Ať žijí daňohujeři!

Císař Vespasianus zdědil kromě nejmocnější říše své doby i vysoké dluhy. Zůstaly ještě z dob rozmařilého panování Neronova a dosahovaly takových výšek, že Řím stál před bankrotem. Vespasianus se nejdříve zaměřil na daňové nedoplatky, poté zvýšil daňovou zátěž. Daně se musely nově platit i z věcí dříve nemyslitelných. Nejslavnější Vespasianova berně byla ta z veřejných záchodků. Odtud i slavný příměr o penězích, které nesmrdí. Faktem je, že devátý římský císař nástupci zanechal státní pokladnu bez dluhů.

Inspirativní příběh i bezmála po dvou tisícovkách let. Obzvláště v Evropě, kde dluhová krize paralyzuje až na výjimky celý kontinent. Pro Česko si dovolím doporučit především první část léčby Vespasianem. Tedy zaměření na daně, které být odvedeny měly, ale na místo svého určení nikdy nedoputovaly. Po jejich stopách se vydal Josef Pravec. Výsledkem je článek s titulkem Kradu, kradeš, krademe.

Střídmé odhady ukazují, že ročně se někde poztrácí 100 miliard korun, ty odvážnější se zastavují u sumy dvojnásobné. Kdyby tyto peníze úředníci Miroslava Kalouska dokázali vybrat, měl by státní rozpočet po problémech. Pomoci jim v tom můžeme my všichni. Řeč totiž není o známých stamilionových podvodech s DPH. Stačí přestat platit drobné služby bez faktury. Za přezutí pneumatik, za vymalování pokoje, za opravený kohoutek, za posekání zahrady...

Ano, samotného mě napadá tisíc ALE. To hlavní – platit budeme, ale nepřibude ani centimetr dálnice, nezvýší se dávky pro potřebné. Ba ani rozpočtový schodek se nesníží. Však to známe, stát je nejhorší hospodář. V posledku se jen zvýší suma, kterou si nejrůznější mafiánské party rozkradou či odkloní kamsi do daňových rájů.

Přesto si dobrovolně těmito řádky připínám odznáček daňového Hujera (dle vzoru eurohujer) a hlásím se k jeho autorství. Zároveň však zcela zištně doufám, že mě daňohujerství ochrání před vším možným plánovaným zvyšováním daní i zaváděním zcela nových. A že alespoň trochu napomohu těm firmám a firmičkám, živnostníkům, řemeslníkům a restauratérům, kteří umírají na slušnost a poctivost. Protože oproti konkurenci pracující bez faktury jsou ve značné nevýhodě.

Příjemné čtení přeje

Ondřej Neumann, šéfredaktor