Země, která porazila krizi a soudila premiéra. Island by mohl být vzorem

Ratingová agentura Fitch v únoru ocenila snahu Islandu o řešení problémů bobtnajícího dluhu země vylepšeným ohodnocením, z BB+ na BBB-. Fitch tím Island vrátila ze spekulativního pásma zpět mezi státy s "opravdovým investičním potenciálem".

Zvláštní tečku za islandskou krizí napsal v pondělí 23. dubna tribunál Landsdómur, který rozhodl, že bývalý islandský premiér Geir Haarde do vězení kvůli údajnému podílu na zhroucení země nepůjde.

Analytici agentury už v únoru označili ekonomický výhled země za stabilní - věc nevídaná. Došlo tu k něčemu, co by se ještě před třemi lety zdálo absolutně nereálné - země, která se jako první ponořila do krize, se z ní i jako první vymanila. Definitivně?

Anketa

Věříte ratingovým agenturám?

Ano

26%

Ne

70%

Nevím

4%

Hlasovalo 2658 čtenářů

Island, ledový ostrov s 318 tisíci obyvateli živících se především lovem ryb a chovem ovcí, se před několika lety rozhodl, že by mohl být novým srdcem evropského finančního světa. A to se i částečně podařilo, srdce ale dotepalo už na podzim roku 2008.

Projevilo se až příliš snadné úvěrování, laxní dohled nad bankovním sektorem, prakticky smyšlené korporátní ratingy a politické nepochopení ekonomické reality země.

Hrubý domácí produkt Islandu:

Peníze ale stále tekly proudem a Islanďané začali věřit svému snu, chtěli žít životem londýnských bankéřů. Typické štěrkové silnice ustoupily dálnicím, to aby se obyvatelům ostrova pohodlněji cestovalo ve zbrusu nových Land Roverech do práce.

Pak ale přišel krizový rok 2008 a s ním i rozpad globálního úvěrového trhu. Už na podzim zkrachovaly tři největší islandské komerční banky (Landsbanki, Kaupthing a Glitnir), rating země klesl do spekulativního pásma.

Pavel Kohout, Partners

Mám osobní vzpomínku na islandskou Landsbanki z roku 2000. Tehdy jsem napsal analýzu použitou při transformaci tehdejší Expandia banky na životaschopný obchodní model. Jako model jsem mimo jiné použil také Landsbanki jako příklad poměrně malé, dobře řízené zdravé banky. A to tehdy také byla! 

Jenomže o několik let později přišla éra, kdy vysoké islandské úrokové sazby přilákaly obrovské částky od vkladatelů z Británie, Nizozemí a Německa – to začalo někdy kolem roku 2005. Islandské banky dopadly jako zmije, která se pokusila spolknout slona. Hlavní část viny padá na hlavu islandské centrální banky pro naprosto neadekvátní měnovou politiku. Ale i ředitelé samotných bank museli zřejmě propadnout halucinacím, jinak si těžko vysvětluji, co se stalo. - čtěte na HNDialog
 

Island má opět přístup na úvěrové trhy

Hodnota měny (islandská koruna) propadla o polovinu, recese zchladila optimistické sny předchozích let. Islanďané si ale brzy uvědomili, že stavěli svůj sen bez řádně zakotvených základů a odstartovali sérii opatření zahrnujících například znárodnění jedné banky a posílení kontroly tří dalších (pro Island) klíčových finančních domů.

Tvrdá lekce za předchozí dekádu excesů ale neskončila. Islanďané se proto pustili do osekávání veřejných výdajů, tak aby byly adekvátní produkci (HDP) země, ubránili svou měnu a loni v létě úspěšně vystoupili ze záchranného programu Mezinárodního měnového fondu (vstoupili 24. října 2008).

Prodeje Land Roverů po těchto změnách asi klesly, noční život v Reykjavíku také trochu ochladl, nepokoje v ulicích se ale nekonaly. Islanďané prostě nemůžou utéct za levnějším benzinem za hranice, za prací do sousední země, kolem je jen a jen moře.

Island je zvyklý se sám o sebe postarat. Po 1000 letech prakticky nepřerušené izolace od zbytku světa pro ně není současná situace ničím novým. Řecko, Portugalsko a ostatní země jsou v poněkud jiné pozici, příklad Islandu ale jasně říká, že to jde!

VIDEO: Objevili jsme symbol islandského bankrotu (2008)