolidační agentuře aktiva za desítky miliard korun, jen v tomto roce to bylo okolo 50 miliard. Tyto prostředky nemohly být plně investovány do úvěrů nebo dluhopisů, i kdyby banka chtěla, neboť prostě taková nabídka při zachování obezřetného řízení kreditního rizika na trhu není. Proto významná část těchto plateb byla investována na peněžních trzích včetně repa u ČNB."

FINANCOVÁNÍ STÁTU. Nemalá část finančních prostředků bankovního sektoru končí také v kapsách státu. Zhruba 17 procent všech aktiv jde na vrub nákupu státních dluhopisů a pokladničních poukázek. Do akcií, podílových listů a majetkových účastí banky jako celek investují zhruba do deseti procent svých aktiv.

Značná část aktiv bankovního sektoru leží na vkladech jiných bank (ke konci června 12 %). Podíl těchto peněz se však v rámci bankovního sektoru v posledním roce mírně snižuje, částečně ve prospěch repo účtů a koupě dluhopisů, částečně ale i ku prospěchu úvěrů klientů. Za snížením objemu těchto prostředků je fakt, že banky v podstatě nemají moc důvodů ukládat peníze u jiné banky - původní motiv, kterým byly rozdíly ve výši úrokových sazeb, prakticky zmizel.

SPOTŘEBITELÉ JSOU NEJZAJÍMAVĚJŠÍ. Podíl objemu poskytnutých úvěrů k HDP se v kandidátských zemích podle údajů ČNB pohybuje kolem 30-40 % (rok 2001). V Evropské unii objem půjček zhruba odpovídá HDP, takže je co dohánět, jak dokazují i údaje jednotlivých bank. Ladislav Šilha z Komerční banky (KB) použil pro srovnání nekonsolidované údaje Komerční banky a Société Générale (SG) za rok 2002, kdy bilanční suma SG dosáhla 386,6 miliardy eur, což odpovídá 28násobku KB. "Úvěry klientům představují v SG 37 % bilanční sumy, v KB 28 %," srovnává Šilha objem půjček jako celek.

Nejrychleji rostoucím segmentem úvěrů jsou půjčky soukromým osobám. Jejich meziroční nárůst představuje zhruba třicet procent, zatímco celkový růst úvěrů dosáhl podle posledních údajů centrální banky jen 3,4 procenta. Objem poskytnutých úvěrů pro podniky meziročně stále klesá, i když zhruba od druhé poloviny loňského roku, tj. po dokončení konsolidace zprivatizovaných bank, pomalu, ale jistě nabírá i tento sektor dynamiku (viz graf č. 2).

Zvyšuje se podíl spotřebitelských úvěrů i hypoték. "Úvěry občanům rychle rostou. V roce 2000 činil jejich podíl na celkovém úvěrovém portfoliu 10 %, v roce 2001 už 14 %, v roce 2002 dokonce 19 %," uvádí aktuální údaje za Komerční banku Ladislav Šilha.

Přes extrémně vysoký nárůst je však zadluženost domácností v Česku stále výrazně nižší než v zemích Evropské unie. V eurozóně domácnosti dluží bankám za spotřebitelské úvěry a hypotéky ekvivalent 45 % HDP, v Česku je to jen kolem deseti procent. Zájem domácností o půjčky je v době extrémně nízkých úrokových sazeb pochopitelný. Stejně tak jasný je i zájem bank: Domácnosti jsou totiž podle ČNB spolehlivými dlužníky. Jen necelých šest procent z nich v současné době nedokáže splácet své úvěry, zatímco průměr za celou ekonomiku je téměř 15 % nesplácených úvěrů. Centrální banka ale upozorňuje, že další zadlužování rodin přinese i rizika. O úvěry totiž budou stále častěji žádat i domácnosti, které na tom nebudou finančně dobře a nebudou schopny úvěry splácet. Nárůst počtu rizikových úvěrů již například ohlásily stavební spořitelny, u kterých si domácnosti půjčují stále více.

JEDNA BANKA, JEDEN TRH? Co lze očekávat od vývoje bankovního sektoru? Vedle zvýšení objemu půjček budou na finančním trhu zřejmé stejné trendy, jaké se objevují ve světě.

Podle informací ČNB celosvětově na bankovním trhu pokračuje proces koncentrace formou fúzí a akvizic. Trh je jak ve světě, tak i v ČR kontrolován malou skupinou bank. Podle údajů Evropské centrální banky za rok 2001 se pět největších subjektů podílelo na celkových aktivech bankovního sektoru v jednotlivých zemích v rozmezí od jedné pětiny (v Německu) do 82 % (v Nizozemsku). Jenom za poslední dekádu se v zemích EU snížil počet institucí nabízejících úvěry o 35 %, roční úbytek činil 440 subjektů. Malé a střední banky stále více vyhledávají mezery na trhu a docházejí k úzké specializaci. I tento vývoj čeká Českou republiku.

V ČR je téměř 95 % aktiv bankovního sektoru pod přímou nebo nepřímou kontrolou zahraničních vlastníků. Nové zahraniční banky a finanční instituce sice budou na český trh i nadále pronikat, výhradně však formou fúzí, akvizic nebo zakládáním poboček. Podle ČNB lze s blížícím se vstupem do Unie očekávat eskalaci zájmu o vstup na český finanční trh ze strany institucí z Rakouska, Německa, Belgie, Francie, Itálie a Nizozemska.

VĚTŠÍ KONKURENCE, VĚTŠÍ NABÍDKA. Přestože je nabídka bankovních produktů na domácím trhu poměrně značná, má oproti zemím EU stále své mezery. Podle zkušeností ze zemí eurozóny proto experti centrální banky očekávají masivní rozvoj v oblasti bankopojištění (prodej finančního produktu s integrovaným pojistným produktem). Například ve Španělsku až 80 % nových bankovních produktů doprovází nějaký typ pojištění, v Německu jen 10 %. Další rozvoj se očekává v oblasti přímého bankovnictví, bankovních poradců a internetového bankovnictví.

FINANČNÍ SEKTOR DOHÁNÍ EU. Po privatizaci a konsolidaci bankovního sektoru ve všech kandidátských zemích se i jeho struktura přibližuje zemím EU, tj. klesá podíl financování bankami a mírně se zvyšuje podíl nebankovních institucí na finančním trhu. Z hlediska struktury je zatím v kandidátských zemích právě bankovní sektor páteří finančního trhu a hraje rozhodující úlohu zprostředkovávání peněžních prostředků.

Podíl bankovních aktiv na aktivech finančního sektoru se v přistupujících státech pohybuje od 71,3 % ve Slovinsku až po 92,7 % na Slovensku. V ČR tento podíl činí 81 %. Prakticky všude v budoucích nových členských zemích je tento ukazatel výrazně vyšší než v zemích EU.

Druhým nejdůležitějším segmentem ve většině finančních sektorů kandidátských zemí je pojišťovnictví. Jeho podíl je však stále výrazně nižší, než je běžné v zemích eurozóny. Na celkových aktivech finančního sektoru tak v roce 2001 dosáhl v ČR 6 %, na Slovensku 6,6 %, ve Slovinsku 7 %, v Maďarsku 7,2 % a v Polsku 8,4 %.

V zemích EU je tento podíl výrazně vyšší. Například ve Španělsku a v Portugalsku činí podíl pojišťovacích společností na aktivech finančního sektoru více než 20 %, v Rakousku se blíží jedné třetině a v Německu dosahuje téměř poloviny všech aktiv. Možnosti růstu vidí centrální banka především v oblasti bankopojištění, životním pojištění a v diverzifikované nabídce pojišťovacích produktů na životní cyklus.

CO BUDE DÁL? Růstový potenciál bankovního sektoru je značný. Zatímco v Česku podle údajů centrální banky aktiva představují zhruba 125procentní podíl HDP, v zemích EU je to dokonce 270,3 % HDP. Více než poloviční rozdíl mezi eurozónou a Českem však oproti ostatním kandidátským zemím dopadá ještě velmi dobře. Zde se totiž podíl aktiv na HDP pohybuje pod úrovní 100 procent, což je jen 25-35 procent úrovně běžné v EU. Obdobná je situace i v podílu vkladů či úvěrů na HDP. Zatímco u úvěrů je průměr eurozóny na úrovni 96 %, v ČR pouze 45 % (viz graf č. 3).

Banky budou mít sice více peněz, neznamená to však, že si polepší podniky a dostanou více úvěrů. "Nečekáme zásadní změny v investiční strategii. Ta je především dána obezřetným přístupem k podstupování kreditních rizik," uvádí Jaroš z ČSOB. Prostě pokud nebude dostatek vhodných projektů, do kterých se banky nebudou bát investovat peníze, budou i nadále prostředky finančního sektoru "nečinně ležet".

33_E35_33 ()

34_E35_34 ()

Související