Jak si stojí české podniky po loňském roce? Z čerstvých výsledků čtvrtletní finanční analýzy, kterou dělá Ministerstvo průmyslu a obchodu, je zřejmé, že existuje napětí mezi vývojem mezd a produktivitou práce, ale nikoli u všech podniků. zaleží také na tom, jakým ukazatelem produktivitu měříme.

Existuje mnoho různých propočtů produktivity práce, které obvykle poměří nějakou veličinu celkovým počtem pracovníků a ukážou tak podíl na jednoho pracovníka. Vybrali jsme častěji užívané a zajímavější ukazatele:

1. Výnosy na pracovníka – poměr mezi celkovými výnosy (celý výstup podniku) celkovým počtem pracovníků (užíváno dosti často).

2. Obrat na pracovníka (užíváno často). Obratem jsou tržby za prodej zboží plus výkony.

3. Přidaná hodnota (PH) na pracovníka (nejčastěji používaný ukazatel).

4. Rozdíl přidané hodnoty a osobních nákladů (PH-ON) na pracovníka. Zajímavý ukazatel poměřující na pracovníka pouze to, co zbylo po odečtení spotřeby materiálu, energie, nákupu služeb a ceny práce.

5. EVA na pracovníka, ukazatel vycházející z roční ekonomické přidané hodnoty podniku. Podobný výsledek dá produktivita souhrnu faktorů (TFP) na pracovníka.

6. Cash flow (CF) na pracovníka. Ukazatel používaný především v mikropodnicích vycházející ze souhrnu čistého zisku a odpisů.

Proberme si některé záludnosti uvedených ukazatelů.

Výnosy nám často neřeknou o finanční situaci podniku všechno. Pokud narazíme na to, že mezi celkovými výnosy podniku a obratem je výrazný rozdíl, musíme ho hledat v dalších potenciálních zdrojích příjmů, kterými jsou finanční výnosy, mimořádné výnosy, případně tržby z prodeje investičního majetku nebo zdroje vzniklé z rozpouštění rezerv a opravných položek v provozní oblasti.

Když od obratu odečteme výkonovou spotřebu a náklady na prodané zboží (co podnik nakupuje z vnějšku - k čemu přidává hodnotu), obdržíme přidanou hodnotu. Po odečtení osobních nákladů (podílu zaměstnanců a sociální a zdravotní pojištění) od přidané hodnoty obdržíme rozdíl, který po přepočtu na pracovníka v našem textu označujeme produktivita PH-ON. To je mezistupeň pro výpočet EVA na pracovníka, stačí odečíst ostatní náklady, daň z příjmu a náklady na vlastní kapitál. Uvedený postup nám zároveň názorně ukazuje, jak jednotlivé náklady (spotřeba výrobních faktorů) "ukusují" z obratu podniku.

Nejsnáze se to ukáže na grafickém zobrazení. V grafu 1 vidíte produktivitu práce pro průmysl celkem. Na první pohled je patrné, že téměř všechna produktivita v roce 2002 se zlepšila oproti roku 2001, až na málo používanou produktivitu PH-ON. To by svádělo k pozitivnímu hodnocení. Raději se na to podívejme podrobněji.

Produktivita z výnosů meziročně stoupla o 82 tis. Kč. Ovšem produktivita z obratu stoupla pouze o 48 tis. Kč. Jinak řečeno dalších 34 tis. Kč, které jsme v produktivitě z výnosů zjistili, tvořil nárůst finančních výnosů a rozpouštění rezerv. Je to možná důsledek toho, že se nenaplnily dřívější obavy podniků, na které střádaly sádlo. Jiné podniky třeba zase dříve odkládaly zdanění svých zisků (teď si to mohou dovolit) nebo používají rezervy na vylepšení hospodářského výsledku (třeba vyrovnávají výkyvy mezi lepšími a horšími časy). Ale pozor, Enron to dělal podobně, z toho je vidět, že to nemusí být bezpečné. Nižší úrokové sazby určitě přispěly ke zklidnění prostředí, to může být další důvod, proč bylo možné popustit z dřívějších rezerv.

Produktivita z přidané hodnoty stoupla pouze o 3 tis. Kč, tedy prakticky nestoupla. Na toto číslo se podívejme podrobněji. Výkonová spotřeba a náklady za nákup zboží stouply na pracovníka o 45 tis. Kč. Přitom obrat rostl o 2,2 %, ale výkonová spotřeba a nákup zboží o 2,7 %. Vypadá to jako rychlejší růst cen vstupů oproti výstupům z podniků. Ale také osobní náklady na pracovníka rostly rychleji než přidaná hodnota na pracovníka! Podívejme se, co se stane, když od nicotného přírůstku produktivity práce z přidané hodnoty odečteme přírůstek osobních nákladů na pracovníka - obdržíme alarmujících minus 16 tisíc korun. Přírůstek produktivity PH-ON je tedy výrazně záporný.

Potěšitelné je zlepšení ukazatele EVA na pracovníka o 20 tis. Kč, byť stoupá k nule ze záporných čísel. Znamená to, že se podnikům v průmyslu povedlo najít další zdroje a úspory mimo oblast osobních nákladů. Ovšem pokud by nenastal propad produktivity z přidané hodnoty, mohly se podniky dostat skoro na EVA = 0 a přiblížit se k tvorbě hodnoty, to znamená k zisku vyššímu, než by byl z bezrizikové investice (státního dluhopisu) plus riziková prémie.

Podniky tvořící hodnotu máme také, tvoří asi 14 procent českého hrubého domácího produktu. Když uvážíme, že celý průmysl tvoří 32 procent HDP, pak se musela menší skupina výkonných a životaschopných podniků postarat skoro o polovinu. V tabulce označujeme podniky tvořící hodnotu (TH), ztrátové podniky a podniky mající záporný vlastní kapitál (ZT) a ostatní podniky (Ostatní). Najdete tam detailní vyčíslení podílu jednotlivých skupin podniků a agregací na tvorbě HDP.

Jak se vyvíjela produktivita práce v nejlepší skupině (TH), můžeme sledovat v grafu 2. Hned si také můžeme ukázat, v čem spočívá hlavní rozdíl oproti ztrátovým podnikům a podnikům majícím záporný vlastní kapitál (graf 3) a podnikům z šedé zóny, které nejsou ve ztrátě, ale hodnotu také netvoří (graf 4).

Rozdíly mezi jednotlivými skupinami podniků jsou podle očekávaní. Zajímavé však je, že ve všech skupinách došlo k poklesu produktivity PH-ON. Z hlediska investorů jde o důležitý indikátor.

V grafu 5 porovnáváme produktivitu jednotlivých skupin podle tvorby hodnoty v rámci průmyslu jako celku. Jak je vidět, hodnota ve skupině ZT je přímo katastrofická. Ani ne 50 tis. Kč na pracovníka má stačit na pokrytí odpisů, ostatních provozních nákladů, celé finanční a mimořádné oblasti a daní. Tam opravdu není z čeho brát.

Z celkově ekonomicky aktivních 4,8 milionu osob pracuje v průmyslu 30 %, když zahrneme všechny zaměstnance, podnikatele, členy družstev atd. Překvapivě pravidelně jsou rozděleny podle tvorby hodnoty - hodnotu tvoří 10 % z nich, ve skupině ostatní je 12 % a ve ztrátových firmách je 9 %. Pokud bychom jejich produktivitu přepočetli na jednotku hrubého domácího produktu, ve ztrátových podnicích je třeba na stejný výkon asi 2,5krát víc lidí než ve výdělečných. Z toho je zřejmé, jak velké investice budou třeba, aby se nevýkonná práce nahradila výkonnější technologií a také jaká zátěž čeká regiony, kde bude třeba vytvořit nová pracovní místa.

Koho zajímají údaje v detailnějším členění za dobývání, zpracovatelský průmysl a energetiku, může se podívat na internetovou adresu www.ekonom.ihned.cz.

Údaje jsme spočítali z čerstvých dat Finanční analýzy podnikové sféry v průmyslu a stavebnictví za rok 2002, kterou pravidelně zveřejňuje Ministerstvo průmyslu a obchodu (www.mpo.cz záložka Analýzy Finanční analýza podnikové sféry Rok 2002).

33_E26_33-t ()

32_E26_32-g1 ()

32_E26_32-g2 ()

32_E26_32-g3 ()

33_E26_33-g4 ()

33_E26_33-g5 ()

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Související