Čerstvé rohlíky jsou lepší než dobročinnost

Ve společenské odpovědnosti firem se s chutí soutěží a kategorie rostou jako houby po dešti: odpovědná firma velká, odpovědná firma malá, firma vstřícná k seniorům, odpovědný produkt a marketing, nejštědřejší dárce, lídr v životním prostředí... Pár vítězů se točí stále dokola, navzájem si vyhlašují nové žebříčky. Odpovědné podnikání by mělo být podle svých propagátorů komplexní, strategické a udržitelné.

Já jsem trochu skeptik. Se zájmem jsem si prošel výsledky výzkumu, který jsme si nechali zpracovat a který hodnotil názor veřejnosti na podstatu společenské odpovědnosti firem. Zajímalo mne, jak se na věc dívají právě ti, jimž je společenská odpovědnost adresována.

Výsledky byly jasné. Lidé vidí jako společensky odpovědné především ty firmy, s nimiž mají dostatečně dlouhou a konkrétní dobrou zkušenost ze svého bezprostředního okolí. Podniky, o kterých vědí, že se chovají "normálně". Respondenti vidí podstatu společenské odpovědnosti v prvé řadě ve férovém chování k zaměstnancům a k zákazníkům. Některé z nich zajímá také ekologický přístup. Pak už ale nic. Dárcovství? Dobročinnost? Dobrovolnictví? Komunitní projekty? Hm, hezké, ale díky...

Zpráva zní jasně: "Respektuj mé zájmy jako svého zaměstnance. Rozuměj: Pořádně mi zaplať. Neprodávej mi jako zákazníkovi plesnivé sýry, necpi mi nesmyslné balíčky kdejakých produktů. Neměň mi smlouvy za pochodu, necpi mi šunt jako super kvalitu za nejnižší cenu. A když si i přesto dost vyděláš, dávej si peníze ze svých zisků, komu chceš, na co chceš. (Nejlépe na zvířátka, ta mám rád.)"

Že je to drsné? Sobecké? Dost možná. Ale snad pořád férovější než zamést se zaměstnanci, odřít klienty a hlásat do světa, že mám komplexně strategický přístup k odpovědnosti, neboť přispívám na chudé.

Luděk Pfeifer
partner poradenské společnosti M. C. Triton

Lidé chápou společenskou odpovědnost jako férovost.