Nemám si proč stěžovat, tvrdí kosmetička Jana, která pracuje na živnostenský list v kosmetickém salonu v Praze. Majitelka kosmetického salonu se s paní Janou dohodla na pevné měsíční odměně. Tu ji však nevyplácí formou klasické čisté mzdy, ale na fakturu: zdanění pak provádí paní Jana sama. Vydělá si tak podstatně více, než kdyby byla klasicky zaměstnaná. Při podávání daňového přiznání si může odečíst automaticky náklady, optimalizuje i platby na sociální a zdravotní pojištění.

Majitelka takto zaměstnává dvě kosmetičky, vizážistku, masérku a pedikérku. Argumentům, že pokud si platí nejnižší částky na sociální a zdravotní pojištění, mohou počítat, že z důchodu nevyžijí, se zatím usmívají. Ani jejich šéfové nepřipadá systém, který jako první u nás zavedl benešovský podnikatel Miroslav Švarc, nelegální.

Klasický švarc-systém získává i nové formy. Na plné obrátky se rozjíždí například zaměstnávání cizinců jako členů družstva. V praxi to funguje následovně: Družstvo pronajímá své členy na práci. Těch se už nikdo neptá, jestli mají pracovní povolení.

Úřady práce, které mají občany před švarc-systémem chránit, jsou ve dvojím ohni. Na jedné straně mají povinnost shánět lidem práci, na druhé straně nemají moc možností kontrolovat, do jakého zaměstnaneckého poměru jsou přijímáni.

Stavebnictví bylo a je baštou švarc-systému. Většinou tu pracují lidé s nízkou kvalifikací, kteří by museli přijmout minimální mzdu. Za 6200 hrubého se nikomu pracovat nechce, zvláště když se najde zaměstnavatel, který na živnostenský list nabízí o čtyři tisíce víc. Jako živnostníci mají sice nižší nemocenskou a přijdou o dovolenou, na druhou stranu ale spoustu soukromých výdajů utopí v nákladech. Bývají najímáni na sezonní práce. Když jim smlouva skončí a přijdou na úřad práce, dozvědí se, že jako živnostníci nemají nárok na zapsání do evidence uchazečů o zaměstnání, tudíž ani na podporu.

Po třiceti letech u firmy dostal Petr Vlk na výběr: Buď si pořídí živnostenský list a bude dál dělat pro stejného zaměstnavatele ve stejné kanceláři dosavadní práci, ovšem ve vlastní režii, nebo zůstane bez výdělku. Vlkovi a osmi jeho kolegům podnik nahradil zaměstnanecké smlouvy "nákupem služeb" od samostatně výdělečně činných osob. "Kolegové souhlasili, já se ale bojím nejistoty," líčí. Podobně jako jeho podnik jedná čím dál víc firem, zvlášť na Ostravsku. Pod tlakem vysoké nezaměstnanosti se lidé nebrání. "S takzvaným švarc-systémem, který zaznamenal hlavní boom počátkem 90. let, se setkáváme stále víc," tvrdí Ivana Adamcová z ostravského Finančního ředitelství.

"Na západ od nás k podobným případům nedochází," dokládá předseda odborového svazu Stavba ČR Stanislav Antoniv na základě svých zkušeností z Německa a Rakouska. Působí tam Správa služeb zaměstnanosti založená na tripartitním základě, která je samostatným orgánem a není podřízena Ministerstvu práce. Dále je to Inspekce práce, státní instituce, která je plně oprávněna kontrolovat pracoviště, které je v podezření, že by tam mohla fungovat obdoba švarc-systému. Tady Antoniv vidí jednu z příčin bezzubosti našich úřadů práce: "Pokud budou podřízeny ministerstvu, vždy budou hrát dvojroli, nikdy nebudou moci dbát na to, aby se neobcházel zákon o zaměstnanosti, a přitom plnit požadavky na začleňování nezaměstnaných do pracovního procesu."

Dohled nad zneužíváním švarc-systému přísluší úřadům práce. Přitom s inzeráty typu "Hledáme kadeřnici. Zn.: Vlastní živnostenský list" se setkáte i na jejich vývěskách. "Je to trochu alibismus," tvrdí Stanislav Antoniv. Podle něj nejsou úřady tak bezmocné, jak někdy tvrdí. Mají kontrolní orgány, které by nelegální činnost měly podchycovat. Výmluva ovšem zní: Je nás málo a bez součinnosti s finančními úřady problém nevyřešíme. "Nemyslím, že by podobných případů bylo moc," krčí rameny šéfka kontrolního odboru ostravského úřadu práce Eva Bartoňová. Překročení zákona lze podle ní těžko prokázat - stačí, aby firma uvedla, že daná činnost je dočasného či sezonního charakteru, a pak nelze nic namítat. "Zneužití systému může prokázat jen kontrola účetnictví, k níž je oprávněn finanční úřad. Z něj k nám ale takové podněty nechodí," říká E. Bartoňová.

"V současnosti podezíráme ze švarc-systému čtyři firmy," říká pracovník plzeňského úřadu práce. Podobné reakce zaznívají i jinde. Ve chvíli, kdy míra nezaměstnanosti překročila 10 %, lze ve vyjádřeních představitelů některých pracovních úřadů zaznamenat, že jim systém vlastně vyhovuje. Ubývá tak lidí, kteří buší na jejich dveře.

Ředitel odboru trhu práce Ministerstva práce a sociálních věcí Tomáš Špiroch však oponuje: "Zaměstnavatel je povinen nahlásit úřadu práce volné místo a pak je pouze věcí dohody mezi ním a nezaměstnaným, jakou formu práce dotyčný přijme, zda zaměstnanecký poměr nebo práci na živnostenský list." Podle něj jde o svobodné rozhodnutí jednotlivce a žádný úřad práce ho nemá právo ovlivňovat. O případech, kdy zaměstnavatel nutí nezaměstnaného přistoupit na švarc-systém, se na úřadu dozvědí pouze zpětně, když si někdo stěžuje.

Jednoduché zaměstnávání na živnostenský list pomalu mizí. Podle Roberta Nešpůrka z advokátní kanceláře Havel α Holásek je třeba odlišovat nezákonné praktiky od legálního outsourcingu, kdy se jeden podnikatel dohodne s jiným na určité činnosti. Legální je však jen situace, kdy najatá firma provádí činnost pouze prostřednictvím svých zaměstnanců a nikoliv pomocí další firmy. "V případě, že si poradenská firma najme uklízečku se živnostenským oprávněním, pravděpodobně půjde o legální jednání," vysvětluje Nešpůrek. Hranice mezi outsourcingem a obcházením zákona je však mnohdy velmi tenká. Skupina cizinců například založí družstvo, které poskytuje stavební práce. Česká stavební firma si pak nenajímá pracovníky, ale zadá zakázku družstvu. Tím ušetří na zdravotních a sociálních odvodech. "Vše je těžko prokazatelné, každou osobu musíme prověřit zvlášť. Většinou získáváme podněty tak, že firmu někdo udá. Při kontrole pak trvá dost dlouho, než se dopídíme k dokladům a smlouvám," tvrdí už citovaný plzeňský úředník.

Jakkoliv lze švarc-systém označit za nelegální, v případě sofistikovanějších forem zaměstnávání na živnostenský list je jeho prokazování obtížné a navíc se proti němu nestavějí ani soudy. Podle daňových expertů lze v některých případech jen těžko rozlišit, kdy jde o švarc-systém a kdy o legální podnikání. Tento typ zaměstnávání využívají například společníci a jednatelé v rámci společnosti s ručením omezeným. A to v případech, kdy některý ze společníků (jednatelů) má vedle této funkce i další podnikatelskou činnost. Na základě vzájemných smluv mezi s. r. o. a dotyčným je pak jednou placen jako společník (tj. zaměstnanec) a jednou jako podnikatel (tj., kdy společnosti dodává nějaké zboží či služby).

I když se tento systém zdá složitý, odpovídá logice. Podle daňových poradců se finanční úřady v poslední době tento typ podnikání snaží potírat: Podle jejich názoru společník společnosti s ručením omezeným nemůže se společností na základě živnostenského či jiného oprávnění uzavřít například mandátní smlouvu, dodávat jí služby a takto získané příjmy zdaňovat jako samostatný výdělek z podnikání. Z hlediska finančních úřadů jakýkoli příjem, který vyplácí společnost s ručením omezeným, musí společník zdanit jako zaměstnanec a ne jako podnikatel.

Že nejde o marginální problém, dokazuje i řada rozsudků. V podstatě soudy dávají zapravdu společnostem s ručením omezeným, když tvrdí, že společníci pro ni mohou částečně pracovat i na živnostenský list (bez něj nikoliv!) a příjmy z tohoto podnikání pak zdaňovat nikoli jako zaměstnanci, ale jako osoby samostatně výdělečně činné.

Zdá se, že finanční úřady, které žalují společnost, že neplatí společníky jako zaměstnance, ale vyplácí jim nezdaněný příjem, v podobných sporech přicházejí zkrátka. Podle daňových expertů je snaha pracovníků správce daně obohatit státní rozpočet či rozpočet obce o doměřenou daň ze závislé činnosti naprosto na nic. Většina takto fungujících společností nedisponuje žádným majetkem. Ke své činnosti si majetek pouze pronajímají a v případě, že této společnosti je doměřena daň ze závislé činnosti, tak ji prostě není z čeho uhradit a není ani co exekutovat, protože takový doměrek povětšinou znamená likvidaci společnosti formou konkurzu.

Kdy následuje pokuta? Zaměstnávání na švarc-systém je postižitelné v případě, že je předmět činnosti u zadavatele i zhotovitele stejný. Podle zákoníku práce mají firmy povinnost zajišťovat výkon své činnosti pracovníky v zaměstnaneckém poměru. Za porušení tohoto ustanovení jim hrozí pokuta do 250 tisíc a při opakovaném porušení až milion korun.

Společníci firem s ručením omezeným raději působí jako osoby samostatně výdělečně činné než jako zaměstnanci svých společností: "Mohou se rozhodnout pro pracovněprávní vztah, pokud ale své firmě vlastní práci fakturují, spíš v podnikání utopí s náklady často i fiktivní výdaje. Krátí se tím daně," uvádí Ivana Adamcová z ostravského Finančního ředitelství. "Je to vážný problém. Ale pro nás nepostižitelný - nemáme šanci to prokázat," řekla kontrolorka ostravské Správy sociálního zabezpečení.

Stát neví, kolik tratí. Obecně je podle daňových poradců z pohledu státního rozpočtu důležité, aby se naplnily příjmy a ne, jak se tak stalo; daně v podstatě odvádějí zaměstnanci i podnikatelé. S tím ale nesouhlasí Ministerstvo financí. "Podnikatelé si mohou automaticky odečíst náklady, zaměstnanec ne. Stát tak přichází o daně," tvrdí Eva Nováková z tiskového oddělení MF. Připouští však, že resort nemá kvalifikovaný odhad, o kolik rozpočet takovým způsobem přichází, ani neví, kolika lidí se podobný systém týká.

Rozdíl ve zdanění zaměstnanců a podnikatelů otvírá velký prostor pro krácení pojištění. Podle zástupce ředitele Finančního ředitelství v Českých Budějovicích jde o základní problém, který švarc-systém umožnil. Rozdíl v odvodech daní a pojištění u platů a u stejné činnosti prováděné na základě dohod o provedení práce, případně smluv o dílo, je podstatný. Pokud firma pracovníkovi nabídne, aby pro ni práci za 200 tisíc ročně dělal nikoli jako zaměstnanec podle pracovní smlouvy, ale jako podnikatel na základě smlouvy o dílo, může na daních a odvodech ušetřit 48 tisíc. O šest tisíc ušetří na odvodech státu i pracovník.

Živnostníci a osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) na rozdíl od zaměstnanců neplatí pojistné z celého základu daně, ale pouze z třetiny této částky. OSVČ navíc na rozdíl od zaměstnanců mají možnost si základ daně snížit až o 25 %, pokud uplatní paušální výdaje - a pracovníci na švarc-systém ve skutečnosti nemají žádné nebo zcela minimální. Rozdíl v daních a pojistném, které jsou zaplaceny při zaměstnání a při práci na švarc-systém, činí při příjmu 200 tis. ročně zhruba 29 tisíc, o něž stát neprávem přichází, propočítávají experti.

Je lepší být zdravý a v případě švarc-systému toto tvrzení platí dvojnásob. Je pravda, že lidé si takto mohou vydělat mnohem více a v oblastech s vyšší nezaměstnaností i snáze najdou místo. "Problém si uvědomí až v okamžiku, kdy onemocní a vypočítají se jim velmi nízké nemocenské dávky," upozorňuje předseda ČMKOS Milan Štěch. Pro zaměstnance je podle něj švarc-systém nevýhodný i v tom, že do nároků na důchod nebo podporu v nezaměstnanosti se počítá jen to, co zaplatí oficiálně do systému. A v situaci, kdy se každý snaží ušetřit na daních kde může, se pak důchod stává spíš týdenním kapesným než možností měsíční obživy.

Jak z toho ven? Za prvé změnou legislativy, zpočátku alespoň zavedením institutu Inspekce práce s pravomocemi kontroly a finančního postihu. Návrh je v připomínkovém řízení na Svazu zaměstnanců ve stavebnictví. Vláda má zřízení Inspekce práce dokonce ve svém programu, včetně kvalitního personálního vybavení. Úřadům práce transformovaným do Správy služeb zaměstnanosti, která bude řízena tripartitou, by zbyla jen problematika zaměstnávání. Některé změny se již připravují v novele zákoníku práce.

Julie Hrstková, Vladimíra Bohatová, Jiří Kučera

Související